Čtyři důvody pro zrušení televize
Jerry Mander
Zásadní, myšlenkově převratná kniha, která pečlivě, argument za argumentem, vyvrací nebezpečně zakořeněné předsudky typu ,,nám přece televize neškodí, my ji máme pod kontrolou". ,,V knize se promyšleně propojuje osobní příběh přerodu výjimečné osobnosti s odbornými argumenty, čímž získává mimořádnou působivost. [...] Laskavý čtenář, který neulpí na povrchu čtvrt století starých reálií Spojených států a pronikne k sociologické podstatě onoho stroje, zrozeného snad z vizí inženýrů psychologie davu, by se měl smířit s tím, že až knihu dočte, jeho svět bude jiný než předtím." (z předmluvy Jakuba Patočky)... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2000 , DoplněkOriginální název:
Four Arguments for the Elimination of Television, 1978
více info...
Přidat komentář
Hlavní důvody pro strašení televizí pominuly. Tisíce blikajících žároviček v potemnělých místnostech ohrožující náš zrak, minimální výběr programů, hrozba reklam které nám vymývají mozek... Autor působí velmi vyděšeně, protože jeho 7 letý syn neví jestli je superman skutečný nebo vymyšlený. A tak se horečnatě pouští do sepsání varující knihy, aby čtenáře přesvědčil, že kdo jednou usedne k televizi, nechává svou duši navždy napospas blikajícímu monstru.. Přicházíme o schopnost rozlišovat realitu, necháváme se ovládat mediálními mocnostmi a vypadá to, že v budoucnu již nebudeme schopni se samostatně rozhodovat. Tohle je ale minulost. Klíííd! Po 45 letech od vydání knihy se tomu můžeme blahosklonně usmát a začít se děsit AI. Ale jen za předpokladu, že jsme slabomyslní jedinci bez špetky selského rozumu a vlastní vůle...
TV nemám bezmála 20 let, tato kniha tomu určitě značně napomohla. V životě jsem se osobně setkala s důsledky působení současné TV na malé děti v průběhu nekolika let.Ty byly mnohem intenzivnější v negativním slova smyslu, než je v knize popsáno. Pravděpodobně to je způsobeno i větší dostupností techniky, vč.TV dětem a "vývojem" programů. Děsivé. Jsem ráda, že jsem se k té knize dostala už dávno, díky synovi a jeho doporučení. Doporučuji všem, především čerstvým rodičům.
I přes svoje stáří rozhodně zajímavá a podnětná kniha a to i přes svoji "ukecanost" a to, jak Mander odbíhá někdy až zbytečně od tématu. Každopádně v dnešní době, kdy televize prakticky řídí život mnoha lidem, je to jedna z mála knih, která může leckomu otevřít oči. Osobně považuji za nejdůležitější posleství v tom, že televize vytváří svůj vlastní svět a své vidění pak přenáší i na myšlení jejích konzumentů, které je prostě úzkoprsé, zcestné a zcela v režii těch, kteří stanice řídí. To se však dnes děje i s internetem při šíření nesmyslných hoaxů atd. Samozřejmě některé části jako v případě škodlivého záření z obrazovek dnes už jaksi neplatí, ale i tak je kniha povinnou četbou všech, kteří mají co dočinění s médii anebo se o tuto problematiku zajímají.
Výborná kniha , na televizi nekoukám , ale nemůžu se zbavit filmů a autor má pravdu bez televize bych si třeba Ameriku představovala jinak
Výborná kniha, u mě dost fungovala. Od rodičů jsem byla naučená, že večer se tráví u televize. Od večerníčku, přes zprávy až po film, seriál či zábavu. Nyní už více než tři roky televizi téměř nepouštím. Na filmy se dívám, ale na naservírovaný program včetně toho co, kde a za kolik mám koupit už opravdu nesleduji. Cítím to jako velkou úsporu času a téměř znovu nabytou svobodu :-)
Vynikající kniha o tom,že televize je návyková droga,která je především určena k ovládání lidstva. Opravdu skvělý iniciační text a Cronenbergův film Videodrom stejně tak. K vyléčení závislosti u mě však dosud nestačily obě tyto díla a není se čemu divit. 44 let Tv-fetáctví je dlouhá doba.
I přestože kniha vyšla před více jak 30 lety, je stále aktuálním a jedinečným svědectvím o vlivu televize na člověka. Mander se nomezuje jen na popisy televize jako takové, ale zabíhá ve svých mnohdy dosti kontroverzních úvahách i do oblasti působení světla a jeho spektrálního složení na psychiku a potažmo fyziognomii. Inspirativní jsou mnohé analýzy dnes již klasických a kultovních děl jako filmu Solaris a románů 1984 a Konec civilizace. Manderova dosti temná vize nenápadně zmanipulované společnosti, která je uspávána televizí, a která ve většině bere televizi, média a umělé osvětlení jako neškododnou a pro mnohé nezbytnou součást života se v lecčems přiblížila skutečnosti. Pro někoho to může být dost těžké čtení, ale četba je to v mnohém iniciační. Osobně jsem několi let studoval filmovou školu ve Zlíně a později filmovou vědu v Praze a za celé ty roky jsem nenarazil na nikoho, kdo by se zajímal o televizi takto elementárně z pohledu medicíny, psychologie, psychiatrie a sociologie. Při četbě jsem si vzpomněl na zajímavý postřeh Václava Bělohradského, který v jednom rozhovoru přirovnal televizi ke kanálu, do kterého při sledování odtékají naše frustrace a pomáhá tak do jisté míry s vyrovnaním vnitřního napětím. Mander svým způsobem tuto hypotézu potvrzuje; sledování televize sice vytváří podmínky k celkovému zklidnění organismu, ale s tím nepříjemným efektem, že ač to na první pohled není markantní, v dlouhodobém měřítku utlumuje činost mozku a vytváří závislost. Četbu této knihy bych přirovnal k četbě Nejistého plamene, ve kterém zaznívá také spousta pravd, které mnozí nechtějí slyšet. Doporučuji.
PS - Ještě bych rád upozornil na vynikající film Videodrome od Davida Cronenberga, který vliv televize a její strojovosti a pronikání do lidského těla přímo tematizuje. Na první pohled sci-fi, které je ale reálnější víc než se zdá. Nevýhodou tohoto filmu je, že je to film, a tak ho případní zájemci budou muset zhlédnout nejspíš na své televizi nebo monitoru:-)
Televizi nesleduju cca 30 let (i když tam občas vystupuju). Manderova kniha mě ohromně bavila úvahami "mimo řadu" a obracením zažitých představ. Hodně inspirativní i v této obecnější rovině.