Cosi z hloubi

18.09.2024

První povídka byla skvělá: hezky lovecraftovská. Těšil jsem se tak na další dvě povídky. Ty byly dobré, nebyly špatné ani skvělé, byly prostě dobré. Nemohl jsem si totiž nevšimnout, že první tři povídky využívaly stejný vzorec (nebudu psát, o jaký vzorec se v těchto povídkách jedná, abych se vyhnul spoilerům). Proto by se mohlo stát, že kdybych si přečetl nejdřív druhou nebo třetí povídku, tak by byla skvělá a ty další dvě jen dobré. A novela obsažená v této knize mě překvapila, jenže nevím jestli dobře, nebo špatně. Samotná idea příběhu mě zaujala, ale co jsem nečekal a co mi tam vadilo, bylo explicitní zobrazení sexu. To by mi vůbec nevadilo, kdybych to byl čekal. Možná bych nebyl tak překvapen, kdybych více znal autora. Určitě mě ale láká si toho od S. T. Joshiho přečíst více.

16.10.2023

Cosi z hloubi za mě krásným důkazem, že znát Lovecraftovo dílo a tvořit lovecraftovský horor jsou dvě úplně odlišné věci. A že jedno, nezaručuje skvělý výsledek druhého. Proto pro mě byla tahle sbírka vlastně celkem zklamáním.

V povídkách se autor pokouší o napodobení stylu jakým psal sám Lovecraft. Své příběhy staví na dlouhých, popisných větách, místy lehce krkolomných, ve kterých se snaží zachovat pověstnou atmosféru nepopsatelna. Někdy se mu to celkem daří, jindy o něco méně, jelikož Joshi jako autor logicky vnáší do mýtu svůj pohled. A právě to ne vždy vychází na jedničku.

Sbírka se skládá ze tří povídek a novelky, která celku dala jméno. Povídky jsou celkem průměrné kusy, které vám zkrátí čas, ale výraznější dojem neudělají. Relativně příjemně se čtou a jsou solidně vypointované. A pak je tu Cosi z hloubi, které má ale jiný efekt, než Joshi zamýšlel. Novela je psaná z pozice mladé ženy, což je hlavní kámen úrazu. Alison je nepříjemná a nesympatická, což by tolik nevadilo, ale hlavně neuvěřitelná. Autor se sice snaží jazyk a chování mladé ženě přizpůsobit, výsledek přesto působí strojeně. Nejvíce je to vidět na veškeré intimitě, která působí jak inspirovaná levným filmem pro dospělé.

Moje výsledné dojmy jsou proto při nejlepším rozpačité. Je znát, že Joshi se v mýtech vyzná a bylo fajn zase potkat Nyarlyho, ale to je tak vše. Kniha není ničím přelomovým či něčím, co byste si fakt potřebovali přečíst. Jde zkrátka jen o další příspěvek do Cthulhu mýtů, který ale jiné knihy snadno a rychle vytlačí z paměti.

15.10.2023

Rozhodně bych to neviděl kdovíjak negativně. Možná proto, že si plně uvědomuju, že tady čtu S.T. Joshiho a ne H.P. Lovecrafta (přijde mi, že někteří čtenáři vedou věčnou etudu na téma tohle-není-HPL tam, kde jde ve skutečnosti o práci jiných autorů, což je poměrně smutné). Naopak jsem rád, že Joshi zde kráčí svou vlastní cestou, pohybující se skrze zákruty detektivního vyprávění až thrilleru. Samozřejmě je tato příběhová kostra naroubovaná na Mythos či jemu příbuzné motivy, což vytváří hodně atypický drajv a atmosféru. Rozhodně se to dobře čte a naroubování problematiky Prastarých do historického či dokonce ekologického rozměru mne svým způsobem nadchlo. O to víc, že zde často jde vidět logika a promyšlenost v pozadí děje.
Z povídek mne nejvíce zaujala úvodní Periodická hrozba, nejméně pak Jakýsi omyl (rybolidi mě prostě baví méně). Ústřední novela Cosi z hloubi trpí zpočátku (nutným) vysvětlováním a některé údajně důležité prvky nakonec až tak důležité nejsou, ale navzdory jisté roztáhlosti je to stále uspokojivé. Se všemi příběhy v knize mám jeden problém, který je však ryze osobní; osobně chápu celou problematiku Mýtu poněkud jinak, než autor. A vím, že když je Joshi přední lovecraftolog, asi do toho více vidí - jen mi přijde, že v jeho díle se příliš nepracuje se symbolismem a filozofií, která je v Mýtu skrytá. Pokud si ovšem tuhle spornost odpustím, stále jde o dobré příběhy. Závěrem - kniha má jednu z těch obálek (v pevné vazbě, jupí!), která mě zaujme, byť nechápu, proč je na střechách domů sníh (děj se odehrává tuším v květnu).
Máte-li rádi kosmický horror, Cosi z hloubi rozhodně stojí za přečtení.

08.05.2023

Nebolo to zlé, hoci to nebol (ani nemohol byť) HPL. Jednotlivé poviedky a rovnomenná novela sú z rôznych období a vplyv HPL sa v nich objavuje v rôznej miere.

Periodická hrozba pôsobila nešťastne zmätene lovecraftovsky. Mal som pocit, že sa autor snaží napodobniť HPL až silene, či už písaním v štýle "bolo to tak desivo desivé, že sa to nedá ani opísať", presným menovaním "okultných kníh" z iných diel HPL alebo konštatovaním, že hlavný hrdina opäť zachránil svet pred desom z vesmíru, ale nikto nevie, dokedy. Správanie postáv tu často nedávalo zmysel.

V Incidentu ve Ferney sa opäť stretávame s Nyarlathotepom a autor zakomponoval do poviedky reálne historické postavy.

Jakýsi omyl nás zavedie do rybinou páchnuceho Innsmouthu, pričom hlavný hrdina (opäť) zistí, že nemôže odolať volaniu hlbín a svojej "rybej" časti. Hlbinní tu nevystupujú ako vyslovene zlí, aspoň pokiaľ ide o hlavného záporáka. Poviedka má navyše istý ekologický podtext.

Cosi z hloubi mi prišla ako kombinácia Lovecrafta, detektívky, harlekýnky pre prosecco matky a mimozemského hentai. Hlavná hrdinka sa snaží prísť na kĺb neobjasnenému úmrtiu otca, pričom jej nerobí problém sa v rámci zisťovania údajov a manipulácie s kýmkoľvek vyspať.

30.09.2022

Áno, celoživotné štúdium Lovecraftovho diela a osoby je jasne poznať. Len som si nie úplne istý, do akej miery sa to na tejto knihe podpísalo v pozitívnom slova zmysle. Ten špecifický sloh a opakované používanie Lovecraftových ikonických slov zdarilo navodzuje ilúziu, že čítate niečo, čo mohol napísať, no som toho presvedčenia, že to neboli práve Lovecraftove literárne schopnosti, ktorými si získal státisíce fanúšikov. Získal si ich svojou predstavivosťou a víziami a ako sa ukazuje znova a znova, tie sa tak ľahko napodobniť nedajú. Minimálne nie spôsobom, že sa budete snažiť profesorsky replikovať každý aspekt jeho tvorby. Kniha baví v momentoch, kde Joshi zapája kreativitu vlastnú, ako napríklad zakomponovanie historických momentov a postáv v poviedke Incident ve Ferney, či súčasné ekologické hrozby v poviedke Jakýsi omyl. Periodická hrozba je naopak práve tou útrpnou rekonštrukciou. Titulnej novele Cosi z hloubi sa síce nedá uprieť snaha originalitu, no na väčšom priestore vyniká to, čo má s Lovecraftom naozaj spoločné. Nieje to žiaden velký literát. Bavil som sa, Joshiho prácu veľmi oceňujem (najmä jeho zbierky Lovecraftových bočných prác), ale kniha je tým, čím je - celkom zdarilou imitáciou majstrovej práce. Nič viac, nič menej.

13.09.2022

Největší bedna na mistra HPL nám servíruje vlastní texty a nejsou úplně marné.
Kniha obsahuje 4 příběhy, které se odehrávají v různých dobách. Nejdelší příběh Cosi z hloubi se odehrává v současnosti a pro mě je asi nejzajímavější. Příběh kombinuje milostné vyprávění a pátrání po smrti otce.
V kratších příbězích se setkáme s Nyarlathotepem a podíváme se i na Hlubinné.
Sbírku hodnotím 65 %.

22.08.2022

(SPOILER) Lovecraftův kosmos nepřestává udivovat ani po autorově smrti. Ve světě je spousta více, či méně dobrých spisovatelů snažící se jeho styl napodobit, tvořit a rozšiřovat jeho znepokojivý vesmír. S.T. Joshi patří mezi nejvýznamější znalce života H.P. Lovecrafta a musím uznat, že u většiny jeho povídek mám pocit, jako by je napsal sám Lovecraft. Povídky v této knize jsou velmi povedené, zapůsobilo na mne zejména setkání s Nyarlathothepem. Novela Cosi v hloubi, je z mého pohledu paradoxně nejslabší.

15.07.2022

S.T. Joshi je považovaný za jedného z najväčších znalcov života a diela H.P. Lovecrafta. To o sebe samozrejme môže povedať obrovské množstvo čitateľov na celom svete. Ale STJ na rozdiel od nich píše. A píše veci, ktoré akoby vypadli Lovecraftovi z písacieho stroja. U nás je známy najmä ako editor resp. spoluautor série Černá krídla Cthulhu. Je skvelé, že mu Carcosa vydala samostatnú zbierku. Pre mňa osobne sa jednalo o jednu z najočakávanejších žánrových kníh na českom trhu v roku 2022. Preto ma mrzí, že som mal azda až nezdravé očakávania a z výsledku som síce bol jemne sklamaný, ale myslím, že kniha má i tak dostatok plusov na to, aby si zaslúžila 4*. Ak je teda čitateľ pravdaže fanúšik Lovecraftových svetov. Cosi z hlouby obsahuje štyri kusy. Tri sú poviedky a jedna (ústredné Cosi z hloubi) novela. Hoc mám HPL rád a niektoré jeho poviedky považujem za úžasne inšpiratívne a za to najlepšie, čo sa v literárnom horore kedy urodilo, tak dosť dobre nerozumiem tomu, aký má zmysel písať príbehy, ktoré majú za úlohu čo najviac pripomínať Lovecraftove. Joshi sa jeho poviedkami totiž nie že inšpiroval. On pracuje s udalosťami, menami, oblasťami a tvormi, ktoré HPL vytvoril. Jeho texty zámerne vyzerajú ako od Lovecrafta. Niekomu to bude vadiť. Niekto si to naopak vychutná. Ďalší pokrčí plecami a proste si to prečíta. Ja som uprostred, ale skôr sa mi páči, ak sa autori Lovecraftom len inšpirujú a inak sú sami sebou (Fracassi, Barron, Langan, Blackwood), než aby ho vyložene kopírovali. Prvé tri texty naozaj vyzerajú ako niečo, čo HL napísal, na dlhé desaťročia sa to stratilo a teraz to niekto náhodou objavil v krabici na povale starého domu. Najviac sa mi z týchto troch textov páčil Jakýsi omyl, keďže plynulo nadväzuje na jeden z mojich najobľúbenejších textov od HPL (Stín nad Innsmouthem). Cosi z hloubi, najdlhší text zbierky, vybočuje z rady. Je inovatívny, odohráva sa v súčasnosti a ponúka tri veci, ktoré boli u HPL prakticky nemysliteľné: dialógy, ženu v hlavnej úlohe a porno. Zaujímavé je, že si to uvedomoval (ako inak) aj samotný Joshi a tak na to (prostredníctvom hrdinkiných úst... ehm) explicitne upozorní priamo v texte s dodatkom, že erotické lascívne vsuvky majú pre vyznenie príbehu opodstatnenie. Tak som sa tešil, že aké. Aby sa napokon ukázalo, že relatívne nijaké. OK, pán v rokoch si asi potreboval troška užiť, beriem, prečo nie. Ono celkovo táto zbierka vykazuje prvky, že po počiatočnom nadšení (prameniaceho z toho, že niečo také u nás vôbec niekto vydal) nastáva precitnutie prameniace z toho, že to napokon nebolo až také fenomenálne, ako sme čakali. Ale pre znalcov HPL asi povinnosť. K tomu tajuplná, atmosférická červeno-čierna obálka, autorov medailónik a informácie o tom, kde a kedy boli ktoré texty v USA publikované prvý raz.

14.07.2022

(SPOILER) Autor S. T. Joshi je bezesporu významná postava na poli lovecraftovské literatury a jeho literárního dědictví. Sestavuje antologie povídek Lovecraftových následovníků a už to je velice záslužná činnost – jakkoliv takové antologie sestavují i jiní (třeba E.Datlow: Lovecraft Unbound; Wikipedie takových antologií od různých editorů uvádí více než 20, některé od jiných editorů jsou ostatně zmíněny i v biografické poznámce v Joshiho knize), ale nakladatelství Laser se u nás rozhodlo vydávat ty od Joshiho. U nich platí to, co pro všechny antologie: obsahují povídky slabší vedle výborných (podle názoru daného čtenáře), takže každý čtenář může něco odmítnout a něco naopak s radostí přijmout (a podle toho pak knihu hodnotí). Kromě toho je S. T. Joshi mimo jiné autor obsáhlé Lovecraftovy biografie (skoro 600 stran), kterou bych si velice rád přečetl, ovšem naděje, že vyjde v českém překladu je mizivá. Rozsáhlé dílo si mohli dovolit přeložit a vydat tak leda Poláci, kde je knižní trh přece jen podstatně větší… Proto jsem se na sbírku Joshiho povídek lovecraftovkého typu opravdu těšil. Kdo jiný může napsat povídku, hodnou pera Lovecraftova, než znalec jeho díla. Dnes mohu říci, že mne kniha zklamala. S. T. Joshi velký znalec Lovecraftova díla bezesporu je, napsat ale povídku v jeho stylu a dokonce jeho kvality je něco zřejmě zcela jiného, na to prostě nemá. Jsou zde rekvizity a kulisy „pravého“ Lovecrafta, odkazy na jeho dílo, občas dokonce i text, stylem připomínající Mistra. Ale Lovecraft to není ani zdaleka (nebo tak daleko, jako je naše Země daleko od toho Lovecraftova středu vesmíru, kde bublá šílený bůh Azathoth). V povídce Jakýsi omyl Joshi dokonce převrací Lovecraftovské paradigma a z nešťastného lidstva, které Lovecraft varuje před hrozbou sil z nepřátelského vnějšku, se stává ničitel Země, života i nezemských stvůr. To by celkem mohla být vtipná variace na lovecraftovské téma – kdyby zde Joshi prostě nenaskočil na módní sebemrskačství bojovníků proti globálnímu oteplování (včetně argumentace použité v textu). To by Lovecraft sotva udělal – i přes své podivínství si světové politické situace byl vědom, měl i své předsudky (dnes, opět v souladu s převažujícím názorovým trendem, kritizované), ale psát ve smyslu a zájmu nějakého politického názoru či směru? Také v hlavní (titulní) novele je přidání erotiky něco, co v Lovecraftovi věru není (zase nechme stranou spekulace o jeho sexuálním zaměření; ostatně názory na podobné „obohacení“ Lovecrafta byly diskutovány už při vydání Leeovy knihy Tramvaj č.1852) – podstatné je, že podle mne to skutečně „lovecraftovský“ horor nejen neobohatí a neudělá lepším, ale právě (jako každý kříženec) naopak… Takže z celé knihy mne opravdu zaujal jen tento jeden odstavec z povídky první, napsané už v roce 1980 (!), ale vzhledem k dnešku text vysoce aktuální. Týká se charakteristiky zhovadilých členů sekty uctívačů Cthulhu, a je napsaný zcela v souladu s názory (a také popisy v povídkách – Hrůza v Dunwichi např.) samotného Lovecrafta. Cituji: „ (...přepadl mne ještě větší vztek na) ty groteskní zrůdy a hanobitele všeho, co je příčetné a normální, na ty hloučky nepříčetných ničemů,jejichž touha po absolutní destrukci se zrodila pouze z neschopnosti koexistovat s rasou, která je tak dalece předehnala v duševním i duchovním vývoji, že si nezaslouží být označováni za lidi, protože se ve své hanebné a ohavné zvrácenosti stali zcela samostatným druhem“. Myslím, že lepší charakteristiku Rusáků, vraždících na Ukrajině, nelze napsat, já alespoň mám naprosto stejné pocity. Kvůli tomu ovšem lovecraftovké horory nečtu … Jde tedy o knihu, nevyužívající ani zdaleka potenciál, který náměty nabízely, knihu, která k Lovecraftovu dílu nic nového a kvalitního nepřidává. Potvrdilo se mi pouze, že snaha "obohacovat" žánr o nové motivy (zde politicky aktuální či erotiku) ve většině pokusů rozhodně nepřináší dobrý výsledek. Jinými slovy řečeno: když si budu moci vybrat k přečtení originálního Lovecrafta a tuto sbírku Joshiho povídek, nebudu vůbec váhat co zvolit. Oceňuji pouze krátkou informaci o autorovi na konci knihy a když už „Joshiho“, těším se na další jeho antologie, sestavené z prací (doufám) lepších pokračovatelů Mistra.
Dodatek. Podobné téma jako Cosi z hloubi má třeba Hohlbeinův Wyrm. Pro mne velice dobrý lovecraftovský horor, kterému se Joshi, ani přidáním lehtivé erotiky, zdaleka nepřiblížil. A pokud jde o to "aktuální" téma klimatických změn vinou lidstva a souvislost s Lovecraftovými božstvy, doporučuji povídku Prokletá civilizace z knihy českého autora, Jaroslava A. Poláka, Bizarní atraktor. Takhle si představuji "aktualizaci" Lovecrafta!