Čtyři kousky chleba

15.11.2023

První polovina o zážitcích z tábora se mi líbila, ale druhá filozofická část už nebyla nic moc.

04.02.2023

Magdiny útržky paměti na hrůzy co měla za s sebou, vzpomínky protýká svými "filosofickými" texty (snad aby ulevila bolavé duši) . Stojí za přečtění , nicméně existují i lepší knihy (Vrba, Glazar, Maus, Żywulska, Krausová,Radil,Gisela Perl aj. ..) .

19.07.2021

Kniha vypráví příběh židovky a její přežití holocaustu. Spíše se jedná o osobní pocity a dojmy, příběh nehledejte.

08.12.2020

Kniha nebyla špatná, ale nedala mi vůbec žádnou informaci, která už by někde nebyla mnohokrát. Vím, že nejde vymýšlet něco co nebylo, ale celkové podání mě nijak neučarovalo. Knih tohoto období je hromada a jsou mnohem lepší a obsáhlejší. Tohle je jednohubka ke kávě.

23.12.2018

Kniha se mi líbila jen do půlky, celkem dobře napsané, zajímavé a poutavé i když trochu nesourodé zážitky z tábora. Opravdu do půlky dobré. Pak už to ale bylo o ničem, skoro jsem to nedočetla, už pak žádný děj, spíše jen útržky pocitů, skoro až poezie, náboženský podtext který ale nedává moc smysl....věřím že autorce to smysl všechno dává, skrze její vzpomínky, ale pro mě to nemá význam.
A to jsem to dočetla jen proto že je to krátké, tak abych měla "splněno" a mohla ohodnotit.

09.09.2018

Magda Hollander-Lafonová a její příběh o tom jak přežila utpení v Osvětimy a jinych pracovních taborech až po soucasny život

25.08.2018

Autorka chtěla sepsat své vzpomínky na to, co prožila a já to chápu. Ale tohle není můj šálek čaje.
Kniha je útlounká, má jen pár stran a z toho jen polovina je popsaná... Připadá mi to celé takové neučesané, spíše výkřiky vzpomínek jednoho smutného člověka...
Přečetla jsem více knih z tohoto období, ale toto není ta kniha, která by mne donutila říct "úžasné". Toto jsou opravdu intimní vzpomínky člověka a myslím, že to obyčejný člověk jako já prostě neocení.

01.08.2018

Člověk se nesmí připravit na příběh. Ten v knize není. Přesto je kniha zajímavá. Přečetla jsem o holokaustu hodně knih, a tato byla pro mě dokreslením atmosféry a hrůzy.

První část jsou kratičké výkřiky člověka prožívajícího nepředstavitelné bezpráví, druhá část postupné léčení duše přeživšího...

Je dobré, že autorka přes vysoký věk vypráví o prožitcích na středních školách, aby se pokud možno nezapomnělo.

09.07.2018

Očekávala jsem mnohem víc :/

13.06.2018

Knížka asi zklame toho, co hledá román. Toto není žádná Hana nebo Osvětimská knihovnice či Ztracená manželka, ale literatura faktu a podle toho je kniha jaká je. Nemůžeme pochopit kolik bolesti a hrůzy si paní Lafonová prožila při vzpomínkách na hrůzu. kterou prožila. Tu hrůzu. kterou neměla přežít, ale přežila. Já osobně raděj vzpomínám na pěkné věci v mém životě, i když dobrého mám v životě pomálu. Je to tenká knížka a má hezký obala a já po ní sáhla jen náhodně a nelituju.

06.05.2018

Tahle knížka mě popravdě vůbec nezaujala. Ačkoliv chápu, že člověk s těmito prožitky se s tím musí nějak vypořádat, místo svědectví z Osvětimi nám takhle paní přináší spíše možnosti, jak se s tím vypořádat, čímž se najednou ocitneme uprostřed nějaké ezo knížky. Zachraňuje to pouze ta historická poznámka na konci.

27.03.2018

Jiný pohled na holocaust. Podle mě hodně zajímavé nahlédnutí do mysli člověka, který zažil hrůzy války..

11.03.2018

Trochu jinak stylizované vyprávění o zážitcích z koncentračního tábora, spíše ve formě esejů. Snaha o navození optimismu, který lze získat ze všeho, co se nám a kolem nás děje. Důkaz o síle osobnosti - zní to jako klíšé, co?

Bez komentáře....

29.06.2017

Autorka splnila to, co bylo společným bodem spousty lidí, se kterými se potkala a neměli takové štěstí jako ona....totiž mohla být svědkem, který mohl sdělit...
V roce, kdy knihu psala už byla svědkem, který je vnitřně smířený. Na knize se mi líbila jinakost s jakou byla napsána. To, co tu spousta lidí na knize odsuzuje, já chválím. Svědectví je přeci i o pocitech, víře v něco, co ji drželo. Obrázek o hrůzách není těžké si udělat. Pokud jenom někdo potřebuje strohá data, nechť nahlédne jinam. Za mě ano! Kniha vypovídající o hrůzách netradiční formou a je plná moudrých vět!

20.06.2017

Od teto knihy jsem mela jina ocekavani.

15.04.2017

Přečetla jsem knihu, potom jsem přečetla historickou poznámku a to mě přimělo znovu vzít knížku a přečíst si ji jinýma očima.....
Jeto velice petická knížka. Proto ten kdo nemá rád poezii, ať tuto knížku nečte, bude zklamaný. Čtyři kousky chleba je takové zvláštní lyrické dílo. Ale není pro každého.

24.02.2017

Krásná zpověď přeživší šoa. Jako většina lidí, kteří přežili jako jediní ze své rodiny, trpěla Magda pocitem viny - proč právě ona dostala dar života. Kniha není zaplněna fakty o hrůzách koncentračního tábora - je to terapie, nesourodé vzpomínky, které utkvěly autorce v paměti, a které byly plné světla, života a naděje.
Úžasné poselství o tom, že lidé holocaust přežili jako svědci toho všecho zla, které prožili. A jejich hlavním úkolem je předávát své vzpomínky dále, aby se takovéto hrůzy už neopakovali.
Doplnění ve formě životopisu Magdy je velmi zajímavé, pro mne zvláště faktem, že ke konci války byla Magda ve Schmeltově pracovním táboře ve Smržovce, v Krkonoších.

24.01.2017

Kdybych měla knihu popsat jedním slovem, bylo by to: "Nudná". Nechci nijak zlehčovat nebo popírat hrůzy, které si aurotka za války prožila, ale její podání bylo nezáživné. Kniha na mě celkovým dojmem působila strašně chaoticky a neuspořádaně. Některé myšlenky mi přišly nedokončené a neustálé upomínání na boha nebo boží záměr mi přišlo otravné. Kniha mě bohužel nikterak neoslovila.