Čtení o psaní

aneb, Spisovatelem snadno a rychle pro potřebu kandidátů nesmrtelnosti podle vynikajících i jiných spisovatelů. Na tomto místě měla být záložka ze všech záložek nejzáložkovatější, mluvíc honosně o citelné mezeře, vyplněné Dílem, bystrých postřezích a sžíravé ironii, předstírající dodatečně všecko, co se už nedostalo do knížky samé - zkrátka takové říkání, jaké budí v Karlu Konrádovi představu, že většina našich autorů jsou rodáci soběslavští. Račte prominout, to tu tedy nebude, ačkoli autor pomýšlel na vybavení svého návodu pro spisovatele - aspiranty záložkovou parodií, která by voněla zhuštěným dýmem všech samochval. Ale jako zůstala tato knížka torsem leckde jindy, zůstane jím i pokud jde o záložku. Autor psal svou příručku pod dojmem Mahenovy Knížky o čtení praktickém, chtěl proti ní postavit parodický protějšek. Bylo by jistě zábavnější, kdyby knížka byla úplná, kdyby v ní byly zastoupeny všecky slohy, kdyby se stala parodickým přehledem celé české literatury - ale mechanická úplnost by byla na závadu hodnotě, nehledě k tomu, že by bylo třeba knihu od vydání k vydání doplňovat. Obliba, které se tato knížka těší u čtenářů, třeba zájem o ni v pražské městské knihovně, dává autorovi záminku k úlevnému vědomí, že ji snad už není třeba doplňovat. Autor by to také nerad dělal, protože by to byla práce laboratorní, a nová doba přinesla řadu úkolů naléhavějších. Proto nezbývá než předložit čtenářům tuto příručku tak, jak byla dokončena za okupace. Už tehdy se pustil autor do látek jiných, které ho chytly a už ho nepustí, proto nedoplněnou svou knížku ani těmi příklady, které měl načrtnuty a které už nepropracuje, neboť nehodlá pokračovati v oboru, který je pro něho už minulostí.... celý text