Ďábel v těle

09.11.2018

kniha, kterou napsal autor ve svých 17 letech, především překvapí použitým jazykem. Nedokáži sice přečíst knihu v originále, ale nemám důvod pochybovat o tom, že překlad věrně odráží nejen jazyk, ale i "ducha" originálního textu. Ten je vskutku "dospělý" tak, jak by u takto mladého autora čtenář nepředpokládal. Děj samotný není naplněný nějakými šokovými zvraty, naopak v mnoha momentech tahle tenká knížka o mnoha událostech hovoří v určité zkratce, nechává prostor pro čtenářovu představivost (mimochodem, tuhle vlastnost objevuji častěji i u dalších francouzských spisovatelů). Ale přesto, že děj není nějak dramaticky působivý, samotný jazyk stojí za přečtení, stejně jako celá kniha.

22.08.2018

Velmi pozoruhodné na této knize je to, že autorovi v době, když ji psal, bylo 17 let. Román má až překvapivě vyspělý literární styl, což svědčí o velkém talentu, který se bohužel neměl možnost plně rozvinout, protože Raymond Radiguet zemřel ve 20ti letech. Tenhle svěží literární skvost nám podmanivým způsobem zprostředkovává pohled na rozpolcenost, naivitu, myšlenkovou neukotvenost šestnáctiletého mladíka stiženého vášní lásky.

02.04.2018

Děj knihy se odehrává pouze v přítomnosti. Kniha se mi moc líbila, přečetl jsem ji jedním dechem.

Citát z knihy, který mne oslovil:

Přál jsem si, aby po smrti nic nebylo. Bylo by to právě tak nesnesitelné, jako když někdo, koho milujeme, je ve větší společnosti na slavnosti, kde my nejsme. Mé srdce bylo ve věku, kdy ještě nemyslíme na budoucnost. Přál jsem si pro Martu raději nicotu než jiný svět, kde bych se s ní jednou setkal.

12.01.2018

Do této knihy jsem se zamilovala už při prvním přečtení, kdy jsem byla stejně "stará" jako Marta. Nyní, po letech, jsem četla knihu potřetí, a již dopředu jsem věděla, že pro mě bude mít stejné kouzlo teď jako dříve a také kdykoli později, kdy se k ní zase dostanu. Nesympatizuji nijak s ani jedním z dvojice hlavních hrdinů, neomlouvám a nevysvětluji jejich chování, nechtěla bych zažít tento příběh ani za nic. A přece jeho nuance jsou mi přitažlivé a příjemné, a přece dokáže ve mě tato kniha vzbudit tu správnou atmosféru Touhy, které povětšinou rozumí jen poetické duše. Když se budu chtít zasnít, vím, kam se vracet.

26.02.2017

I díky věku autora hodně zajímavý pohled na partnerský/milenecký vztah a lásku jako takovou, z hodně nezvyklého úhlu. Skoro až pronikavá studie. Stručná, strohá leč velmi přesná a úderná.

23.02.2017

Ráda čtu romantické příběhy, kde je žena starší než muž a mají mezi sebou nějaký znatelnější věkový rozdíl. U této knihy jsem ale měla pocit, že věkový rozdíl nehrál moc roli: téměř tři roky, budiž, v -náctileté době je to vzhledově na první pohled obvykle znát, ale tím pro mě to "lákavé" končí. Ona totiž tahleta Marta byla v mnoha ohledech taky ještě dítě... připomínalo mi to spíš romanci dvou puberťáků než komplikovaný vztah ženy a chlapce. Trochu překvapivé bylo Františkovo chování vůči Martě: podivná kombinace velké vášně a velké frackovitosti. Čekala bych, že zamilovaný kluk bude zametat se svým okolím, aby mohl být se svojí vyvolenou, ale ne, že bude takhle zametat s ní... A právě v její nezralosti vidím důvod, proč mu to procházelo. Závěr příběhu vyřeší Františkovy problémy takovým způsobem, že si to vlastně vůbec nezasloužil!
I tak se mi kniha líbila, je svěží, má spád a zajímavé pasáže o výchově... a je celkově tak trochu jiná.

13.12.2016

Ke knize jsem se dostala díky kategorii Kniha od autora mladšího 30 let v rámci Čtenářské výzvy 2016. Nebyl to úplně šálek mé kávy, ale s ohledem na věk autora bych řekla, že se věc podařila a ve své době právem vzbudila zájem a rovněž jistě mnohé oprávněně pobouřila svou otevřeností. Kniha je dle mého názoru především o mládí, touze a sobeckosti mimomanželské lásky. Na můj vkus se děj spíše vleče a je zde mnohem více pocitů, než skutečných činů, ale někdy se prostě dá sáhnout i po tomto druhu literatury a být tak nějak spokojen.

20.06.2016

"Dívat se s klidem do očí smrti je statečné, jen jsme-li sami. Smrt ve dvou už není smrtí, ani pro nevěřící ne. Nezarmucuje nás, že opouštíme život, nýbrž že opouštíme to, co mu dávalo smysl. Je-li naším životem láska, jaký pak je rozdíl mezi tím, žít společně nebo společně zemřít? "

Bojovala jsem s tím, že jsem fakt nesnášela hlavního hrdinu. Musela jsem si připomínat, že jeho jednání je takové hlavně tím, že je to vlastně pořád malý kluk, ale nedalo mi to... Přesto v knížce bylo pár velmi dobrých citátů, které jsem si opsala a které jsou opravdu perfektní na to, jak mladý byl Radiquet spisovatel... Za to dávám tři hvězdy.