Cvoci
Miloš Zapletal
Skupinka vodních skautů se vydává na zimní lyžařskou pouť z Čech až na Slovensko. Cestou prožívají vážné i veselé příhody a také skutečná dobrodružství, jaká mohou člověka potkat jen v zasněžených zimních horách, za mrazivých dní a na odlehlých místech. Autor Cvoků se pokusil na pozadí děje zachytit též mimořádnou atmosféru doby, v níž se příběh odehrává. Mladý čtenář se tak při četbě dobrodružného příběhu mimoděk dozví, jak vypadal každodenní život v totalitní, nedemokratické společnosti. Cvoci jsou volným pokračováním autorových dvou předcházejících knih, Sedmičky a Ostrova přátelství.... celý text
Přidat komentář
Zakončení třetí série sedmičky a ostrova přátelství. Povedené dobrodružství,jako u uvedených dílů. Na začátku mě bavilo vyprávění o kapitánovi Cookovi a jeho cestě na severní pól. Z Jonáše nakonec vyrostl spravnej kluk, který se už nevymlouvá na svojí kratší nohu,jako když začínal v sedmičce. 5*
Neznala jsem pana spisovatele a velmi mile mne překvapil napínavý příběh z českých hor. Humorný, dobrodružný příběh party kamarádu ze skauta. Tak by se mi líbilo, kdyby moji synové zažívali dospívání - v přírodě na výpravách.
Určitě se budu snažit dostat k předchozím knížkám o této partičce.
Nejsem už dávno dítě, ke knize jsem se dostala až hodně po třicítce, a to náhodou, protože mám ráda příběhy ze zimního prostředí a asi mě nalákala obálka. Přesto mě zaujala a četla jsem jí jedním dechem. Dle mého super dobrodružná knížka, takhle nějak si představuji knihu, kterou čte desetiletý klučina s baterkou pod peřinou, když už má dávno po večerce. Já tedy četla normálně, bez baterky... :-)
Dodatek:
Autorovy „politické“ komentáře mi osobně nevadily. Píše o tom, co sám zažil a je třeba si připomínat, že svoboda není samozřejmost. (Občas dnes pochybuji, že už jsme se k té svobodě opravdu dostali.) Pro mnoho, zejména mladších, čtenářů ovšem tyto pasáže mohou být nudné a kazit dojem z knihy.
Pro mne asi nejlepší kniha od pana Zapletala. Jediné, co mne mrzí je, že není žádné další pokračování. Nevím, jestli tyto knihy zaujmou dnešní mladou generaci, moc bych si to přál, a mohu jen srdečně doporučit.
Nanejvýš uspokojivé.
Kdyby knížka popisovala samotné velké zimní dobrodružství odehrávající se v popisované době, dal bych jí poctivé čtyři hvězdy. Ale neustálé odbočky vysvětlující a komentující události z odstupu desítek let mě docela dost rozčilovaly, tak dávám 3,4 a zaokrouhleně tedy hvězdy tři.
A Jonáš do třetice! Tak tuhle fajn knížku jsem dneska a nyní dočetl teprve po druhé, protože ji nemám zdaleka tak dlouho jako Sedmičku a Ostrov přátelství. I když příběh už není o vodáctví, které je jedním z mých oblíbených koníčků, nýbrž o běhu na lyžích napříč pohořími z Čech na Slovensko, je to pořád o Jonášovi a jeho kamarádech z vodní sedmičky a to je fajn. (Navíc i k běhu na lyžích jsem měl mnoho let svého života velké sympatie.) V knížce nechybí humor, napětí, přátelství a dobrodružství, takže se mi četla opět jedním dechem, stejně jako předchozí díly.
A proto Jonášovi a Zetovi třikrát nazdar!
Bohužel, další pokračování cyklu o Jonášovi a jeho kamarádech ze Sedmičky už padlo za oběť "syndromu Xkrát vymáchaného pytlíku s čajem". Ano, původní nápad s přejetím republiky na lyžích je dobrý, ale... Cesta se odvíjí pouze lineárně /nepočítám tedy vysvětlující komentáře vypravěče, který po letech bůhvíkomu objasňuje, jak to chodilo za komunistů/, občas nějaký kámoš odpadne kvůli ... nebo ... /nehodlám zde spoilerovat/ po vzoru Deseti malých černoušků... a celé to probíhá tak nějak bez emocí a "backgroundu". Nikoho ani nenapadne odněkud zavolat, jak to vypadá doma, jestli se vyřazení kamarádi v pořádku dostali domů atd... Jonáš a spol. nám prostě lehce zpapírovatěli. A to mi vadí asi tak nejvíc.
Nějaký ten plusový bodík přihodím za hezké popisy zimní přírody a několik setkání s /patrně skutečně žijícími/ pozoruhodnými osobami. Ale jinak mi tenhle třetí díl jen zkazil dojem z předchozích. Ty tři hvězdy ode mne jsou velmi, velmi slaboučké.
Původně jsem chtěl dát tři hvězdičky, aby moje hodnocení trilogie Sedmička mělo sestupnou tendenci. Hrdinové trochu vyrostli a už nemůžou utéct k vodě od témat dospělých, politiky a vztahů. To zatěžuje i čtenáře, který se mohl těšit na další mozaiku z barvité činnosti vodáků a nechce, aby jim skončilo dětství. Forma deníku z putování pár kluků je blíž Soví jeskyni, samostatnému titulu od stejného autora, platonicky zpracované zamilování zase Lovci hvězd. Citelně chybí prostředí celé Sedmičky a jejích podniků, nedočkáme se ani na konci, po výpravě. Opravdu zajímavé věci se bohužel staly mezi díly, jako vzestup Jonáše v hierarchii oddílu. A navíc nemám vztah k lyžování… Tak proč nakonec stejně za čtyři? Na druhé přečtení, po vstřebání změn oproti Sedmičce a Ostrovu přátelství, mě to vlastně hodně bavilo. Když už člověk nemá odvahu a pnutí pustit se do zimní přírody sám, je fajn prožít něco z českých nefiktivních hor na stránkách knížky od spisovatele, který právem patří ke klasikům nejen skautského hnutí.
Tři hvězdičky jen proto, že Cvoci jsou už zasazení do konkrétního časového období a dějinného rámce. A to mi úplně nesedí. Kdybych si odmyslela dobu, v níž příběh probíhá, a soustředila se na popis dobrodružství a cesty z ČR do SR "po vodě", dala bych pět hvězdiček. I přesto, že z Jonáše už se stává muž a prožívá svou první zamilovanost, takže je to trochu jiný Jonáš (Pajda), než na jakého je čtenář zvyklý. Ale díky tomu, že je příběh posazen do konkrétního období českých dějin, ztrácí pro mne onu lehkost předchozích dílů a tím mi kazí výsledný dojem.
Čteno s dětmi. Klasické čtení od Zapletala. Parta skautů, tentokrát při přejezdu českých hor na běžkách.
Kniha o partě kluků a zimním putování přes zasněžené hory. Jsou tu postavy z románu Sedmička a Ostrov přátelství. Je to jakýsi třetí díl, který do stylu dvou předchozích knih příliš nezapadá. Humor i dobrodružství z cesty si však užijete.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Velká encyklopedie her 1: Hry v přírodě |
| 1995 | Stezka odvahy |
| 1989 | Soví jeskyně |
| 1993 | Sedmička |
| 1986 | Velká encyklopedie her 2: Hry v klubovně |
Mám ráda příběhy, které mi připomínají mé dětství a mládí v oddíle. Tohle je jedna z takových knih. Jonáš už není taková lama, jako v předchozích dílech, příběh je zajímavý a hezky odsýpá a pro mě z něj čiší nostalgie. A setkání s Miroslavem Nevrlým Jonášovi opravdu závidím, zvlašť když si uvědomím, že jsem přesně stejně neměla v jejich věku peníze na to, abych si takhle od autora koupila jednu knihu.