Čuk a Gek
Arkadij Gajdar (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252863/bmid_cuk-a-gek-252863.jpg
4
191
191
Asi by vás nenapadlo, že Čuk a Gek jsou klukovská jména. Ale byli to dva opravdovští kluci, žádní maminčiny mazánkové. Zajímali se o moc věcí kolem sebe, ale především o to, co dělá ten druhý, co kde získal a jaké má poklady. Moc záležitostí si samozřejmě vyřizovali ručně a nikdy to dlouho neodkládali. Jednou taky byli sami a čekali maminku, až se vrátí z nakupů. Chystali se totiž na návštěvu k tátovi, který pracoval daleko od nich. Moc se už těšili, ale to jim nezabránilo, aby se nepustili do ručního sporu, právě když listonoš přinesl telegram. A jeden z nich přitom - nechtě - vyhodil telegram větracím okénkem. To by ještě nebylo tak zlé, jenže pod okny byly obrovské závěje, a tak kluci marně běhali a pokoušeli se z nich telegram vydolovat. Co v něm asi stálo? Byl to telegram od tatínka? A jak to vysvětlí mamince?... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1979 , Albatros (ČR)Originální název:
Чук и Гек (Čuk i Gek), 1937
více info...
Přidat komentář
Od útlého věku je pro mě četba knih jedním z nejoblíbenějších způsobů trávení volného času. Právě proto jsem už v dětství pravidelně dostával knížky na Vánoce pod stromeček. Bylo jich za tu řadu let požehnaně. Samozřejmě se mi dnes už všechny tituly nevybaví. Nevím čím to, ale právě (ještě mimo několika dalších) kniha od A.Gajdara mi uvízla v paměti dodnes. Obsah jsem vnímal svým dětským rozumem, bez vedlejšího ideologického kontextu, pokud tam byl. Vím, že se mi příběh kluků a jejich nevšední dobrodružství líbilo. A to, že si ji vybavuji i po mnoha letech je důkazem toho, že na čtení této knihy, na formě i obsahu něco je.
Kniha mého dětství. Prožívala jsem všechno, co ti dva kluci a záviděla jim. Myslím, že v knize byly fotografie a ne ilustrace, ale nevím to jistě. Moc se mi líbila obálka a ten kluk s krátkými tmavými vlasy.
Kniha se mi líbila včetně ilustrací. Knihu jsem nečetl v dětství, ale až v dospělosti.
Pamatuju si tu podivnou atmosféru sibiřské zimy, ustavičné tmy, ustarané maminky a strachu, jestli se nakonec všichni ve zdraví sejdou. Je dobře, že některé příběhy se čtou v době, kdy člověk nějakou ideologii ještě nevnímá.
Knihu mi kdysi četla maminka, pamatuji se, že jsem hltala ten příběh a ani trochu nevnímala tu propagandu. :o)
Tahle kniha mě naučila číst, přestože jsem ji měl v ruce jen jednou. Panovala totiž v rodině fáma, že jí přečetl bratránek, a tak na mě rodiče tlačili, abych se také pochlapil, což se mi podařilo nejdřív nesměle s Malin na pustém ostrově, a pak i s chutí s Lovci mamutů. O 30 let později jsem se dozvěděl, že bratránek Čuka a Geka nikdy ne(do)četl :o, já jsem ale vlastně za tuhle desinformaci docela vděčný.
Jako malá jsem měla knihu fakt ráda, měli jsme vydání s krásnými obrázky a velkými písmenky. Jména kluků mi přišla vtipná a příběh se mi také líbil. Doufám, že zaujme jednou i moje děti, nemyslím, že by tam dnes ještě cítily nějaký tlak...
knižku som určite čítala na základnej škole, pretože patrila medzi povinné čítanie, ale už som si ju nepamätala.....teraz deti nemajú povinné čítanie, ale mimočítankové, tak sme ju so synom spolu v nedeľu prečítali. Zo začiatku mal ku knižke odpor - pripadala mu stará - ale dej a zážitky Čuka a Huka ho nakoniec zaujali a večer mohol tvoriť obsah....pre mňa ako spomienkové čítanie veľmi dobré.....
Čuk a Gek se společně s maminkou vydávají strávit vánoce na daleké Sibiři, kde pracuje otec geolog. Tohle je asi ta základní knížka, která se zmiňuje, pokud se někde řeší Sovětský svaz a dětská literatura. Je to taková zvláštní kniha. Na první pohled mě překvapilo, jak je krátká. Čekal jsem asi delší příběh, když je to taková legenda. Na dobu vzniku je ale příběh napsaný zábavně, a má krásnou tajemnou atmosféru, která přechází až na takový trochu smutek z obrovských dálek Ruska a samoty. Je taky zvláštní, že do ní autor napasoval vojáky, zavírání lidí, které v té době probíhalo strašným způsobem, atd. A přitom se kniha stala povinnou literaturou pro všechny pionýry. Nemyslím si, že vykresluje Sovětský svaz jenom v růžových (rudých) barvách.
Neznala jsem Čuka a Geka. Ale nechápu moc, proč pro starší generaci je to kniha s nálepkou propaganda, snad tím, že to museli číst za minulého režimu ve škole. V knize je cítit předzvěst války, která je reprezentována zmínkami o Vorošilovi a vojácích, které kluci viděli na obrněném vlaku. Kniha je úžasná a dobrodružná, chytne a nepustí. Myslím, že by mohla směle konkurovat dnešním dětským knihám.
Pokud si pamatuju, byla to první knížka, kterou jsem přečetla. Takže k ní mám trochu sentimentální vztah.
Čuka a Geka jsem si přečetla ze své vlastní vůle - nezažila jsem dobu, v níž se právě tato kniha řadila mezi povinnou nebo doporučenou dětskou literaturu. Shledávám, že hlavně na začátku a na konci příběhu dvou malých chlapců, kteří se společně s maminkou vydají za tatínkem-geologem na Sibiř, je poznat silný vliv "režimu", ale prostředek knihy si myslím, že lze srovnat s dnešní dětskou literaturou a to bez debat. Nejsem zastáncem minulého režimu, ale toto dílo si opravdu nezaslouží pouze kritiku, kterou si každý vybaví, když si vzpomene na "tu ne příliš šťastnou dobu", kdy musel ji číst.
Štítky knihy
přátelství pro děti ruská literatura rodina komunismus Sovětský svaz mezilidské vztahy dětský hrdina dětská dobrodružství doporučená školní četbaAutorovy další knížky
| 1956 |  Timur a jeho parta |
| 1984 | Čuk a Gek |
| 1956 |  Vojenské tajemství |
| 1976 | Škola |
| 1951 | Osudy bubeníkovy |
Pět hvězdiček, částečně i z nostalgie. Coby dítko školou povinné částečně ještě za minulého režimu mě tato povinná četba neminula. Pak jsem si ji ještě jednou přečetla už coby plnoletá, kdy jsem si ji půjčila z knihovny.