Čtvrtá zeď
Sorj Chalandon
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238341/mid_ctvrta-zed-zJW-238341.jpg
4
17
17
Píše se rok 1982. Dvaatřicetiletý Georges se rozhodne splnit slib, který dal umírajícímu příteli, opouští ženu a čtyřletou dcerku a vydává se do Libanonu inscenovat slavnou Antigonu Jeana Anouilha. Jelikož je země zmítaná válkou, je smyslem celého projektu spojit na jevišti herce vzešlé z rozdílných politických a náboženských uskupení, zapřisáhlé protivníky, předvést harmonickou souhru na pozadí sutin, a propojit tak znepřátelené komunity ve společném snu o míru. Dokáží drúzové, Palestinci, křesťané, šíité a křesťanští falangisté překročit svůj stín a uvolnit napětí, které mezi nimi panuje? Georges ve svém životě zatím poznal jen revoltu, skutečnou válku nikoliv. Najednou se v ní však ocitá – ta válka ovšem není jeho a nechápe ji. Poznává strach, ohrožení, atentáty a hrůzu z boje, ale i nadále se snaží zachránit projekt svého přítele, plán, jenž se postupně stává jeho vlastním. A ten plán ho změní navždy.... celý text
Přidat komentář
Knižka mě pohltila, donutila přemýšlet a zanechala po sobě stopu. Začátek byl trochu pomalejší, ale pak příběh nabral tempo a bylo to drsné . O životě a válce. Téma stále bohužel aktuální.
Panebože, já toho Chalandona znám. On je schopnej vás kolébat a uspávat a najednou do vás z ničeho nic navalit takovej těžkej kalibr syrovosti a surovosti, že musíte nechat čtení a jít to rozdejchat. Na rozdíl od různých severských detektivek tady pro mě to násilí není samoúčelné a navíc vychází z událostí, které se opravdu staly. Je celkem zjevné, pro koho více plane Chalandonovo srdce, přesto se snaží sekat na všechny strany. Ostatně, jak rozhodovat o vině tam, kde si řežou hlavy navzájem od nepaměti. A jak tu spirálu násilí zastavit? To už odbočuji. Dílo se točí kolem divadelní hry, což mě zpočátku moc nesedělo, ale na postupně se tato spojnice autorovi povedla dobře využít a v závěru pak až excelentně. V Libanonu jsem byl jen jednou, a zřejmě už se tam nikdy nepodívám - škoda. Ale i tak jsem chuť a vůni té země nasál a zanechala ve mě velké dojmy. Takže i některá místa z knihy osobně znám, což je samozřejmě vždycky příspěvek k hlubšímu prožití četby. Abych to shrnul. Za mě těžká četba jazykově i emocionálně, ale rozhodně absulotorium.
Pro mě zatím nejtěžší Chalandonův kalibr, jednoduše dech beroucí text napsaný znovu brilantním jazykem s obrovským citem pro tempo a obraty, které zůstávají v hlavě ještě dlouho po přečtení. V kontextu zpracovaného tématu to možná není nejvhodnější hodnocení, stejně jako zápalná láhev není argument, ale tohle čtení je prostě bomba! Opravdu doufám v překlady dalších knih tohoto geniálního Tunisana...
Jeho knihy jsou plné kamarádství a soudržnosti jedny z nejlepších knih které jsem za poslední léta četla Škoda že jich není přeloženo víc..
Moje třetí kniha od Chalandona, nezklamal. Ze začátku mám vždycky problém se začíst, tak do poloviny odsýpá děj poměrně pomalu. S odletem do Bejrútu se všechno mění. Potom už jsem knihu nemohla odložit. Skvěle vykreslená válka a hlavně to jak poznamená hlavního hrdinu, který přijel z mírové Francie.
Některé pasáže, napsané jazykově strhujícím způsobem, byly opravdu velice silné, jindy se mi zdálo, že autor dost tlačil na pilu sentimentality. Ale podařený závěr. Jeho "severoirské" romány, zvláště ten druhý, hodnotím jako podařenější.