Čtvrtek odpoledne. Půl páté

23.11.2020

Člověku, který není zvyklý na nizozemskojazyčný román, by se kniha mohla zdát nijaká. Za mě skvěle propracovaná psychologie:)

08.05.2020

Vybrala som si knihu kvôli čitateľskej výzve, začala zaujímavo, ale nakoniec som bola sklamaná.

07.04.2020

Žijeme banálně a umíráme, jako by nás spláchli do výlevky? Nebo na sebe naše duše navzájem volají a těla se poslouchají? Jsou naše životy součástí mnohobarevné mozaiky? Nebo jsme sami, jakkoli se zahlcujeme iluzemi a nenaplněnými a nenaplnitelnými touhami? A jsou ženy opravdu tak hloupé, že je někteří muži musí milovat, a muži tak sebestřední, že je některé ženy musí zachraňovat? A co naše tajemství, jsou vážně tak dobře ukrývána - nebo nás dříve nebo později dostihnou jejich následky? Kladení otázek je, myslím, hlavním smyslem této útlé knížky, která není určena pro vyhraněnou skupinu čtenářů; na své si přijdou přemýšlivci i polykači slov, ti mladší se ztotožní se školní skupinou kolem Hassana, ti starší budou postávat u silnice a mávat Damienovi... Každý z vypravěčů, nejen pohádkář Hassan a mrtvá Karen, ale i architekt Sam a nadějeplná Anna, uctívač psacích strojů Damien a hranolkářka Desiree, sekretářka Tine a mnozí další vypravějí nejen svůj vlastní příběh, ale vstupují také do příběhů ostatních - a přestože středem všeho je jedna naprosto zbytečná tragédie, čtenář nemá chuť a vlastně ani důvod plakat. Často je naopak důvod k úsměvu, tu a tam i ke smíchu - a Kristien Hemmerechtsová, vědoma si křehkosti svých postav a těžké prodyšnosti malého města, navíc buduje atmosféru, která se špatně opouští...

27.10.2015

Mně se kniha, jakkoli smutná a bizarní, líbila a Hassanovy příběhy jsou kouzelné.