Čtení o psaní
Václav Lacina
aneb, Spisovatelem snadno a rychle pro potřebu kandidátů nesmrtelnosti podle vynikajících i jiných spisovatelů. Na tomto místě měla být záložka ze všech záložek nejzáložkovatější, mluvíc honosně o citelné mezeře, vyplněné Dílem, bystrých postřezích a sžíravé ironii, předstírající dodatečně všecko, co se už nedostalo do knížky samé - zkrátka takové říkání, jaké budí v Karlu Konrádovi představu, že většina našich autorů jsou rodáci soběslavští. Račte prominout, to tu tedy nebude, ačkoli autor pomýšlel na vybavení svého návodu pro spisovatele - aspiranty záložkovou parodií, která by voněla zhuštěným dýmem všech samochval. Ale jako zůstala tato knížka torsem leckde jindy, zůstane jím i pokud jde o záložku. Autor psal svou příručku pod dojmem Mahenovy Knížky o čtení praktickém, chtěl proti ní postavit parodický protějšek. Bylo by jistě zábavnější, kdyby knížka byla úplná, kdyby v ní byly zastoupeny všecky slohy, kdyby se stala parodickým přehledem celé české literatury - ale mechanická úplnost by byla na závadu hodnotě, nehledě k tomu, že by bylo třeba knihu od vydání k vydání doplňovat. Obliba, které se tato knížka těší u čtenářů, třeba zájem o ni v pražské městské knihovně, dává autorovi záminku k úlevnému vědomí, že ji snad už není třeba doplňovat. Autor by to také nerad dělal, protože by to byla práce laboratorní, a nová doba přinesla řadu úkolů naléhavějších. Proto nezbývá než předložit čtenářům tuto příručku tak, jak byla dokončena za okupace. Už tehdy se pustil autor do látek jiných, které ho chytly a už ho nepustí, proto nedoplněnou svou knížku ani těmi příklady, které měl načrtnuty a které už nepropracuje, neboť nehodlá pokračovati v oboru, který je pro něho už minulostí.... celý text
Přidat komentář
Kniha literárních parodií, kterou si doopravdy užije ten, kdo se orientuje nejen v parodovaných žánrech, ale především v parodovaných autorech. Což, přiznejme si, je u Lacinovy knihy trochu problém, neboť mnozí autoři, kteří byli v době prvních vydání jeho Čtení o psaní známí, jsou dnes často běžnou čtenářskou veřejností pohříchu zapomenutí. Třeba M. B. Böhnel, Servác Heller, Jiří Karásek ze Lvovic nebo Quido Maria Vyskočil... Ale jinak jsem si ji užil!
To se holt pozná talent a inteligence:
12 let
Dříve jsem fandíval pro Spartu,
její jsem jméno měl vždy na rtu,
za každičkého počasí
chodil jsem na její zápasy.
Sedl jsem si vždycky až k lajně,
bych videl, jak bude hrát Braine,
a když on na branku střílel,
tehdy jsem radostí šílel.
Ach, co jsi to, Sparto, dělala,
že jsi mé naděje zklamala?
Dnes fandím výhradně Slavii,
mám radost, když Spartě nabijí.
Aktuální i dnes!!! :-DDDDDDDD
Více než sedmdesát let stará kniha, která i dnes strčí mnohé kurzy tvůrčího psaní do kapsy. Osobně mám nejraději parodie na různé literární žánry, vycházející z jednoho tématu nebo rozhovor užvaněného a sebestředného novináře, který si během dialogu vlastně vystačí úplně sám.
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1949 | Žeň českého humoru |
1949 | Čtení o psaní |
1958 | Snobi táhnou |
1945 | Plechový cirkus |
Humorné čtení z babiččiny knihovny, které si bere na paškál klasiky české literatury (např. Čapka).