Čtyři tankisté a pes 1.
Janusz Przymanowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12361/ctyri-tankiste-a-pes-12361.jpg
4
102
102
Válečný příběh mladého vojáka polské tankové armády.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1988 , Naše vojskoOriginální název:
Czterej pancerni i pies, 1964
více info...
Přidat komentář
Polský chlapec Janek je na Sibiři lovcem, ale pořád vzpomíná na svého otce a jeho hrdiný boj na Westerplatte a rozhodne se vstoupit jako dobrovolník do armády a probojovat se spolu s polskými kamarády zpátky domů. Slavná kniha posádky tanku 102, která čítá nejen čtyři mladé chlapce, ale i německého ovčáka Šarika. Za dob svého mládí několikrát s nadšením přečtená, v pozdějších letech už člověk pozná určitou propagandu a nesrovnalosti, ale to nijak neubírá na čtivosti knihy.
Nezapomenutelný příběh polské tankové posádky a německého ovčáka i po 30letech si ho člověk vybavuje, což se u většiny autorů říct nedá. Skvělý počin od polského autora.
Další z pokladů od nevlastního dědečka, krásně se to četlo a ŠARIK způsobil moji lásku k německým ovčákům (pokud nepčítám tetu Milenu z tatínkovi strany kde byl vždycky také).
Napsané je to dobře, to nemohu říct, ale tento způsob války zdá se mi poněkud nešťastným. Vždyť ono to peklo na východní frontě byla vlastně jen taková odpolední projížďka tankem pěknou přírodou a nějaké to kosení nacistů kulometem. A když už náhodou našim hrdinným Polákům teklo do bot, vždycky tady byl sovětský soudruh voják, který vypomohl radou nebo proviantem. Ale ano, chápu, proč se mi to v dětství líbilo. A proč jsem do kanónu z papírové trubky cpal jeden tříštivý za druhým.
Moje guilty pleasure z dětství. Strom na dětském hřišti se kouzlem proměnil v tank a já, copatá nohatá holka, v krásnou Marusju. A můj Janek byl taky parádní borec.
Ke knížce se vždycky ráda vracím, připomíná mi kouzelnou dobu, kdy se každý venkovský voříšek jmenoval Šarik.
Nostalgie. Jako kluci jsme měli tank z klepáče na koberce pred domem. Šarika a jeho posádku jsme zbožňovali. Někteří z nas skončili u tankistu a ženistu.
Příběh vojáků polské armády jsem četl opět po 30 letech a opět jsem s Jendou, Grešem, Gustlíkem i Tomášem a se Šarikem prožíval jejich zážitky. Jsou knihy, kterým politické změny neublíží, a tohle je jedna z nich.
Čtení byla taková nostalgie, když před lety jsem to jako holka sledovala v televizi. Dřív byly pouze dva programy a více zpravodajství než filmů. Tento seriál sledovala snad každá domácnost. A po letech když jsem dostala knihu do ruky, jsem si řekla proč ne...obnovit vzpomínky a bylo to super.
Nemohu popřít, že tenkrát, když jsem knihu četla, byla jsem naprosto unesená. A kupodivu si pamatuji úplně jiné pasáže, než bych od puberťačky okouzlené Jankem čekala. Třeba co všechno Janek v 16 (?) letech uměl - opravit motor, perfektně střílet, vycvičit Šarika ... Nebo med darovaný veliteli nemocnice, aby Šarik mohl zůstat u těžce zraněného Janka ... A setkání s otcem díky jménu střílenému morseovkou ...
Druhý díl jsem ale nečetla, asi mě seriál přestal bavit.
Oba díly této knihy jsem kdysi dávno četl, moji potomci rovněž, nyní koluje mezi vnoučaty a dokonce bez kritických průpovídek, takže dobré.
Tuto knihu jsem přečetl v dětsví po shlédnutí polského seriálu. Kniha se mi moc líbila. Dodnes si pamatuji některé okamžiky knihy, přestože je to přes 30 let od doby, kdy jsem to četl.
Když jsem v deseti letech odložila Dášeňku a Mikeše, stal se spolu s Muskwou a filmovým Hatatitlou, mou velkou láskou Šarik.
Snad žádnou jinou knížku, než tankisty, jsem tehdy nečetla tolikrát. Příběh byl dobrodružný i veselý a nejchytřejší ze všech byl pes!
Nedávno jsem se k ní z nostalgie vrátila. Geniální Šarik je tam stále. A knížka ukazuje nejen hrdinskou a romantickou tvář války, ale i smrt kamaráda vedle kterého stojíte, zajetí, děti které zůstaly bez rodičů.
Vím, že o válce byly napsány pravdivější a varovnější knížky. Ale přeci nemusíme číst o válce jen vážná pojednání nejtěžšího kalibru, abychom pochopili, že takové dobrodružství zažít nechceme.
Takže není to jen nostalgie, tu knížku nezavrhnu ani dneska.
Na tuhle jsem fakt úplně zapomněla,takže díky Damato ☼ a pod ten komentář se můžu podepsat,akorát u mě nejvíc bodoval Šaryk a Grigorij ( v tom pořadí) protože byl takyj čornyj. I u nás v polních (doslova) bitvách se pokřikovalo "nabít tříštivým " a kluci najednou z tmavovlásek (Ribanna) přesedlali na blondýny (Marusja). Nám ale v té době stejně připadali všichni pitomí.
Tož jsem přidala svou trošku do mlýna,ale obávám se,že napodruhé už bych to knižně nedala..i když..kdo ví?
Kupodivu jsem v mládí hltala víc seriál a kniha mi nějak unikala. Milovala jsem Janka, chtěla jsem být taková krásná naivka Marusja- co je trošičku zblblá dobou, ale jinak celkem v normě, Ke knize jsem se vrátila až po letech a najednou jsem všechno viděla ale úplně jinak. Jedině snad Janek- ten zůstal, neboť romantičtí a zároveň odvážní mladíci, to frčí pořád. Ještě jsem si vzpomněla na Lidku- a ta mě jako holku rozčilovala ( protože ji Janek přestal mít rád a tím samozřejmě i já ji přestala mít v rubrice" Oblíbenců). A najednou se mi, v dobách dospělosti, ty hodnoty nějak zaměnili. Janek mě občas velice rozčiloval, Marusja- takovou naivku fakt pohledat, a i ostatní členové posádky z tanku "RUDY" začali měnit tváře. Ne vždy ku prospěch mých naivních vzpomínek. Jediné , co se mi v době čtení hodně povedlo- a to snad ukáže moji naprostou naivitu ohledně válek a zbraní- když tenhle ten seriál měl své premiéry a my děti , jak přikovaní seděli u černobílých obrazovek, abychom pak venku, před panelákem mohli dokonale ztvárňovat děj filmu v praxi - já poletovala s kluky a padala do bahna k zemi. Až teď po hóóóóně letech jsem přišla na to, že kluci - po vzoru Gustíka a Gregorje na sebe řvali-" Nabit tříštivým...pal.... a my okolo padali, jak hrušky , ovšem , pokud jsem dostala tu důvěru a na klepači ( který sloužil jako tank jsem já mohla- většinou jen v době epidemií, kdy bylo hodně kluků nemocných- jsem já řvala:... Nabít tříštivýn a pal.... a po letech jsem se tatínkovi a partnerovi jedné teplé noci s pomocí červeného vína přiznala, že jsem myslela, že "tříštivýn " je zdrobnělila pro tank a my ho nabíjeli a on- ten tank -pak střílel...
Jako malý jsem seriál podle této knihy miloval a teď když jsem se dostal k přečtení samotné knihy, úplně se mi vraceli vzpomínky na jednotlivé díly seriálu. Rozhodně stojí za přečtení!
Autorovy další knížky
| 2006 |  Čtyři z tanku a pes |
| 1971 | Čtyři tankisté a pes - 1. díl |
| 1972 | Čtyři tankisté a pes - 2. díl |
| 1974 | Čtyři tankisté a pes - 3. díl |
| 1968 | Zpět na západ |
Prvý zväzok známeho príbehu určeného pre mladých chlapcov, v ktorom je vojna vykreslená ako supiš dobrodružstvo. Autorovi sa medzi riadky podarilo vmiesiť aj kúsok nutnej, no nevtieravej propagandy. Kniha sa však číta dobre, vyvoláva ľahký nostalgický pocit návratu do mladosti. 80%