Crota
Owl Goingback
Šerif Skip Harding vyšetřuje dvojnásobnou vraždu, která otřásla poklidným městečkem Logan ve státě Missouri. Jatka se zdají být příliš brutální na to, aby je spáchal člověk. Byl to medvěd? Ale v oblasti žádní medvědi nejsou… Těla se kupí a Skip brzy zjišťuje, že proti tomuto nepříteli jsou kulky k ničemu. Pouze s pomocí ochránce parku Jaye Little Hawka a moudrosti lakotského šamana George Strong Eagla se mu může podařit netvora zastavit dřív, než bude pozdě. Příběh mísí prvky akce, hororu a indiánské mytologie. Román získal cenu Brama Stokera za nejlepší prvotinu a byl finalistou i v kategorii Nejlepší román.... celý text
Přidat komentář
"Hrůza je velmi osobní záležitost. Proniká póry těla a všechno se mění v ledově chladné. Jakmile se dostane dovnitř, roste jako živá bytost."
Ve státě Missouri městečkem otřesou vraždy. Společně s šerifem a indiánským šamanem jim přicházíš na kloub. Víš chvíli víc než oni, pak tě doženou a pak si trošku přeješ, abys šáhl po jiné knížce bez vylezájicích vnitřností a svítících žlutých očích.
Hororová kráska přímo ze samotného pekla.
Atmosfera tu na tebe jenom lehce nedýchne, ale přímo tě smete v uctivém úžasu.
Ty slova o mixu akce, hororu a indiánské mytologie z přebalu kradu a s chutí se pod ně podepisuju.
Mě zlo v knížkách moc nesemele a většinou oceňuju jen šťavnaté scény a vystavěný příběh.
Ale tady jsem se opravdu bála a číst to po tmě byla opravdu lahůdka.
Za řadu stupidnich rozhodnutí přidávám plusové body, protože to tady zrovna sedlo a moc ráda se vztekám u knížek.
Jestli šlo o klasiku, kdy nevěřící Tomášové prozří těsně před smrti, hrdinové uniknou v poslední chvíli a prastaré zlo nadobro uzamkneme se přesvědč sám.
Navzdory žánru jsem posledních dvacet stránek měla přišpendlený úsměv díky interakci šerifa a indiána. Nejvyšší hodnocení bezdebat.
Crota je příběh vyprávějící o prastarém monstru, které bylo po mnoha letech probuzeno zemětřesením a vysvobozeno z podzemních chodeb jeskyně. Byl pěkně naštvaný a za ta léta měl i pořádný hlad, a tak se vydal na lov. Kráva, nebo člověk? Zas takový rozdíl v tom není. Ale lidé jsou chytřejší a skolit je vyžaduje trochu umu, což se mu nesmírně líbilo. Šerif byl zoufalý. Stačila chvilka, aby padlo pár hlav a vypadlo ještě víc orgánů. Kdo to proboha dělal? Historce o monstru by nikdy nevěřil, aspoň ne do doby, než se stal sám obětí. Záhy mu bylo jasné, že na tohle stačit nebude, ale osud mu na pomoc přihrál parťáky.
Napínavé, akční, krvavé (tak akorát) a místy vám po zádech může běhat mráz (jsou tam duchařské scény z potní chýše). Hrdinové jsou velcí sympaťáci a některé dialogy vás jistě rozesmějí. Konec byl mile dojemný, citlivější jedinci mohou uronit slzičku. Velice čtivé a návykové. Na Crotu budu vzpomínat dlouho. Líbilo se mi to tak moc, že jsem rozečetla i další autorovu knihu Běsnění Kojota.
Od začátku je to poutavé a v mžiku vás to vtáhne do děje. Detailním popisem sahajícím až za okraj psychiky si lze čtenáře získat. Poznenáhlu se s objektem strachu setkává každý. Ze všech pozic a rolí postav je to napínavé a člověk nemůže odolat číst dál a dál. Crota a jeho historie, zrod, vývoj a znovuobjevení se. Zemětřesení je vstupní brána. Spalo to.
Příběh naplňuje strachem, pocitově se mi líbí psaná intonace, přesná stoupající kadence zla, zužujícího se do pramínků napětí, úzkosti, které jsou vyvolávány očekáváním dalšího. Sleduji užití prvků fantasy, nejprve doprovázené psychickým popřením reality a nevírou ve vnější skutečnost. Do příběhu zakomponovaná pověst o Crotovi, podložená různými zdroji, je ideálním pohřebištěm předsudků jeho existence.
Rozmanité a obrazné popisy jeskyní a tunelů mi dávaly pocit mentálního sledování filmu Poklad Inků. Libuji si, jak autor přiřadil Crotu k indiánskému životu. Ta indiánská kultura a do ní zapřažené zvyky, rituály, procesy, nástroje a indiánský odkaz. Vše má své místo. Je to líbivé a současně poutavé. Příběh je vystavěn na hororu, ale v neposlední řadě na tomto pro mě cizorodém šamanském bohatství.
Užitý styl zvolený žánr podtrhuje a já si četbu užívala. Dávám pět hvězd, více jich dát nelze.
Na Facebooku se knihkupectví Luxor čtenářů dotazovalo, jakou knihu by v tomto roce označili zatím za nejlepší. Váhala jsem, určitou knihu jsem na mysli měla, ale její četba mě teprve čeká. Příběh o Crotovi mě mile překvapil a přestože budu ještě číst neurčité množství knih včetně té, kterou jsem měla na mysli, za nejlepší v tomto roce bych zatím označila knihu Crota. Nebezpečně krásně napsaná/přeložená kniha v mém oblíbeném žánru. Co chtít víc? Snad jen to, aby takových knih bylo hodně. To přeji nejen čtenářům, ale také autorům, překladatelům a vydavatelům, knihkupectvím a knihovnám.