Cyril Höschl - Kde bydlí lidské duše
Cyril Höschl , Jeroným Janíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190265/mid_cyril-hoschl-kde-bydli-lidske-duse-9Zr-190265.jpg
4
23
23
Kniha čtenáře seznámí s životním příběhem prof. Höschla, ale především s jeho pohledem na témata jemu profesně blízká, související se zdravím a nemocí lidské duše a s možnostmi psychiatrické pomoci.
Přidat komentář
Název knihy není patetický ani blbý!! Naopak! Velice přesně vystihuje obsah a rozsah rozhovoru, který se v knize skrývá. Cyril Höschl se v něm v úvodu charakterizuje jako 'sekularizovaná postava'. Zmiňuje, že byly-li v rodině židovské stopy, pak se v Evropě vytratily.
Přes rodinnou historii se dostává k vlastnímu vnímání pojmu 'duše' a zejména k nemocem duše, které jsou náplní psychiatrie. Tedy poruchy myšlení, prožívání a chování. Zjednodušeně neadekvátní způsoby emočního prožívání.
Velice se také vymezuje vůči zásahům psychiatrie do duchovní oblasti, která psychiatrii nepřísluší.
Je natolik zapáleným odborníkem a celistvým a srovnaným člověkem, že dokáže obohatit svým přístupem každého kdo se o psychiatrii trochu zajímá.
Z knížky jsem měla pocit, že jsem se dozvěděla hodně o panu Höschlovi a jeho názorech, ale už míň o psychiatrii.
Prof. Höschl je skvělým popularizátorem psychiatrie a tato kniha to jen potvrzuje. Jeho život je inspirativní a obdivuhodný. Rozhodně stojí za přečtení všemi, kteří se o toto téma zajímají. Ráda bych si ji pořídila do své knihovny, abych se k ní mohla stále vracet, bohužel je všude nedostupná a nevím, zda je plánovaný dotisk.
Nenechte se zmýlit patetickým až blbým názvem knihy - Höschl má hodně co říct o psychiatrii (včetně vývoje postojů k duševně nemocným v histoii a dnes), lékařích, terapeutech, pacientech a konkrétních léčebných postupech - a vyjadřuje se velmi chytře a rozumně.
Jeho přístup k práci, životu i rodině je rozhodně inspirativní.
Rozhovor jsem si užila a k přečtení doporučuji.
"Když někdo sám sebe staví do světla lidumila, automaticky si kladete otázku, zda tomu tak skutečně je, anebo zda to náhodou není výraz nějaké potřeby činit sám sebe lepším. Tím ovšem nikomu neupírám právo takovou motivaci mít. Považuji za zajímavé, že lidé, kteří motivaci pomáhat ve své profesi primárně mají, většinou si nevybírají výhodné či lukrativní posty, a dokonce mnohdy nedbají ani na to, jaké kvalifikace dosáhnou. Prostě jdou pomáhat. Rekrutují se z nich dobrovolní pracovníci všech možný oborů, lékaři bez hranic, sociální pracovnice, psychologové, dobrovolníci v různých podpůrných skupinách a sdruženích. I zde je to s psychiatrií stejné jako s jinými obory."