Čtenářský klub osamělých srdcí
Lucy Gilmore
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540446/bmid_ctenarsky-klub-osamelych-srdci.jpg
4
39
39
Sloane Parkerová pracuje jako knihovnice a žije obyčejný spokojený život v obyčejném spokojeném městečku. Nikdy by o sobě neřekla, že je osamělá… Přesto se však každý den těší na okamžik, kdy mezi police s knihami zabrousí starý bručoun Arthur McLachlan a počastuje ji nějakou šťavnatou urážkou. Jejich vzájemné škorpení je pro Sloane nejhezčí chvílí dne, a tak když se Arthur jednou neukáže, knihovnice o něj má obavy a vyrazí za ním. Ve snaze nemocného staříka povzbudit dostane spontánní nápad založit soukromý čtenářský klub, a tak se zrodí skupinka složená z nesourodých lidiček, kteří nikam jinam nezapadají. Čtenářský klub osamělých srdcí se stane místem, kde nečekaně nacházejí radost a přátelství. Ukáže se, že srdce každého z nich si získala nějaká knížka, na jejíchž stránkách se může ztratit – a kde nakonec může být také nalezen.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Lonely Hearts Book Club, 2023
více info...
Přidat komentář
Tak jsem se jí vyhýbala... V rámci čtenářské výzvy konečně přečteno a nádherná knížka . Doporučuji
(SPOILER) Tohle byla letos má 85. přečtená knížka a já si myslím, že snad nejlepší za tento rok. Ale sama se divím, protože na rozjezdu jsem si říkala - ty jo, to asi nepřečtu, ten Arthur je fakt magor. Ale jakmile jsme v první kapitole opustili Sloane, tak u Maisey jsem se tak nasmála, až mě břicho bolelo. A pokračovalo to ve stejném duchu. Někde u Grega a Arthura jsem se smála tak, že mě bolely i svaly obličeje a začalo škrábat v krku a o slzách smíchu ani nemluvě. Jako ano, v některých ohledech to byl až moc zvrat o 180 stupňů, ale to je někdy ta lidská povaha. Musím ale říct, že vlastně některé postavy se nedaly moc dobře "přečíst". Třeba takový Mateo na mne působil jako knihovník dost prašivě, ale pak překvapil. Co mě překvapilo ale nemile, byla Sloane - ta postava a její povaha mi nesedly. Bella byla osina a Maisey byla top. Co mě trochu mrzelo je, že tam nebyl více rozebrán vztah Arthura s jeho dcerou. To bylo dost neucelené. Ale jinak výborná knížka a doporučuju.
Achjo, já vlastně nevím, jak tuto knihu hodnotit. Začátek a konec, tedy kapitoly pohledem Sloane, mě velmi bavily, byly milé, ale také plné bolesti a následného prozření, přátelství a lásky. Moc se mi líbilo prostředí knihovny na začátku. Ale kapitoly ostatních členů mě až tolik nechytly, vlastně ani nevím proč. Možná to bylo vypravěčskou perspektivou, možná samotnými příběhy (Mateův mi vyloženě nesedl a dost jsem se nutila v něm pokračovat). Každopádně stojím si za tím, že je to fajn kniha pro všechny, kteří ocení oddychové čtení s dobrým koncem.
Bylo to dobré, to nemohu říct. Ale! Upřímně mě kniha za srdíčko nechytla. Přišlo mi, že autorka se dost křečovitě snažila do knihy vecpat emoce a vzletné myšlenky z několika knih. Postavy mi přišly nemastné neslané (a to mám tento typ příběhů ráda), nikomu z nich jsem nefandila. Abych nebyla tak kritická, rozhovor v kuchyni mezi dvěma postavami a jejich vzpomínkami na blízké mě dojmul.
Toto bylo takové předvánoční pohlazení ....
O naslouchání člověku, o vzájemné pomoci a lidské pospolitosti ....
Každý z těchto postaviček má své soukromé trápení .... proč se tedy neuchýlit do světa literatury ?
Zaznívá tu hodně pasáží z Knihy Anna ze Zeleného domu ...o spřízněných duších - o přátelství - o naději ....
Doporučím.
Myslela jsem, že tam bude víc z práce v knihovně, nakonec se z toho vyklubal milý, hořkosladký příběh o vztazích mezi lidmi, jež spojovaly právě knihy.
Původně se zdálo, že román nebude mým šálkem čaje. Nakonec se mi ale moc líbil. Poznáte osudy několika lidí, zjistíte, co mají společného a budete s nimi moci sdílet (nejen) lásku ke knihám.
Bývám ke knihám, které jsou v trendech velmi kritická, protože se stavím odjakživa proti proudu. Nuže, ale tohle bylo... bolavé, vtipné, tak akorát. Oddechové a zároveň jsem našla pár tipů na další čtení. Mám ráda, když autor čerpá a cituje z jiných knih, napomáhá mi tak, k dalšímu bádání a kolik klasické literatury ještě zbývá přečíst. Nakonec s tím proudem ráda poplavu, pokud to bude takhle překvapivě milé... :)
Velmi laskavý a milý příběh, vhodný pro všechny knihomoly !! Knihovnice Sloane je přívětivá, laskavá, skromná dívka s velikým srdcem. Miluje knihy, ale bohužel lásku ke svému movitému snoubenci necítí. Když se v knihovně seznámí se staříkem Arthurem, bručounem a podivínem, její život nabere úplně jiný směr !
I o tom, že láska má mnoho podob, je tento zajímavý a nevšední příběh. Jedná se o pomalejší čtení, určené pro chvíle podzimní nostalgie a rozjímání !
Je to pomalé, poklidné čtení, někoho možná bude nudit, ale já tuto fialovou krásku řadím v rámci knih, které se točí kolem knihoven, knihkupectví, čtenářských klubů a podobně mezi ty nejlepší kousky, co jsem prozatím četla. Dávám si ji na stejnou úroveň jako mé milované KNIHKUPECTVÍ NA RIVERSIDE DRIVE.
Velmi milá a čtivá kniha pro knihomoly jako dělaná.
Hlavní postava Sloane se začne starat shodou okolností o Arthura, který je obklopen knihami a kolem sebe jen kope. Přidá si i sousedka od naproti a čtenarsky klub je na světě. Každá postava si řeší své problémy a útěchu nachází u knih.
Postavy nás pomalu vedou k myšlence, že co hledáš najdeš v knihách a Arthurova kapitola ke konci je nejlepší. Vše vysvětluje hlavně i to, proč je skvělé si podtrhávat v knihách řádky a proč je takový jaký je teď (starý morous).
Moc doporučuji a přeji si číst další knihy od autorky. Tato zahřeje u srdce
Čtenářský klub osamělých srdcí
Taková klasická oddechovka. V podstatě od začátku je jasné, jak to dopadne, jen není jisté kudy se do toho konce doputuje. Trochu originální oproti podobným knížkám bylo to, že se střídal vypravěč - každou kapitolu jste se na děj dívali očima jiné postavy. To bylo docela fajn.