Ctitelé katastrof a Hitlerova tužka
Petr Prouza
Poutavý román zaměřující se na střet člověka s nástrahami času a vymezení osobní identity. David nás ve svých deníkových zápiscích zasvěcuje do jeho osobního pátrání po záhadné malbě, na které je vyobrazen jako dítě, nesoucí padlého anděla. Cesta za obrazem Davidovi poodhaluje původ jeho rodiny, ale hlavně poznává sám sebe. V úchvatném příběhu se nacházejí autentické situace, zachycující známé osobnosti české společnosti, např. Emila Zátopka, Jana Wericha, Václava Havla nebo Milana Kunderu, v nečekaných charakteristikách. Kniha přesvědčivě dokládá, že černobílé vidění lidí i událostí v každodenním životě selhává... celý text
Přidat komentář
Bláznivý název, zajímavá kniha. Příběh jednoho lidského života, ovlivněného malými i velkými dějinami. Bavilo mě postupné odkrývání starých rodinných tajemství. Konec? Překvapil, ale do příběhu sedí
Zlákala mě reprodukce na obálce a bláznivý název. David i ostatní ctitelé katastrof byli vcelku sympaťáci a vyprávění ve stylu střípků vzpomínek z jejich osudů a osudů jejich blízkých plynulo v příjemném kontrastu malých a velkých dějin. Zvlášť ta mihnutí slavných jmen se mi líbila, i když s výjimkou Hitlera nebyla osudová. Trochu mi vadila přemíra sexuálních dobrodružství a taky jsem si nemohla zvyknout na střídání první a třetí osoby. Nejdřív jsem byla závěrem zaskočená, ale čím víc o něm přemýšlím, tím víc se mi líbí.
Letos v Helsinkách jsem na výstavě viděla Simbergův obraz. Pak jsem zjistila, že Nightwish natočila ke svému hitu Amaranth klip s tímtéž motivem (http://www.youtube.com/watch?v=GdZn7k5rZLQ). Tak do třetice náhodně? nalezená kniha.
Mnoho osob, časových rovin, fabulace + skutečné reálie, to mám ráda. Na "helsinských" stránkách jsem měla pocit, že jsem tam s Davidem. Skvělá kniha :)
Zajímavé a poutavé, i když trochu odpuzující název. Strašně dlouho jsem se prokousávala k vůbec první zmínce o Hitlerově tužce a s překvapením jsem zjistila, že šlo o tužku od Hitlera. Epizody o práci střelmistrů se mi moc líbily.
Z prvního pohledu se jednalo o vzpomínkovou knihu (což vůbec nebylo na škodu, - milenecké scény velice pobaví :) ). Naopak děj se mi zdál v povzdálí, ne špatný ale velice stručně popisovaný. Knihu jsem si užila bohatou slovní zásobou a formou. Jsou i lepší knihy, ale i tato stojí za přečtení...
Autorovy další knížky
| 2011 |  Babička |
| 2004 |  Život střídá smrt |
| 1988 | Hotel Karneval |
| 2014 | Psychiatr |
| 2015 | Dřevěné ženy |
Věřím, že tahle knížka se bude líbit spoustě lidí. Zejména Husákovým dětem, mezi které také patřím, a tím pádem na mě ze stránek dýchla lehká nostalgie. :o) Pátrání po vlastních kořenech na základě nádherného obrazu je určitě zajímavý námět. Vzpomínky na dětství a na vysokoškolské roky v Praze v bouřlivých šedesátých letech protkané odkazy na známé osobnosti tehdejší literární, umělecké a vůbec kulturní scény byly také vlastně fajn, ale něco mi tam přece jenom chybělo. To puzení, které vás ke knize neustále vrací, protože chcete vědět, co bude dál. Vlastně jsem se musela do čtení nutit. Motivu pátrání po vlastních kořenech jsem rozuměla velmi dobře, ale proč měl hlavní hrdina v úmyslu ukončit svůj život, jsem úplně nepobrala a konec mi přišel násilně ustřižený. Nicméně nechci nikoho odrazovat, bude lepší, když si každý udělá obrázek sám a třeba se mnou nebude souhlasit. Určitě stojí za přečtení. :o)