Běsnění Kojota přehled
Owl Goingback
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485094/bmid_besneni-kojota-6dP-485094.png
4
35
35
Cenou Bram Stoker ověnčený autor Owl Goingback se po letech vrátil k hororu. V roce 2002 napsal román Breed a až v roce 2019 vydal další knihu, Běsnění Kojota. A hned za ni získal druhou cenu Brama Stokera za nejlepší román. Kojot se vydal na vražedný lov a nezůstává po něm nic než spoušť. Musí zabít poslední lidské členy Velké rady Galun’lati, aby tak lidstvo ztratilo kontrolu nad světem. Pouze Krkavec se postavil jeho plánu a udělá cokoli, aby Lutherovi Watiemu, poslednímu člověku v Radě, a jeho dceři, pomohl. A bude přitom muset obracet svou kůži naruby.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2021 , Golden DogOriginální název:
Coyote Rage, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Běsnění Kojota. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Tři linie, lidská - Sarah, mytologická - Krkavec a Kojot, a promíchaná - Luther. Proplétají se a míjejí, až se na konci setkají. Mně se to líbilo. A i kdyby nebylo pokračování, takhle si můžete představit cokoliv.
Kniha měla skvělý rozjezd, ale nedokázala udržet tempo a hororovou atmosféru, kterou jsem od ní čekala a v tom je možná právě ten kámen úrazu; čekala jsem něco jiného, než jsem dostala a přitom se mi mytologie smíchaná s hororem a trochou vtipu líbila, než se z toho stala spíše bajka a dobrodružný fantasy příběh.
Na mluvící zvířata jsem si zvykla a brala to jako součást světa, kde se mi líbila mytologie a vůbec by mi nevadilo dozvědět se ještě více o původním světě - což by se mi mohlo vyplnit v druhém dílu. Proměna je zde pojatá velmi originálně a ta představa není vůbec hezká.
Jack a Sarah byla skvělá dvojka, správně praštěná a ze všech postav mi byla asi nejsympatičtější. Krkavec nebyl špatný a jeho motivace jsem chápala stejně jako Kojota, ačkoliv ani jedna podle mě nebyla dostatečně zpracována.
Co mě mrzelo kromě toho, že to vlastně není horor bylo i finále, kde se sice umíralo a po části, která byla pomalá, tam byla zase akce, ale přála jsem si pořádný střet a souboj se samotným Kojotem, který tam od jisté doby jen někoho naháněl. Místo něj zabíjeli jiní - finále by to nezměnilo, ale měl by další příležitost ukázat, jak je silný a děsivý.
Tak hezky to začalo, přitom to skončilo za mě lehce nad průměrem a přitom jsem narazila na možnosti, kde autor mohl sklouznout do hororu. Místo, kam se obává jít každá bytost v původním světě a hrdina příběhu tam projde, jako nic. Tam se horor přímo nabízí!
Při čtení jsem neměla sice chuť přestat, ale čekala jsem něco jiného, něco víc. I tak to bylo dobré čtení a myslím, že to zkusím s dalším dílem - závěr byl otevřenější.
Související novinky (1)
Knižní novinky do konce roku
12.12.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Běsnění Kojota v seznamech
| v Přečtených | 40x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 34x |
| v Chystám se číst | 23x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 1x |
Běsnění Kojota
Příběh je poměrně jednoduchý. Kojot a jeho spojenci se snaží zabít Luthera i jeho dceru (která o celém konfliktu neví zhola nic) a Krkavec se tomu snaží zabránit. Aby toho nebylo málo, Kojot se jako správný záporák neštítí ničeho, a tak za sebou zanechává spoustu mrtvol. Tolik k titulnímu běsnění. Hororovou část příběhu obstarává dějová linka Lutherovy dcery, která je konfrontována s neznámým monstrem nejdříve díky podivným vzkazům, mezi něž patří třeba i mluvící mrtvola, a poté je vystavena i brutálnímu Kojotovu útoku. Ačkoli příběh plyne celkem pomalým tempem a díky zběsilému závěru působí lehce nevyváženě, střídání jednotlivých dějových linií nedává čtenáři vydechnout. Místy je tahle jízda hodně krvavá, zároveň však díky oživlým indiánským legendám i velice hravá. Například Lutherova cesta za dcerou zkratkou skrz zemi Galunlati či Krkavcovo putování hodně připomínají některé části Amerických bohů Neila Gaimana. Právě ctitelům téhle knihy by se Běsnění kojota mohlo líbit nejvíce.
Ztraceno v překladu
Martin Štefko se ujal nejen překladu, ale také redakce knihy. A ačkoli musím smeknout před jeho odvahou, je místy trochu kostrbatý. Věty jako „Mějte hezký den.“ prostě kazí výsledný dojem. Stejně tak i několik překlepů. Oko naopak potěší opravdu povedená grafická úprava a krásná obálka, jejímž autorem je Jiří Dvorský. Ta je dokonce hezčí, než u amerického vydání.