Cudzoložstvo
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494054/bmid_cudzolozstvo-AUs-494054.jpg
3
708
708
Linda má tridsaťjeden rokov a v očiach druhých vedie dokonalý život: žije vo Švajčiarsku, jednej z najbezpečnejších krajín sveta, má stabilné manželstvo, milujúceho muža, milé, dobre vychované deti a prácu novinárky, na ktorú sa nemôže sťažovať. Zrazu si uvedomí, že jej život je jednotvárny a predvídateľný. Už nedokáže predstierať, že je šťastná, v skutočnosti prepadla príšernej apatii. Všetko sa zmení, keď stretne bývalého priateľa zo školských čias. Z Jacoba sa stal úspešný politik a počas rozhovoru v nej prebudí vášeň, ktorú už dlho nepocítila. Linda urobí všetko, aby si získala jeho lásku, a bude musieť zostúpiť až na dno ľudských citov, aby napokon našla vykúpenie.... celý text
Literatura světová Pro ženy Erotika
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
Adultério, 2014
více info...
Přidat komentář
Chápu, proč se tolika lidem tato kniha nelíbí. Když on je Coelho hodně zatížen na tu myšlenku nevlastnit partnera a tudíž nežárlit. Nečetla jsem jeho životopis, ale nedivila bych se, kdyby sám byl nevěrný. Tato kniha prostě není pro každého. Mně hlavní hrdinka taky nepřišla sympatická.
Je to kniha k zamyšlení, pokud člověka nepobouří, protože vypráví o prohřešku, který se neodpouští lehce. Za mě se četla dobře.
Vážně? To mělo být jako padesát odstínů čehosi v rádoby filozofické omáčce? Ze začátku jsem si říkala, že je hlavní postava kráva, pak jsem jí začala nesnášet, nakonec mi jí bylo jen líto. Konec knihy jsem už přeskakovala řádky. Jinak mám Coelha ráda, ale tohle bylo naprosto zbytečný.
Já věděla, že to nemám číst. Už s Alchymistou jsem měla problém. Hlavní hrdinka mi strašně vadila. Vadil mi i styl vyprávění, vadilo mi uvažování postav, vadilo mi, že jsem to nakonec dočetla.
Kniha mě nudila tolik, že jsem začínala chápat, že nuda mohla dovést hlavní hrdinku k nevěře... , ale to asi nebyl autorův záměr.
Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četla Hausfrau od Jill Alexander Essbaum, která má velmi podobnou zápletku, měla jsem při čtení trochu pocit deja vu a většinu času se dost nudila. Ovšem konec byl naprosto odlišný a v tomto případě to trochu příběh poslalo do červené knihovny. Jinak mám autora ráda, tak z protekce dávám 3*, ale k této knize se už určitě nevrátím.
No, docela upřímně řečeno, tohle je dost Pytlákova schovanka..., vlastně né, spíš "Květinka Marta" z Jirotkova Saturnina. Vlastně to úplně doslova odpovídá všem kritériím "ženských románů", které Jirotka v Saturninovi stanovil, jenomže těžce ironicky. Tohle je ovšem míněno vážně, a to i přes nespornou porci erotiky. No a mimochodem, při té závěrečné apoteóze lásky (která se tu už proměňuje v dokonalé klišé) jsem si taky vzpomněl na nejeden kresený vtip...
Coelho je super spisovateľ. Mám rada jeho diela. Človek sa veľa krát v nich nájde. Nevera je príbeh zo života...
Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením. Vůbec mě neoslovila ač mám spisovatele velmi ráda a většinu knih čtu doslova jedním dechem. Také se k nim postupně vracím a pročítám na přeskáčku určité pasáže. Vždy mi znovu osloví a dají mi klid, pohodu a také určité ponaučení. V této knize ale všechny důležité aspekty knih P. Coelha postrádám ....
Některé úvahy stojí za zmínku, ale jinak jsem zklamaná. Hlavní hrdince bych dala deset tisíc čístého za pípání u pokladny v Lidlu a za manžela průměrného navrčeného pupkáče, co sedí doma s lahváčem a komanduje. Začátek se mi líbil, ale od půlky jsem to četla vyloženě pro to, že nemám ráda věci napůl, tím pádem i nedočtené knihy (co kdyby náhodou ve finále překvapila...).
Kniha, kterou jsem četla a dočetla s různorodými pocity. I díky zdejším komentářům, které jsem četla před knihou, jsem nad hlavní postavou hodně přemýšlela a celkově mne kniha přivedla k tolika otázkám, jako už žádná dlouho ne. Bylo by jednoduché ji odsoudit a pomyslet si, že to byla jen znuděná káča nevážící si toho všeho, co měla (a co by za to jiní dali…) Ale je „všechno“ opravdu všechno, co v životě potřebujeme? Vždyť i Maslowova pyramida potřeb mluví o tom, že ve chvíli, kdy jsou naplněny naše základní potřeby, vyplynou na povrch potřeby vyšší. Takže ano, kdyby řešila, že nemá co jíst a kde bydlet, možná by se nedostala do krize, do které se dostala. Byla to jen nuda? Nebo to byl pocit, potřeba, touha po něčem víc, strach, že jí život protéká mezi prsty a není to to, co od něj chtěla, očekávala. Možná něco, co si uvědomují lidé v bezprostředním ohrožení života, vědomí vlastní smrtelnosti a z toho plynoucí otázky – bylo tohle všechno, co když jsem něco nestihla?
Ať už to bylo cokoliv, krize, do které se Linda dostala, asi není nic neobvyklého. Co je pro spoustu z nás pohoršující je možná ten způsob řešení, který zvolila. Popravdě osobně jsem s tím chvíli také bojovala, protože nevěra není nic, co bych schvalovala a brala jako řešení. Na druhou stranu, svět není černobílý a každý se k problémům stavíme jinak, a to je to, co nás posouvá dál. Bylo by pro nás více snesitelnější, kdyby Linda svoji krizi řešila alkoholem, workoholismem, tím, že by se z ní stala prudérní, protivná fúrie nebo tisíc dalších variant, které jsou docela běžné? Nebo kdyby prostě jen svoje vnitřní pocity potlačila a tvářila se, že je všechno v pořádku? Nebo kdyby byl hlavní postavou muž, bylo by to více akceptovatelné? Co nás na tom tolik dráždí? Etické a morální normy? To, že kniha není fantazií o dokonalosti, ale velmi blízká realitě? Vnitřní strach, kolik nám samotným by chybělo k tomu překročit tu hranici a zachovat se podobně? Nebo je to ta vlastní krize, vnitřní nespokojenost Lindy, pocit, že ji něco chybí a naše vědomí, že ani my nežijeme svůj život tak nějak naplno?
Kdybych měla hodnotit podle toho, jak moc mě kniha přiměla k zamyšlení, asi bych nemohla dát jinak než 5, ale není to kniha, která by mě uchvátila svým stylem natolik, že bych ji chtěla číst znovu, dle mého šlo jít více do hloubky právě, co se týká těch skrytých, nevědomých pohnutek, které stojí za lidským konáním, místy opravdu monotónní opakování již napsaného, tedy za mě pouze za 3.
Na závěr si ještě dovolím pár vět z knihy, které vlastně míří stejným směrem jako mé úvahy:
„Autobusy přijíždějí a odjíždějí. Lidé vystupují a chvatně odcházejí, jiní pomalu nastupují, jako by se jim nechtělo domů, do práce, do školy. Nikdo však neprojevuje hněv ani nadšení, nejsou šťastní ani smutní, jsou to jen trpící duše, mechanicky plnící poslání, které jim určil svět v den, kdy se narodily.
... Všichni si občas říkají: po pravdě řečeno, můj život zrovna neodpovídá přesně tomu, co jsem od něj očekával. Jenže kdyby se život zeptal, cos pro něj udělal ty, jak bys mu asi odpověděl?...
... Snít není tak snadné, jak se zdá. Právě naopak. Může to být nebezpečné. Když sníme, uvádíme do pohybu mocné energie, a už si nemůžeme zastírat pravý smysl našeho života. Ve chvílích snění si také volíme cenu, kterou budeme muset zaplatit. Honit se za snem něco stojí. Může to vyžadovat, abychom se vzdali svých zvyků, přimět nás, abychom čelili těžkostem, nakonec nám to může způsobit zklamání a podobně. Ale ať je cena sebevyšší, nikdy není tak vysoká jako cena, kterou zaplatí člověk, co nikdy doopravdy nežil. Ten se totiž jednou ohlédne zpátky a uslyší, jak mu vlastní srdce říká: svůj život jsi promarnil.“
V polovině knížky jsem myslela, že to vzdám. Knížka je nudná a nemá žádný spád. Hodně slabé. Alespoň 1*, že jsem to dočetla
Je zajímavé číst všechny ty komentáře. A je to prostě fakt, jedni Coelhovu tvorbu milují a druzí ji zatracují. Já se od velkého nadšení nad autorovým stylem psaní pročetla k holému faktu, že kolem linie vcelku obyčejného příběhu Coelho nastavuje hustou kaši líbivých slov. A v tom mě přestal bavit. Ale respektuji, že tisíc hlav, tisíc názorů...
Kniha se mi osobně velice líbila, jedna z mála knih, ve které jsem nevnímala svět okolo sebe. Zajímavé, dobře zpracované. Mě oslovila.
Jsem zklamaná, příběh předvídatelný, navíc jako z učebnice rodinné výchovy. Vůbec mi neseděl věk hlavní hrdinky, kdyby byla o 10 let starší, dejme tomu, ale třicátnice? Oceňuji reálie a pocity z letu, respektive pádu v závěru knihy. Jako by to ani nebyl Coelho.
Neosobní příběh, který se celkem snadno čte, ale neosloví každého. Krize zajisté postihuje i dobře situované osoby, ale při čtení jsem měla pocit, že zkrátka tu knížku psal chlap, který se třeba ženám snaží porozumět, ale ženou není. Tudíž nedokáže vystihnout, co se v ženě během takovéto, poměrně běžné, krize odehrává. To mi asi vadilo nejvíc - knihu jsem lehce přečetla, ale neztotožnila se, ani ve mě nic nezanechala.
Od autora sem ještě nic nečetl, tohle je první. Přišlo mi, že to psala ženská. Ale to je dobře, to utápění se v pocitech a impulzivnost, pochybování o tom, co dělám, co cítím. Líbilo se mi to. Leda konec mě moc nenadchnul, i když asi chápu, jak to autor myslel, ale tak nějak se to ke knížce vůbec nehodilo.
Co sem si z knížky odnesl: Strach. Hlavní hrdinka mě děsila tím, že se nevěry dopouštěla naprosto bez výčitek a uvědoměle...Poučení. Být svojí polovičče vždycky k dispozici a podporovat jí může dopadnout i takhle, nuda a stereotyp se vloudí všude a já jsem na vážkách, jestli se tomu dá přes všechnu snahu zabránit. Ale asi nám nezbývá, než se prostě neustále snažit být svojí partnerce partnerem i milencem, nabízet podporu, ale i dobrodružství a nejistotu.
Jak jsem řekl, kniha mě popravdě dost vyděsila :D ale snažil sem se z ní vytěžit co nejvíce ponaučení a jsem rád, že jsem jí četl.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy brazilská literatura psychologické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Nestává se často, že bych nedočtenou knihu odložila a už se k ní nevrátila... ale v tomto případě jsem nemohla jinak.