Cvičení důvěry
Susan Choi
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476594/bmid_cviceni-duvery-4GE-476594.jpg
2
14
14
Příběh začínající jako středoškolská romance se promění v rozbor románu samotného. Na americkém předměstí raných osmdesátých let dvacátého století prožívají studenti elitní divadelní střední školy krásné i těžké chvíle. Žijí si ve své bublině a plni ambicí studují hudbu, Shakespeara a především herectví. Když se do sebe dva studenti prvního ročníku Sarah a David zamilují, jejich vášeň nezůstane nepovšimnuta — a netknuta — všemi z jejich okolí, ale zejména jejich charismatickým učitelem panem Kingsleym. Vnější svět se skrz zdi do školy nedostane. Ani rodinný život, tlak na školní výsledky nebo sociální rozdíly. Jenže pak se to přece jen stane — šokující spirála událostí posune příběh v čase kupředu a převrátí dosavadní premisu naruby. To, čemu čtenář dosud věřil, není tak docela pravda. Ale není to ani úplná lež. Uchvacující finále je pak posledním dílkem skládanky, který odhalí pravdu, jež bude rezonovat ještě dlouho po přečtení poslední věty.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle se těžce nepovedlo. Čekala jsem něco ve stylu dark academy, něco fakt uměleckýho, co mě donutí přemýšlet, ale dostalo se mi paskvilu, u kterýho jsem tak akorát přemýšlela nad tím, jak to někdo mohl vydat... Ještě ke všemu Host, kde člověk čeká určitou kvalitu...
Problém knihy spočívá v tom, že se autorka snažila napsat něco děsně "deep", ale prostě na to neměla. Kdyby napsala obyčejnou romanci ze střední, tak udělá líp...
Prvních 155 stran je takový podivný příběh ze střední. Hlavní hrdinka se těmi 155 stranami vyloženě prosouloží. Celý děj se točí kolem jejích sexuálních eskapád.
Nejhorší na tom je, že v té době jí je patnáct! Nevidím nic špatného na sexu v patnácti, ale to, co nám kniha předkládá... Ještě jak se zmiňuje, že v tu dobu už za sebou má hafo zkušeností a tak... Co tím chtěla autorka říct?
Pak se teda posuneme dál do budoucnosti. Máme tu další hlavní hrdinku, která nám pár věcí dovysvětlí, ale fakt jen pár. Víceméně to velké odhalení, které má přijít, tak spočívá v tom, že se nějaké postavy jmenují jinak, než je psané v první části. Před tohle ani nemá cenu psát spoiler, protože to žádný spoiler není. Co na tom záleží, jestli se nějaká postava místo X jmenuje třeba Y? Já nevím, ale tohle je vážně bezvýznamný.
Na konci se teda něco stane, nějaká akce. Fakt mě zajímalo, jak to teda nakonec dopadne, ale nedopadlo to nijak. Autorka posledních pár stran věnuje něčemu, co jsem absolutně nepochopila. Takže tak. Jestli ta kniha měla nějaký význam, tak ke mně se to teda nedostalo.
Docela mi vadila povrchnost celého příběhu. Dozvídáme se nějaké útržky, ale to je vše.
Taky to popisování emocí... Autorka nám řekne, že daná postava se nějak cítí, ale my, jako čtenáři, už nemáme šanci zjistit, proč se tak teda cítí.
Kniha má buď pobavit, anebo předat nějakou myšlenku. Tady se bohužel nepovedlo ani jedno.
Nedoporučuji.
Trošku jiné čtení, více umělecké, v podstatě až na ten konec se tam nic zásadního neděje...to ale nevadilo, co mi ale vadilo byla ta poslední kapitolka/epilog - bez toho bych se obešla a určitě bych měla z knihy ještě lepší pocity...lehounce připomíná knihy Sally Rooney, pokud bych měla přirovnat...
(SPOILER)
Knížka kterou jsem si půjčila ze dvou důvodů - je to Hostovka a je z divadelního prostředí. Absolutně jsem nevěděla co čeho jdu, prvních 100 stran na mě působilo jako takový YA román s přesahem elitní divadelní školy, kde se řeší mladé lásky a sledujeme chování učitele, který všechny tyto pocity zařazuje do vzdělání a nutí tak samotné aktéry vztahu konfrontovat se se svými pocity tváří v tvář. Od poloviny knihy jsem ale hodně rychle pochopila, že nic není jen tak. Tenhle skvěle vystavěný příběh se nenápadně posune o mnoho let dopředu, kdy se po několika letech od ukončení školy setkáme se životem hlavních aktérů nejen v současnosti, ale retrospektivně i v minulosti. A je nám tak odkryto, že co na škole vypadalo jako ukončení kamarádství po náctileté hádce bylo ve skutečnosti neplánované mateřství s jedním z učitelů. Stejně tak se dozvídáme mnoho temných momentů, které se odehrávaly v rodině studentů, ale nikdy o nich nikdo nemluvil a tak se propadly do zapomnění. Troufám si říct, že tahle kniha je opravdu čtení pro náročné - formou i obsahem, rozhodně to není typický román, na jaké jsme zvyklí. Je to něco, kdy si troufám říct, že jsem nikdy nic podobného nečetla a kniha mě absolutně pohltila.
Rozhodně se k ní někdy vrátím, protože před autorkou smekám, jak skvostně umí psát, nechat čtenáře na vážkách a v poslední chvíli mu vyvrátit všechno, když už si myslel, jak to doopravdy je.
Moje hodnocení: 10/10
Vlastně nevím, co o téhle knize napsat. Byla na mě až moc "umělecky složitá". Jako věřím, že nějaké příznivce z prostředí divadla a herectví mít bude a možná i hodnotu po stránce psychologické (rozpracovanost postav), ale... Bože! Tam se nic nedělo... Jen hnipani se v pocitech a ranách, které některým postavám uštědřily nějaké jiné postavy. Jsem zvědavá, co o knize napíšou jiní čtenáři...
Cvičení důvěry
Nejhorší kniha mého roku 2022. Neměla jsem na tu knihu nervy, takže jsem ji ani nedočetla. Pane bože, co jsem to četla. Ještě doteď se klepu na čelo, když si na tu knihu vzpomenu. 1. Nevím proč kniha nemá žádné kapitoly. Nesnáším knihy bez kapitol, protože mám pocit, že ta knížka je tak utahaná a neutíká. 2. Vztah Sarah a Davida byl tak zvláštní. V podstatě jsem mu vlastně vůbec nerozuměla. 3. Sarah a David mě vůbec nezajímali a byli mi totálně šumák. Celá ta knížka byla taková zvláštní a nechápala jsem ji. Takže to jen uzavřu tím, že jsem dala jednu hvězdičku jen kvůli tomu, že se autorka nejspíš snažila.