Cukrářova dcera
Laura Madeleine
Paříž byla na počátku 20. století magickým místem. Nad Seinou se vznášel chladný opar, ulice voněly čerstvým pečivem a horkou čokoládou a v zapadlých uličkách se scházeli milenci. Tehdejší společnost však také měla svá pravidla – a Guillaume du Frere se je rozhodl porušit. Petra Stevensonová by měla psát disertační práci. Místo toho se ale pouští do pátrání po tajemství svého zesnulého dědečka Jima, které zůstalo ukryto hluboko v minulosti. Při procházení archivů postupně zjišťuje, že o dědečkovi nevěděla zdaleka všechno, a indicie ji zavedou až do Paříže okolo roku 1910.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Confectioner's Tale, 2015
více info...
Přidat komentář
Nepovedený pokus o milostný román.Nebyl to zrovna můj šálek kávy.Knihu jsem si vybrala kvůli obálce a jsem celkem zklamaná
Krásný příběh, milý konec. Ten jsem teda ani nečekala, ale v skrytu duše jsem si ho tak nějak přála. Zajímavé nahlédnutí do cukrářské výroby a cukrárny jen pro bohaté. Na druhé straně dřina a špína. Pro nás nepochopitelné, jak byl vztah mezi dcerou z vyšší vrstvy a chudým učněm tabu a co mohlo jeho prozrazení zapříčinit. Úžasný byl komorník pana cukráře.
Asi to mel byt pokus o milostny roman. Ale moc se to nepovedlo. A jako celek uz vubec ne. Skoda.
Knížka není žádný trhák, ale čte se dobře. Zajímá mě, jaký byl život na počátku minulého století a jak moc se toho změnilo. Romantika tehdejší doby, kdy dívky byly vychovávány cudně je dneska už úsměvná, ale občas se i ráda zasním. Mám ráda Paříž a tu dobu si ráda představuji, ale žít bych v ní nechtěla ÷)
Milá knížka, kterou jsem si půjčila náhodou a vůbec toho nelituji. Dvě dějové linie jedna v Paříži v roce 1910 a druhá v Anglii 1988. Velice mě to bavilo.
Nejlepší knížky se vám dostanou do ruky náhodou. Tuhle jsem zahlédla v knihovně a zaujala mě spíš obálka, tak jsem si řekla, že by to mohlo být takové fajn oddychové čtení. Ale bylo to více než to. Takhle knížka byla naprostá bomba a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběh se odehrává ve dvou časových linkách. V Paříži 1910 a v Londýně 1988. Mladá studentka Petra se místo psaní své disertační práce snaží vypátrat tajemství z mládí svého zesnulého dědečka. Touhu po pravdě ruku v ruce doprovází i strach z toho, co objeví a čeho starý pán až do své smrti litoval. Při pátrání v archivech a knihovnách se pomalu dozvídá o "zakázané" lásce cukrářského učně Guillauma a dcery majitele cukrárny Jeanne. Ale jak to souviselo s jejím dědečkem Jimmem?
Tohle byl přesně můj šálek kávy. Kniha tlustá tak akorát, skvělé popisy prostředí Paříže, cukrárny ale i chudších čtvrtí a do toho skvělý a neotřelý příběh mladých lidí. Za mě určitě ano, ano, ANO!
Je fakt, že ta modernější linka byla dost nudná, ale v té historické je zase hodně chyb – no nevím, které vznikly již u spisovatelky a které překladem. Takže celek působí dost plytce (Nečekala jsem zárak, ale slušnou zábavu – podloženou nastudovanými reáliemi.).
Příběh se mi hodně líbil. Oceňuji, že byl psán ze dvou rovin - příběh z roku 1910 je psán v er formě a části z roku 1988 jsou psány v ich formě. Pomáhá to tou, abyste se mohli v příběhu lépe zorientovat.
Krátké kapitoly podporují čtivost knihy.
Velmi mě zaujaly popisy cukrářských postupů a výroby.
jediný, kdo mě v knize štval je životopisem Hall se svou namyšleností.
Zvažovala jsem, zda dát 3 či 4 hvězdičky, ale nechtěla jsem knize ublížit jen kvůli tomu, že dějová linka ze současnosti byla velmi slaboučká. Děj odehrávající se v Paříži roku 1910 byl velmi pěkný. Stoprocentně vyvážil slabou současnost. Příběh, dá se říci, zakázané lásky mezi dcerou bohatého cukráře a chudého mladíka z okraje společnosti je dost častým námětem knih podobného ražení a záleží jen na autorovi, jak jej pojme. Toto zpracování mělo rozhodně své kouzlo, s knihou jsem strávila pěkných pár chvilek a moc jsem Jeanne a Guiovi fandila. Kdo chce pěkný odpočinkový románek s cukrovou příchutí a zajímá ho, zda může láska zvítězit nad rozdílností prostředí, nechť bez obav sáhne po této knize.
Souhlasim s whiolet........"Dějová linka z roku 1910 byla příjemná, na chvíli mě přenesla do Paříže a já se zamilovala do cukrářského umění". Tam jsem se zacetla. Chvilku jsem koketovala s myslenkou, ze si prectu jen tyto kapitoly. Nakonec jsem to precetla cele.
Sympatický příběh. Členění na dvě dějové časové linky je přehledné díky různým formám vyprávění (ich forma a er forma). Příběh je příjemně čtivý, romantiky i zápletek tak akorát.
Další kniha, která ve mně zanechala rozpačitý pocit.
Dějová linka z roku 1910 byla příjemná, na chvíli mě přenesla do Paříže a já se zamilovala do cukrářského umění.
Oproti tomu dějová linka z roku 1988 byla nudná a nicneříkající.
Hodnotila bych knihu 3+,ale to tady bohužel nejde,takže příběh ode mě dostane průměrné tři hvězdičky.
Ano, i já patřím ke čtenářům které upoutala nádherná, růžová obálka za kterou jsem tušila romantický, prvorepublikový román. Blahově jsem se domnívala, že právě takovou četbu momentálně potřebuji a knihu přečtu jedním dechem. Nepřečetla.
Děj odehrávající se na počátku 20.století mě celkem zaujal. Cítila jsem vůně i pachy, špínu i nádheru Paříže. Gui a Jeann mi byli sympatičtí a moc jsem jim přála, jak jinak u těchto knih, šťastný konec :-)
Zato současná dějová linka mě nudila. Problémy Petry pro mě byly neuvěřitelné, neskutečné a celkový dojem kazí.
5*+2*=7:2=3,5*
Krásný příběh. Těžko říct, zda jsem se více těšila na kapitoly z minulosti nebo ze současnosti. Obě mě zaujaly, vždy končily v tom nejlepším, takže jsem musela číst dál a dál. Propojení se mi líbilo, prostě jsem spokojená.
Tato kniha mě upoutala krásnou obálkou –dívka z Paříže 2010 v pozadí s Eiffelovou věží- krásná, ale příběh Petry ,která pátrá po tajemství zesnulého dědečka Jima mě zase tolik neoslovil. Trošku mě dělali problém v této knize časové přechody, ale jinak zajímavý příběh.
Napínavý, romantický příběh, v němž mimo jiné hrají roli knihovny :)
https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/zakazana-laska-8743
Krásná knížka. Sugestivně popsané francouzské městečko na začátku 20.století. Dovedla jsem si živě představit tamní trh a jeho vůni, jízdu chlapců vlakem, drncání pražců, cítila jsem vůni cukrárny....
Forma psaní mi naprosto vyhovovala, děj se přesunoval po kapitolách z minulosti do současnosti, jeden děj psaný ich formou, druhý er formou....překlad bez chyby...
Příběh ze začátku století se mi líbil víc a i se mi lépe četl. Vypadalo to jako samostatné dva příběhy.
No a konec...
Čekala jsem, jestli Gui Jimovi odpustí nebo odpustil........ :-) Nebudu psát spoilery.....
Doporučuji!!!!
Štítky knihy
Paříž tajemství železnice cukrárna rodinná tajemství
Autorovy další knížky
2020 | Kde rostou divoké třešně |
2021 | Tajemství mezi námi |
2017 | Cukrářova dcera |
2023 | Ozvěna skandálu |
Nějak jsem se nemohla začíst,ta historičtější část byla trochu lepší,ale celek za moc nestál.Obálka byla pěknější než kniha.