Ďábel na řetězu
Otomar Dvořák
Muž, nad jehož utajeným zrozením visí krvavá kletba, se po celý život snaží vymanit z moci ďábla. Stává se poustevníkem a mnichem, hledá v sobě sílu, aby démona pekel zkrotil a pokořil, aby zlo proměnil v dobro. Přijímá řeholní jméno Prokop.
Přidat komentář
Líbil se mi zajímavý pohled do začátků našich českých dějin, řemeslně mistrovsky zpracovaný. Smekám před O. Dvořákem pomyslný klobouk. Moje první kniha tohoto autora a jistě není poslední....
Jak už jsem si od osvědčeného autora zvykl, opět perfektní popis doby, prostředí i lidsky hodnověrné přiblížení historických postav. Otmar Dvořák vlastně dokáže prázdná místa v pečlivě nastudované historii doplnit a propojit tak logicky a přirozeně, že dávají větší smysl než to málo, co z historie víme. Pravda, v některých případech může i překvapovat dávkou licence (např. že by se sv. Prokop sám vydával s Břetislavem do Polska a osobně vydobýval ostatky sv. Vojtěcha z hrobu?), ale jindy zas potěší, jak krásně dokáže popsat i setkání osobností, o kterých nevíme, jestli se znali (setkání sv. Prokopa se sv. Vintířem), až si pak řeknete, že by bylo vlastně divné, kdyby se neznali. Jedinou vadou téhle knihy může být, že aspoň pro mě osobně nebyla až tak strhující, protože čtenář alespoň základně obeznámený s dějinami ví, co bude následovat. Takže ani ne tak samotné dějiny, ale spíš výborně promyšlená a smysluplně poskládaná prázdná místa v dějinách jsou tím, co je na této knize to nejlepší.
Velmi solidně zpracované období našich dějin, ve kterém se rozhodovalo o přežití národa. Navíc zpestřeno postavou sv. Prokopa, který dodává trochu tajuplný rámec. Je dobře, že se autoři věnují i jiným dobám, než jen pořád Lucemburkům. Pokud si k tomu přečtete knihy od Bílka a Jandovského, dostanete docela solidní obraz této doby.
O prázdninách jsem přečetla hned 4 knihy tohoto autora a jsem nadšená: Otomar Dvořák není jen skvělý historik, ale také velmi šikovný spisovatel. Mnohokrát omílané situace - bratrovražedné tahanice, zrada Vršovců, pradlena Božena, únos Jitky z kláštera - podává čtenářům jedinečným a nezapomenutelným způsobem. A používá přitom takové výrazové prostředky, že se mé srdéčko Češky tetelí blahem, jak je náš jazyk skvělý a jedinečný:
"Zlatá kopí svatého Jiří zaháněla noční draky, snopky paprsků prorážely vlhkou páru převalující se mezi hadovitě pokroucenými kořeny ve stínu bujících kapradin, tma ustupovala do studených, loňským listím zavátých roklí, v nichž to páchne tlením a kde očními otvory vybělených zvířecích lebek prorůstají bledé plodnice jedovatých hub, stahovala se do hrobů lesa, kde přečká den."
V dnešní uspěchané době, kdy je román ceněn tím více, čím méně popisných pasáží obsahuje, tohle asi neocení každý. Ale když k tomu přidáte množství historických údajů z doby, kdy se teprve formovaly základy českého království, znalost každého pahorku či kopce, říčky či brodu, dále zvyky a způsoby života vesničanů, ale také obyčeje církevní, vojenské a vpravdě vladařské, máte před sebou strhující četbu.
Já už to znám, takže napětí moc nebylo. Což je vlastně škoda. Přesto mě překvapilo, jak moc měl Český Achilles namále. Čekala jsem více Prokopa a méně politiky. Moje chyba, neměla jsem čekat. Jaromír, Oldřich, Božena jsou vykresleni dost podobně jak v nedávno vyjité Přemyslově krvi, kterou jsem ani nedočetla. Ďábel na řetězu je určitě lepší. Taky tu Boženu si představuji jinak, koneckonců, byla matkou českého knížete a snad i kněžna, tak to asi nebYla nějáká znásilněná chudinka , ale pořádná mrcha, když se dokázala takhle vypracovat. No nic, budu si to muset napsat sama. Kromě nadšení jsem v knize pozorovala i určitý talent, a ačkoliv film je film (Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka)), tak za mě opět určitě ano.
Tato kniha patří podle mého názoru asi k tomu nejlepšímu, co pan Dvořák napsal. O třídu vyšší, než např. Smrt ve stříbrné zbroji a nesrovnatelně lepší, než např. Země barbarů, kterou jsem ani nedočetl.
Jedná se o zajímavý pohled do počátků našeho státu. Pěkně se tady prolínají postavy historické i smyšlené, a to vše na pozadí rušných událostí před tisíci lety. Pořád mám ale pocit, jako by tomu něco chybělo. Připadalo mně, že i zásadní dramatické události jsou tu líčeny s až nepřirozeným poklidem.
Pro Sionelle: Výhoň Dub neukazuje Břetislavovi čerstvé rány, ale špatně zhojené, krvavě zardělé jizvy. :-)
Čtivá a zajímavá kniha s opravdu neobvyklým pohledem na sv. Prokopa a rané české dějiny.
Zajímavý výlet do začátku minulého tisíciletí do oblasti bájí o Oldřichovi a Boženě, Břetislavovi a Jitce vše zahaleno do roušky pokání svatého Prokopa a sv. Vintíře, výstavby Sázavského kláštera a válečných výprav této doby. Vyprávění autora dodalo trochu života jinak trochu zastaralým historkám, které se nám milovníkům historie tolik líbí.
Velmi zajímavé zpracování legendy o svatém Prokopovi, pro většinu Čechů nejméně známém, ale pro mne nejvíce zajímavém národním světci.
Napínavá knížka, první od Dvořáka, co jsem četla... jenom nevím, jestli není chyba kdesi uprostřed, kde se Břetislav setkává s Dubem na křtinách syna, a Dub mu (po 5 letech!) ukazuje čerstvý rány, který utržil, když unášeli Jitku... (?)
Příběh z počátků českého knížectví a prvních světců a patronů České země. Poutavé čtení na večer když v televizi nic není.
Myslíte, že román o životě světce musí být nuda? Může, ale to by ho nesměl napsat Otomar Dvořák:-) Zpočátku je trochu těžké se zorientovat protože autor vykresluje dobu ve které se příběh odehrává dokonale a nám současným lidem trochu trvá než se v tom špinavém a nevlídném středověku rozkoukáme. Ale pak už to jede - intriky, vraždy, boje mezi rody i bratry, pověry a náznaky temných sil a do toho všeho šikovně zakomponovány staré pověsti a legendy ať už o Oldřichovi a Boženě a nebo únosu Jitky knížetem Břetislavem. A to vše spojuje tajemná postave českého "Merlina" - mnicha Prokopa který se podle pověsti pokusil zkrotit a zapřáhnout do pluhu ďábla což je zde jen jiné pojmenování pro pokus našeptávat a ovlivňovat mocné ve prospěch české země, ale jak už to tak chodí, takový ďábel v podobě moci se sebou nenechá orat věčně. Výtečná kniha která podle mě bude bavit i lidi co historickým románům neholdují, stejně tak jako zaryté fanoušky drsnější fantasy.
Zpočátku jsem se knihou trošku prokousávala, přece jen záplava jmen...ale pak jakoby se protrhla opona a já se dívala na krásný výpravný film z naší slavné minulosti. Skvělé čtení, vyplatí se nevzdávat to!
Další čtivě a historicky téměř věrný román Otomara Dvořáka, který tentokrát zabrousil do 1.poloviny 11.století. O svatém Prokopovi jsem věděla jen, že založil Sázavský klášter a ochočil si ďábla. Díky této knize jsem se o jeho životě dozvěděla mnoho informací. Líbí se mi autorovo vysvětlení, jak to bylo s tím ďáblem. Každý člověk má totiž ďábla v sobě.
Ďábel na řetězu je historický román, který se točí především kolem postavy sv. Prokopa, jenž se nesmazatelně zapsal do českých dějin v období kolem 1. poloviny 11. století. Jako většina knih od Otomara Dvořáka, tak i tato nepostrádá čtivost a je napsána srozumitelným jazykem, který se čte jedním dechem. Díky Prokopovi čtenář pronikne do tehdejšího politického pletichaření a poměrně důvěrně pozná některé panovníky z rodu Přemyslovců, konkrétně tedy Jaromíra, Oldřicha a Břetislava.
Osobně si myslím, že je tato kniha určena spíše těm čtenářům, kteří se nespokojí s jednoduchým historickým příběhem pro pouhé pobavení, ale jde jim naopak o hlubší historický vhled, který je přiměje k zamyšlení. Jsem velmi ráda, že se mi kniha dostala do ruky, konečně mi totiž pomohla udělat si trošku "pořádek" alespoň v některých Přemyslovcích, dříve se mi totiž hodně pletli. Navíc jsem se zase dozvěděla něco víc o české historii, což mi opět potvrdilo, že je v ní neustále co nového objevovat. :)
Štítky knihy
11. století životopisné, biografické romány stát a církev čeští světci a patroni historické romány české romány svatý Prokop, asi 985-1053 Břetislav I., kníže, asi 1005-1055 křesťanští světci
Autorovy další knížky
2015 | Vřeteno osudu |
1999 | Utajené dějiny Čech 1. |
2008 | Skrytá česká historie |
2007 | Hořící lilie |
2009 | Utajené dějiny Čech: od pravěku do roku 1945 |
Pan Dvořák napsal další knihu, kterou jsem si rád přečetl. Podle anotace jsem však čekal, že to bude víc o opatu Prokopovi. To ale nevadí, i tak to bylo dobré čtení a dozvěděl jsem se spoustu nových informací o naší historii.