Ďábel v těle
Raymond Radiguet
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68922/bmid_dabel-v-tele-oVM-68922.jpg
4
111
111
Za první světové války, těch čtyř let velkých prázdnin, poznává 16letý František o dvě léta starší Martu, snoubenku a později ženu frontového vojáka. Scházejí se, milují se, na nic nedbají. František trápí Martu i sebe, nedorostl ještě své lásky, muž a dítě se v něm ustavičně mísí.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Le diable au corps, 1923
více info...
Přidat komentář
Náhodné setkání. Od knihy jsem vůbec nic nečekal, neznal jsem příběh ani autora, takže když jsem na novelu narazil na stránkách Českého rozhlasu, plánoval jsem ji použít jen jako výplň toho času, kdy nad ránem už vím, že nezaberu, ale ještě je brzy vstávat.
Ale bylo to šťastné náhodné setkání, rozhodně! Byl jsem velmi mile překvapen, jak přesně dokáže autor popsat vnitřní svět dospívajícího chlapce a jeho motivace, docela mi to připomnělo Milana Kunderu a jeho Život je jinde, tím jak hlavní hrdina zasahuje do života druhých, ale sám je jako tvrdý kámen, o který se všechno rozbije. Jako začarovaný kus ledu, který způsobí smrt umrznutím každému, kdo se ho s důvěrou dotkne. Když jsem si později vygoogloval věk autora, musel jsem smeknout ještě hlouběji, za schopnost v takm mladém věku už vidět lidskou povahu bez naivity mládí, ale i za stylistickou zručnost.
V příběhu samotném mi byla největší záhadou Marta. Jako čtenáři ji vidíme jen očima vypravěče, takže nespolehlivě a nutně zkresleně. Byla obětí své lásky k Františkovi nebo obětí své představy o lásce? Nedokážu říct. A tak mi nezbývá než kroutit hlavou nad tím, jaké hrůzné manipulace a nečestnosti jsou lidé schopni vyrábět, pokud pod záminkou podlehnutí postoji „osudové lásce nelze bránit, ta omluví všechno“ zapomenou na to, že ostatní lidé mají stejnou hodnotu, že si zaslouží stejnou péči, jakou věnujeme svým vlastním touhám a svému duševnímu komfortu.
Čtivý, emočně laděný příběh, který dává prostor k zamyšlení. Na prvotinu mladého autora je velmi dobře napsaný.
Sto let stará knížka.
Autor toho moc nezažil, zemřel zhruba ve věku svých hrdinů.
Přišlo mi to ovšem hrozně o ničem. Šestnáctiletý kluk řeší, že až bude jeho devatenáctiletá milenka starší, on teprve začne žít. A ona už pro něj nebude žádoucí.
Kdyby byla starší o dvacet let, asi bych se nesmála.
Pozadí války, odloučení, nadějí a doufání. A nebo nedoufání, že se muž z vojny vrátí, je dojemné, dobové, zajímavé, atmosférické a sakra letí.
Asi každý hloupý příběh musí mýt dojemné pozadí.
Příběh plný emocí, který vás i na 80 malých stranách vtáhne a nepustí. Knihu jsem si vybrala náhodou ve veřejné knihobudce, vůbec jsem netušila, o co půjde a po přečtení jsem tak ráda, že na ní ulpěl můj zrak. Dovětek o osobnosti autora ještě podtrhl silný dojem z tohoto románu. Krásná práce.
Už když jsem to otevřel, bylo mi naprosto jasný, na kterým místě se v tom těle ten ďábel nachází. Děje se to ve Francii za války a poďobanej vořežprut do ní nemusí, protože ještě nosí učebnice. Jenže mu představí jednu patlalku a hned to tady máme. Tata mu povídá: zapomeň na ní spratku, známe se s její rodinou a ona je starší a zasnoubená. To asi poďobance přitahuje, protože jí nemůže vyhnat ze svejch představ. Koukne na ní, ona na něj koukne, změří si ho od shora dolů a povídá mu. Kloučku, koukám, že stavíš stany, a to jsi ještě ani nic neviděl....
Tak jde čas a poďobanec brousí nenápadně, místo aby se učil, kolem jejího baráku a potkaj se. Ona mu vypráví, že její snoubenec tráví většinu cestu na cestách po zákopech Evropy, a jestli na ní nevypustí toho ďábla. Co asi ten frantík udělá je jasný. Zahodí knížky a najednou neví, kde má oblečení. Ty vole, tohle na ně musí rupnout. I když jsme ve Francii a tam se nad tím maximálně nakonec jenom mávne rukou, a tak poďobanec dostane školu. Teda o dost jinou, než v opravdický škole. Jenomže když se dává často ďábel do trouby, tak je dost dobře možný, že se v tý troubě nakonec nějakej dort upeče.
Pak se dějou věci, jako před koncem šachový partie. Pár figurek, šach, úskok, šach, ofenziva, šach... Hele, kdo dá komu mat a vyhraje brusle, aby z toho mohl parádně vybruslit nikomu neřeknu. Tak jako tak, vořežprut, patlalka a její zakopanej snoubenec udělaj kolo kolo mlýnský a šupem jsou na posledních stránkách. Až se budeš nudit, dej si to klidně k večeři.
Upřímná zpověď dětského sobectví, avšak i spousty dospělých si ho dovedlo ponechat.
Sekáč, napsat to takhle na rovinu v 18ti a rozhodně je znát, že měl kluk hodně načteno, kvalita slohu je k jeho věku nadstandardní.
To byl tedy poněkud dekadentní Romeo...a jeho zvláštní směsice silného romantického citu a sebeanalyticky cynického odstupu. Ne že bych si kdy v reále byť jen na moment chtěla vyměnit místo s Martou (ech, to by bylo po zábavnosti hned), ale takhle ve mně ta Radiguetova krutá a nezastírající otevřenost v popisu duševních pochodů zamilovaného, citově nezralého mladíka, díky jeho brilantnímu podání, mohla budit údiv nikoli pohoršený či zhnusený, ale čistě nad jeho sotva 18letou vyzrálostí literární i "psychoanalytickou".
Francouzský spisovatel Raymond Radiguet (1903–1923) se dožil pouhých 20 let a zanechal po sobě rozsahem malé, ale významem velké literární dílo, dva krátké romány, básně a drama. V roce 1923, kdy vyšel jeho nejslavnější román Ďábel v těle (Le diable au corps), který způsobil poprask a skandál, zažil mladý talentovaný autor slávu, ale v prosinci toho roku bohužel podlehl tyfoidní horečce. Druhý román Ples u hraběte d'Orgel (Le bal du comte d'Orgel) vyšel až posmrtně v roce 1924. Oba romány mají za námět lásku mladíka k vdané ženě, v obou případech opětovanou. Radiguet při jejich psaní vycházel z vlastních zážitků.
Hrdina a vypravěč krátkého románu Ďábel v těle (ve vydání, které mám, má text 80 stran), patnáctiletý mladík, se v době první světové války zamiluje do osmnáctileté nejprve zasnoubené a pak provdané dívky Marty, která již ochladla ve vztahu k svému snoubenci/manželovi Jakubovi právě díky tomu, že poznala onoho chlapce. Jakub je na frontě jako voják a neví, co se děje, ačkoli jinak Martini sousedé a obyvatelé městečka u Paříže neskrývají své pohoršení z cizoložného vztahu, navíc se studentem, když je manžel na frontě. Jejich vášnivá láska, plná touhy, ale i výčitek, žárlivosti a nedorozumění či problémů ze strany rodičů, trvá několik měsíců, ale nemůže skončit šťastně...
Je obdivuhodné, jak vyzrálé dílo, krátké, sevřené, hutné a jazykově úsporné, a tím působivější, napsal tak mladý autor – jemuž navíc v době vzniku románu bylo pouhých 18 let (chvíli pak trvalo, než mohl Ďábel v těle vyjít). Skutečný skvost světové milostné literatury!
Není divu, že román přilákal opakovaně i filmaře. V roce 1947 vznikla ve své době skandální adaptace Clauda Autanta-Lary s Gérardem Philipem a Micheline Presleovou v hlavních rolích (moc rád bych tento film viděl). V roce 1986 natočil volnou modernizovanou verzi Ital Marco Bellocchio (film je proslulý odvážnými erotickými scénami a mj. i tím, že Maruschka Detmersová zde provádí explicitní orální hrátky na svém hereckém partnerovi). Australská adaptace z roku 1989 zase děj přenáší do australské Victorie v době druhé světové války.
Napísaním tohto románu autor prejavil svoj výnimočný literárny talent a je iba na škodu, že zomrel ako dvadsaťročný.
Príbeh je prerozprávaný s akousi prímesou nehy, krutosti alebo ľahostajnosti, na základe čoho som pri čítaní naozaj nadobudla pocit, že hlavný hrdina je nezrelý sám seba hľadajúci puberťák.
Čitateľ tu nie je šokovaný detailným opisom sexuálnych scén, ako to býva v obdobných súčasných dielách, ale opisom mýšlienkových pochodov hlavného hrdinu, ktoré sú podľa mňa excelentné.
Příběh jsem nečetla, ale odposlouchala v rádiu na pokračování (6 dílů po cca 30min.) v podání Davida Novotného. Líbilo se mi. Povahy lidí a jejich psychika je stále stejná nezávisle na době. Odehrává se ve Francii a z knihy je fakt cítit. Příběh má takové až neurotické tempo vyvolané vášní, touhou, svědomím a až nebezpečnou posedlostí a žárlivostí. Hezky napsáno i přeloženo.
Moje srdcovka, četla jsem ji v 17 letech a teď znovu a stále jsem uchvácena autorovým pojetím syrové a komplikované lásky.
Mladičký chlapec a jeho trable s o něco starší láskou. Četla jsem ušima jako audioknihu. Nevím jestli bych po ní sáhla v papírové podobě.
Oceňuji formu a styl, ale příběh sám mi připadá natolik nereálný, že jsem ho absolvovala jen díky tomu, že šlo o rozhlasovou četbu. Knihu bych brzy odložila.
Bom dia.
Centrifuga emocí! Kolotoč vášně! Trakač neštěstí! Tak nějak jsem se cejtil celej den, co jsem tuto knížku četl. Ale to bylo už před měsícem a teď jsem jaksi zapomněl, co se tam vlastně stalo. Jestli se dobře pamatuji, mladej týpek se zamiluje do holky a všechno jde skvěle. Jenže pak jejího tátu zastřelí v Los Angeles a je tam povolanej černej policajt, kterýho hraje Eddie Murphy, aby to vyšetřil. Ten celou knížku dost vtipkuje a pak je tam i střílečka a honička. Je ale dost možné, že si to teď po měsíci nepamatuji přesně a možná se mi to i s něčím míchá. To mě osobně nevadí, protože já mám míchačky rád. Bez nich by neexistovaly domy, jen se nad tím zamyslete. Lidi už berou míchačky jako samozřejmost, ale aby je někdo docenil, to už nikoho nenapadne. To je to stejný třeba s rukavicema, nebo držákem na ručník. Kam jsme to dopracovali???
8/10
Velmi příjemné čtení, nadčasové a neuvěřitelně zarážející, že jej napsal tak mladý autor. Doporučuji jako únik od komerčních titulů současných autorů.
Nechce se věřit, že tohle napsal člověk, který zřejmě ještě ani nebyl plnoletý. Poutavý příběh, průzračně čistý styl, vybroušené formulace, trefné příměry, skvělý vhled do psychiky mladého muže (ale ani ve vztahu k jeho ženskému protějšku či dalším postavám v knize tu žádnou nelogičnost či jinou vadu nenacházím). Škoda, že autorovi nebylo dopřáno více let a zůstalo toho po něm tak málo.
Příběh pln mladické lásky, která se bouří proti svému okolí. Psán formou i slovy tak, jak si velká láska zasluhuje. Mě to ale nijak zvlášť nedojímá, nechytá za srdce. Vzpomínka na zamilovanost vlastní je vždy mnohem silnější než převyprávěný příběh. Knihu bych asi mnohem více ocenil v sedmnácti letech, případně ve chvílích zamilovanosti. V mém současném rozpoložení jsem se omezil na strohé přečtení, bez většího zaujetí.
Neskutočne pôsobivo napísaný (a treba povedať autobiografický) román, popisujúci tému milostného trojuholníka, ktorý raz-dva vtiahne do deja. No po jeho prečítaní zostanú z krutosti hlavného hrdinu zmiešané pocity. Hoci... vlastne nečudo - sám autor, 18-ročný mladý muž, akosi iný ako všetci vôkol, musel mať určite zmiešané pocity, a to nielen zo svojej vyspelosti...
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) nevěra prvotina zfilmováno milostné romány francouzská literatura první láska rozhlasové zpracování milostné vztahy zakázaná láskaAutorovy další knížky
| 1960 |  Ďábel v těle |
| 1995 |  Ďábel v těle / Ples u hraběte d’Orgel |
| 1988 | Bál u grófa d’Orgel |
Přiznám se, že mě k přečtení knížky vedlo hlavně autorovo mládí; ostatně nevím o nikom jiném, kdo by do dvaceti let svého života stihl napsat dva romány, dvě divadelní hry a ještě k tomu čtyři sbírky básní. A ještě mu to vydali (pravda, něco až posmrtně).
Upřímně řečeno, v kvalitě knihy se autorovo mládí nebo dokonce nezralost nijak neprojevuje a za přečtení určitě stojí. O vztahu vypravěče a Marty toho určitě dost napsali a ještě napíší jiní, ale mě zaujala jiná věc. Totiž popis života za zničující první světové války. Ta se tady projevuje jen víceméně náhodným zasahováním do života hrdinů. Vypravěčova rodina se má před německým nebezpečím stěhovat, ale po "zázraku na Marně" si to otec rozmyslí. V poklidném týlu jsou lidi omezeni vlastně jen přídělovým systémem, který je nutí péct bez mouky a pochutnávat si na lišejníkovém krému. Válka se tu projeví jen tehdy, když nějaký příbuzný dostane dovolenou a přijede domů ve své uniformě. Ono to opravdu vypadá jak ty Radiguetem zmiňované čtyři roky velkých prázdnin, jen ten ubohý manžel musí snášet obtíže zákopové války, a když už přijede na dovolenou, je na něj manželka nepříjemná, protože se nemůže stýkat s milencem. Který ji ovšem při každé příležitosti podvádí a upřímně řečeno, ten konec na mě působil tak, že si docela oddechl.