Čtenářský klub osamělých srdcí
Lucy Gilmore
Sloane Parkerová pracuje jako knihovnice a žije obyčejný spokojený život v obyčejném spokojeném městečku. Nikdy by o sobě neřekla, že je osamělá… Přesto se však každý den těší na okamžik, kdy mezi police s knihami zabrousí starý bručoun Arthur McLachlan a počastuje ji nějakou šťavnatou urážkou. Jejich vzájemné škorpení je pro Sloane nejhezčí chvílí dne, a tak když se Arthur jednou neukáže, knihovnice o něj má obavy a vyrazí za ním. Ve snaze nemocného staříka povzbudit dostane spontánní nápad založit soukromý čtenářský klub, a tak se zrodí skupinka složená z nesourodých lidiček, kteří nikam jinam nezapadají. Čtenářský klub osamělých srdcí se stane místem, kde nečekaně nacházejí radost a přátelství. Ukáže se, že srdce každého z nich si získala nějaká knížka, na jejíchž stránkách se může ztratit – a kde nakonec může být také nalezen.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Lonely Hearts Book Club, 2023
více info...
Přidat komentář
Očekávala jsem od knihy více, než mi bylo dáno. Nesympatické postavy, děj se neskutečně vleče a je založený na citátech z jiných knih. Tak jdu tedy proti proudu - měla jsem problém knihu dočíst a pro mě nuda a velké zklamání.
Sloan pracuje v knihovně a žije si vcelku spokojený život. Má radost, když každý den do knihovny zavítá bručoun Arthur a společně se škorpí. Když jednoho dne nepřijde, vydává se za ním a aby ho rozveselila, založí čtenářský klub. Tím se sejde nesourodá skupinka lidí, kteří si vzájemně mohou pomoci.
Jelikož sama pořádám čtenářský klub, bylo jasné, že si tuto knihu potřebuji přečíst. Navíc miluji knihy, ve kterých se točí vše kolem knih, knihoven a milovníků knih. Bohužel, mi kniha úplně nesedla, ale našly se tu i světlejší momenty.
Tato kniha je pro všechny, komu se líbily knihy jako Muž jménem Ove, Příběh Arthura Truluva, Všechny barvy štěstí. Základem knihy totiž je, jak se nerudný, osamocený stařík postupně změní v příjemného dědečka…
V knize najdete spoustu vážných témat. Rodinné vztahy, nemoc, ztráta blízkého člověka. Mnoho situací je opravdu ze života a je tak možné, že se v knize najdete.
V některých situacích mi přišlo, že autorka moc tlačí na pilu, aby se čtenář musel smát, ale bohužel mi to přišlo spíše trapné. Zhruba ve druhé třetině to místy bylo, jak kdyby to psal někdo jiný a vtipné momenty byly opravdu vtipné.
Kniha mi bohužel nesedla ani stylisticky. Kdyby se celý příběh zkrátil o sto stránek, myslím, že by mu to jen prospělo. Nakonec půl hvězdičky přidávám za konec, protože i slzička ukápla a kniha se tak dotkla mých emocí.
Knihu jsem přečetla se smíšenými pocity. Zaujal mě hezký nápad, jak spojovat lidi prostřednictvím literatury, ale na můj vkus tam bylo příliš emocí a také jednotlivé osudy těch, kteří se sejdou v tomto netradičním čtenářském klubu, byly pro mě málo uvěřitelné.
Mohu doporučit jako oddechové romantické čtení, které může někoho inspirovat k přečtení knih Anna ze Zeleného domu a Klub radosti a štěstí, které zde hrají přímo osudovou roli. Já jsem oba tituly četla a nemohu říci, že by mi zásadně změnily život. Ale v tom je kouzlo literatury, že každý si tam najde to své.
Já jsem vlastně moc zklamaná. Počátek a závěr byl úžasný, ale bohužel tři čtvrtiny knihy byla za mě hrozná. Děj se lehce vlekl (což nebyl až takový problém, ale kniha nebyla čtivá (musela jsem se do četby nutit a pomohla až má výhružka vůči mě, že pokud knihu nedočtu, tak další knihu nerozečtu a vyhýbáním se četbě si to utrpení jen prodlužuji s tím, že na mě čeká spousta jiných knih k přečtení). Nenávidím lidi, kteří si myslí, že mají právo být na jiné zlí jen proto, že se jim něco stalo (SPOILER: Umře jim někdo velmi blízký.KONEC SPOILERU) anebo lidi, kteří si hrajou na něco, co nejsou (SPOILER: Á la jsem lékař, ale ve skutečnosti jsem chiropraktik. KONEC SPOILERU). Nesnášela jsem tedy Arthura, protože to, co se mu stalo neznamená, že může být takový, jaký byl a Bretta za to, jak se choval ke Sloane, ale hlavně, jak se přiživoval na úkor prestižní profese a spolu s rodinou hrál divadlo, jak je něco víc, ačkoliv dělal něco, co je prestižní profesi vzdáleno např. co do náročnosti studia.
Dvě obligatorní hvězdičky za snahu autora napsat knihu a celého týmu potřebného k vydání knihy. A půl hvězdičky za ten úvod a závěr. Jinak je to za mě slátanina a co je asi nejhorší...začala jsem mít d určité strany pocit, že se jedná o pohádku, tedy nic z toho by se nikdy v reálném životě stát nemohlo.
Pokud milujete knihu: "Muž jménem Ove", tak tuto knihu budete nejspíš zbožňovat. Až na to, že styl autora výše uvedené knihy má prostě větší kouzlo.
Hezké oddechové čtení. Až by to člověka táhlo podobný čtenářský klub založit.... Vždycky se mi ta představa pravidelného setkávání nad knihami líbila.... A to přátelství, které v této nesourodé skupině lidí vzniklo je inspirativní.... Opravdu milá a pohodová oddechovka na dvě odpoledne.
Lidé se nemohou poučit z vlastních chyb, pokud nezjistí, co je to za chyby.
Pohodová oddechovka, kterou určitě ocení všichni knihomolové a jejíž poselství nám připomíná, že i když jsme každý úplně jiný, když se pokusíme jeden druhému porozumět, naladit se na stejnou notu a najít něco, co nás v životě spojuje, může mezi námi vzklíčit silné pouto přátelství.
Hlavní postavy jsou velmi zajímavá směska lidí, každý má své vlastní problémy a kostlivce ve skříni a tahle nesourodá skupinka se díky Sloan nakonec spřátelí. Kniha nemusí sednout každému. Mě sedla velmi, asi jsem jí četla ve správném rozpoložení :) Pro mě je to kniha o naději v reálném světě. O vztazích, které nejsou jednoduché, ale stojí za to. O pravdě, která je důležitá a člověk před ní neuteče. O přátelství, které je důležité a potřebné.
Taková klasická oddechovka. V podstatě od začátku je jasné, jak to dopadne, jen není jisté kudy se do toho konce doputuje. Trochu originální oproti podobným knížkám bylo to, že se střídal vypravěč - každou kapitolu jste se na děj dívali očima jiné postavy. To bylo docela fajn.
Tak jsem se jí vyhýbala... V rámci čtenářské výzvy konečně přečteno a nádherná knížka . Doporučuji
(SPOILER) Tohle byla letos má 85. přečtená knížka a já si myslím, že snad nejlepší za tento rok. Ale sama se divím, protože na rozjezdu jsem si říkala - ty jo, to asi nepřečtu, ten Arthur je fakt magor. Ale jakmile jsme v první kapitole opustili Sloane, tak u Maisey jsem se tak nasmála, až mě břicho bolelo. A pokračovalo to ve stejném duchu. Někde u Grega a Arthura jsem se smála tak, že mě bolely i svaly obličeje a začalo škrábat v krku a o slzách smíchu ani nemluvě. Jako ano, v některých ohledech to byl až moc zvrat o 180 stupňů, ale to je někdy ta lidská povaha. Musím ale říct, že vlastně některé postavy se nedaly moc dobře "přečíst". Třeba takový Mateo na mne působil jako knihovník dost prašivě, ale pak překvapil. Co mě překvapilo ale nemile, byla Sloane - ta postava a její povaha mi nesedly. Bella byla osina a Maisey byla top. Co mě trochu mrzelo je, že tam nebyl více rozebrán vztah Arthura s jeho dcerou. To bylo dost neucelené. Ale jinak výborná knížka a doporučuju.
Achjo, já vlastně nevím, jak tuto knihu hodnotit. Začátek a konec, tedy kapitoly pohledem Sloane, mě velmi bavily, byly milé, ale také plné bolesti a následného prozření, přátelství a lásky. Moc se mi líbilo prostředí knihovny na začátku. Ale kapitoly ostatních členů mě až tolik nechytly, vlastně ani nevím proč. Možná to bylo vypravěčskou perspektivou, možná samotnými příběhy (Mateův mi vyloženě nesedl a dost jsem se nutila v něm pokračovat). Každopádně stojím si za tím, že je to fajn kniha pro všechny, kteří ocení oddychové čtení s dobrým koncem.
Bylo to dobré, to nemohu říct. Ale! Upřímně mě kniha za srdíčko nechytla. Přišlo mi, že autorka se dost křečovitě snažila do knihy vecpat emoce a vzletné myšlenky z několika knih. Postavy mi přišly nemastné neslané (a to mám tento typ příběhů ráda), nikomu z nich jsem nefandila. Abych nebyla tak kritická, rozhovor v kuchyni mezi dvěma postavami a jejich vzpomínkami na blízké mě dojmul.
Toto bylo takové předvánoční pohlazení ....
O naslouchání člověku, o vzájemné pomoci a lidské pospolitosti ....
Každý z těchto postaviček má své soukromé trápení .... proč se tedy neuchýlit do světa literatury ?
Zaznívá tu hodně pasáží z Knihy Anna ze Zeleného domu ...o spřízněných duších - o přátelství - o naději ....
Doporučím.
Myslela jsem, že tam bude víc z práce v knihovně, nakonec se z toho vyklubal milý, hořkosladký příběh o vztazích mezi lidmi, jež spojovaly právě knihy.
Původně se zdálo, že román nebude mým šálkem čaje. Nakonec se mi ale moc líbil. Poznáte osudy několika lidí, zjistíte, co mají společného a budete s nimi moci sdílet (nejen) lásku ke knihám.
Bývám ke knihám, které jsou v trendech velmi kritická, protože se stavím odjakživa proti proudu. Nuže, ale tohle bylo... bolavé, vtipné, tak akorát. Oddechové a zároveň jsem našla pár tipů na další čtení. Mám ráda, když autor čerpá a cituje z jiných knih, napomáhá mi tak, k dalšímu bádání a kolik klasické literatury ještě zbývá přečíst. Nakonec s tím proudem ráda poplavu, pokud to bude takhle překvapivě milé... :)
Velmi laskavý a milý příběh, vhodný pro všechny knihomoly !! Knihovnice Sloane je přívětivá, laskavá, skromná dívka s velikým srdcem. Miluje knihy, ale bohužel lásku ke svému movitému snoubenci necítí. Když se v knihovně seznámí se staříkem Arthurem, bručounem a podivínem, její život nabere úplně jiný směr !
I o tom, že láska má mnoho podob, je tento zajímavý a nevšední příběh. Jedná se o pomalejší čtení, určené pro chvíle podzimní nostalgie a rozjímání !
Je to pomalé, poklidné čtení, někoho možná bude nudit, ale já tuto fialovou krásku řadím v rámci knih, které se točí kolem knihoven, knihkupectví, čtenářských klubů a podobně mezi ty nejlepší kousky, co jsem prozatím četla. Dávám si ji na stejnou úroveň jako mé milované KNIHKUPECTVÍ NA RIVERSIDE DRIVE.
Kniha mě zaujala názvem a hodila se mi do Výzvy.
Bylo to milé čtení. Sice trochu předvídatelný konec, přesto jsem si to užila. Navíc mám ráda citáty z knih a kdysi jsem si je taky vypisovala, stejně tak jako plus vidím tipy na další knihy.