Cosi divného v mé hlavě
Orhan Pamuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447400/bmid_cosi-divneho-v-me-hlave-wR3-447400.jpg
4
59
59
Cosi podivného v mé hlavě je rozsáhlá románová freska zachycující životní osudy pouličního prodavače Mevlüta, jehož rodina v 70. letech emigrovala ze střední Anatolie do Istanbulu. Na rozdíl od většiny svých předchozích děl Pamuk tentokrát opouští prostředí poevropštěné istanbulské smetánky a vydává se mezi migranty a nádeníky z okrajových částí města. Mevlüt se živí jako prodavač bozy, sladkého nápoje z lehce fermentované pšenice, a sní o tom, že jednoho dne zbohatne. Po tři roky neúnavně píše milostné dopisy dívce, kterou spatřil na jedné svatbě, ale nakonec si po sérii omylů odevzdaně vezme její sestru. Podobně smířen s osudem roky den co den obchází ulice Istanbulu a přemýšlí o oné „podivnosti“, kterou cítí ve své hlavě a jež ho odlišuje od ostatních – a nakonec ho další zvrat osudu přivede k poznání, po čem to celý život vlastně tolik toužil… Melancholičnost příběhu je narušována plejádou hlasů dalších, mnohdy bytostně komických postav, z nichž každá poodhaluje část Mevlütovy osobnosti a dodává knize humorný podtón. Cosi podivného v mé hlavě je nezvyklým portrétem Istanbulu kresleným z úhlu, jenž je i pro autora novinkou: z pohledu těch, kdo tvoří samé dno pestré istanbulské společnosti; je to další monumentální encyklopedie města, v níž autor s pečlivostí zapáleného sběratele shromažďuje nepřeberné množství postav, historických událostí, jídel nabízených pouličními prodavači i podivuhodných příhod z chudých istanbulských uliček.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Argo
Originální název:
Kafamda Bir Tuhaflık, 2014
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že český překlad zatím není a asi v dohledné době ještě nebude k mání, posloužilo mi slovenské vydání. A musím uznat, že je to pěkná kniha a dobře se čte (samozřejmě pouze za předpokladu, že čtenář nemá problém porozumět běžné slovenštině). Velmi uvěřitelný příběh. Mevlutův život prostě byl takový a nemohl se odehrát jinak. Tento prodavač jogurtu, bozy, zmrzliny a rýže mi docela přirostl k srdci i se svými vykutálenými příbuznými a přáteli. Perfektní přiblížení dějin novodobého Turecka a zejména města Istanbulu a jeho obyvatel.
Pamuk nesklamal. Ako vždy. Nádherná kniha o pohnutom osude nielen jednotlivca a jeho širokej rodiny, priateľov, ale aj národov či celej krajiny. Kniha zanechala vo mne hlboký dojem. Palec hore. Chcem ďalšie.
Moje prvé stretnutie s týmto tureckým pánom...že je nositeľom Nobelovej ceny, som sa dozvedel až neskôr, takže som ku knihe pristupoval s neznalosťou...výborné...čítalo sa to skvele...je to príbeh Mevluta, od detstva po zrelú dospelosť, o jeho rodine, priateľoch, láskach. Mevlut je predavač jogurtu a bozy v Istanbule. Zaujímavé oboznámenie sa s reáliami života v Turecku, hm... Nebránim sa ďalšiemu stretnutiu.
Táto kniha ma sklamala, čo sa hlbšieho zmyslu (u Pamuka obvykle sa vyskytujúceho) týka. Pokusy o filozofovanie sa v tomto diele napokon vždy zvrhli na konštatovanie toho, ako veľmi sa Istanbul zmenil, čo je trochu smutné, pretože meniaci sa svet a Turecko sa obvykle vyskytujú v každom Pamukovom diele a väčšinou si pri nich nájde čas aj na iné, hlbšie témy (a tiež slušnú dávku podivnosti). Čosi čudné vo mne je bohužiaľ len generačným románom - našťastie veľmi dobrým generačným románom, ktorý sa aj napriek svojej dĺžke dá prečítať veľmi rýchlo. Napkon, Pamuk je predsa len spisovateľom s dlhoročnou praxou v písaní vynikajúcich kníh a také veci sa nedajú len tak jednoducho odnaučiť. Mevlut bol po väčšinu času úplné zlatíčko (nie stále, ale veď kto je na svete dokonalý), čo je po všetkých tých Pamukových hrdinoch, ktorí by si zaslúžili prefackanie, príjemná zmena, a prekvapil ma aj hlboký vhľad do tureckej kultúry (prinajmenšom istej časti spoločnosti) a jej zmeny za posledných päťdesiat rokov. Navyše vedľajšie postavy boli dobre napísané. Aj tak sa však teším na návrat k starému Pamukovi v Snehu...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Jmenuji se Červená |
| 2009 | Sníh |
| 2011 | Černá kniha |
| 2020 | Cosi divného v mé hlavě |
| 2012 |  Muzeum nevinnosti |
Nieco bolo vazne dobre, nieco som preskocila, presne ako pri Moje meno je cervena - styl pisania je iny, kultura myslenia je ina, pribeh je iny, bud to sadne alebo nie - vratit sa k tomu nevratim, ale pre utvorenie nazoru o jeho style si treba precitat aspon jednu Pamukovu knihu.