Ďábelská garda
George Robert Elford
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210183/bmid_dabelska-garda-210183.jpg
4
221
221
Ďábelská garda série
1. díl >
Brutální a šokující svědectví o nacistických žoldácích... Jejich činy za druhé světové války byly nejkrvavější noční můrou dějin. Když šla Francie do války v džunglích severovýchodní Asie, popel druhé světové války ještě zcela nevyhasl. V tomto konfliktu bojovali v předních liniích zatracenci a žoldáci francouzské cizinecké legie. Nikdo nebyl v této mezinárodní armádě zoufalých a zatracených tak poskvrněn krví jako veteráni německých SS. Jejich činy ve Vietnamu byly tím nejstrašnějším tajemstvím - až do dnes. Francouzi jimi opovrhovali, Vietnamci se jich báli a nenáviděli je. Němci ve Vietnamu nebojovali z patriotismu ani pro slávu, nýbrž proto, že bojovat pro Francii bylo lepší, než viset na šibenici. Toto je pravdivý příběh elitních zabijáků, jejichž disciplína, krutost a sebevražedná odvaha z nich učinily zbraň poslední instance. Odsouzeni k smrti za krveprolití spáchaná během druhé světové války, odpykávali si svůj trest - na smrtonosných bojištích ve Vietnamu. Vzrušující a pravdivý příběh nacistického batalionu cizinecké legie...... celý text
Přidat komentář
Vzpomínky bývalého velitele protipartizánské jednotky SS, který se po konci 2. světové války dostal do cizinecké legie. Chvílemi mi některé informace přišli trochu přitažené za vlasy. Kniha má lehce nacistický podtext, který vyhází z myšlenek zpovídaného.
Ja nie som na fikciu a na romány, ale mám rád vojnu :)
A Ďábelskú gardu som prečítal takmer ba jeden šup. To pritom väčšinou fikcie odkladám po pár stranách. Táto ma bavila ako hovado, čítal som ju v niekoľkých jazykoch, kúpil som si ju v printe aj keď som ju už mal online a čítal som ju ešte aj v škole a takmer za dva-tri dni som ju dočítal.
Je famózna. A nepochybne kontroverzná jak hovado :) Do istej miery je to taká romantika pre chlapcov ako winetouovky :) ale tentoraz nie o hrdinoch bez bázne a hany, ale o,, drsných chlapcoch ".
Autor celkom evidentne hrá na preháňanie toho ako brutálmi jeho hrdinovia sú a akí sú brutál schopní, silní a odvážní - ale na mňa to pôsobilo.
Popisy taktiky boli perfektné a neskutočne ma bavili.
Bavil a bral ma aj ten neskutočne nenávistný antikomunizmus (som levičák ale viem sa odosobniť a vidieť veci z inej perspektívy).
Jednoducho toto je odo mňa doporučenie s viac ako plným počtom hviezdičiek - ak by to išlo.
A či sa to takto stalo? Neviem. Ale dúfam, že hej, lebo tak skvelý príbeh musí byť pravdivý!
Ano knihu bývalého příslušníka Waffen SS a jeho pohledu na svět jsem četl, dobře popisné a pro laika vysvětlující, pohled ,stále militantního člověka, na svět a jeho života ve válce jako způsobu života který mu vyhovuje. Nabyté zkušenosti na východní frontě bohatě zužitkuje v boji v Indočíně kde nakonec přesvědčí i Francouzké velení Legie a vytvoŕí neformální prapor složený především z ostřílených bojovníků wehrmachtu a SS. Legie je pak posílala na místa kde ostatní prapory Cizinecké legie ztrácela pozice. Sám se distancuje od svévolně-sadistického chování jednotlivých vojáků na Východní frontě, Koncentračních táborech i v Indočíně, v rámci bojů, ať jsou jakékoliv národnosti, ale pokuď se nepřítel choval zákeřně pak účel světí prostředky…neboť jak tvrdili, Vietnamci se naučili vše válečné od Číňánů, ti od Rusů a ti se naučili od Nás od Němců. Pravdou je že na některých fotkách tohoto neoficiálního praporu nosili legionáři německá vyznamenání a distinkce SS což na Vietmin působilo děsivě a západní tisk ukazoval jak Francouzkou demokracii na východě brání vojáci SS.
Ztotožňuji se s hodnocením TheSarcasm.
Pan spisovatel má nějaký problém s komunisty, ti mohou za všechno zlo světa. Zato příslušníci SS mu nevadí, sice vraždí po stovkách, ale jsou v pohodě, protože nebyli dozorci v koncentráku. Nechápu proč ti supermani prohráli s těmi podlidmi válku...
Nehodnotím ty technické blbosti a červenou knihovnu, to je v podobných knihách běžné...
Kniha je hodně brutální, ale čtivá. Při čtení mi bylo úplně jedno, kolik je v ní pravdy a kolik fikce. Po dočtení jsem trochu pátrala. Legie dali esesákům příležitost kam se uchýlit a v Indočíně Němci bojovali. Tečka. Mně to stačí. Kniha není historickým dokumentem, tak proč to víc rozebírat?
Nad touhle knihou jsem zjistila jinou věc. Že mám docela silný žaludek. Začínala jsem číst s obavou, jestli nad určitými scénami nebudu zvracet. No, možná jsem měla někdy namále, ale přečetla jsem i další díly.
Doteď jsem neměla šajna, co se tehdy odehrávalo kdesi v Indočíně. Ve škole nás to neučili a kde k takovým informacím má přijít žena jako já? Osud tomu chtěl a já se dozvěděla o existenci knížky, na kterou dokonce už pár let usedal prach v mé knihovně. Četlo se to eins, zwei a jediné, co mě u knížky nudilo, byly lovestory legionářů s Indočíňankami, kterých tam naštěstí nebylo tolik, ale na červenou knihovnu postrádám buňky. Jinak jako celek sehr gut. ;)
A je zbytečné spekulovat nad tím, jestli to všechno je pravda, či nikoli a nakolik je to přitažené za vlasy (jestli vůbec). To bychom pak mohli přece zpochybňovat všechny příběhy, které jsou psány podle skutečných událostí. Jedno je však jisté, války byly, jsou a budou a člověk v nich může přijít o život, ale i o svou lidskou stránku.
Ze začátku se mi kniha líbila hodně.
Popis cesty do Německa mi přišel dost reálný.
Kniha mi nepřijde brutální. Je to dobře zpracované vyprávění toho co si Hans myslí, co cítí, ví, co zažil. Jako propagandu knihu nevnímám.
V daném kontextu chápu jejich averzi jak ke komunistům, tak k lidem kteří jsou "odpovědní" za smrt vojáků z Cizinecké legie.
Vyobrazení lidí i akci může být podle skutečnosti. Němci v Indočíně operovali a dařilo se jim.
Dost mi vadilo popisování toho co se dělo před příchodem nebo po odchodu jednotky.
Jestli je to vypravěčská licence tak dobré.
Jinak... jak může dívka vědět kolik čínských partyzánů bylo u nich v chatrči pokud se zachránila tím že nebyla doma?
Divné jsou popisy scén: kdo z lidí umřel dřív a co říkal . Pokud u jejich smrti vojáci nebyli nemohou to vědět.
Pokud do vesnice přišli po masakru je popis akce partyzánů bezpředmětný. Stačilo by konstatování kolik lidí našli mrtvých, kolik živých.
Pokud opravdu tak pečlivě prozkoumávali kdo kde ležel a jak byl zabit smekám.
Nedůvěryhodně působí věty jako : "Kromě spodního prádla na sobě nic neměl, v prsou mu zela velká nepravidelná díra.... V nadporučíkově kapse našel Eisner další granát....."
V jaké kapse? V kapse od trenýrek?
Při čtení takových pasáží jsem pochopila že i muži mají svou červenou knihovnu.
Dokladem toho je chování vojáků k "domorodým" ženám.
Popsat to do " večerů pod lampou", jediné oko nezůstane suché.
Kniha velice pěkně napsaná a hodně čtivá. Otázka druhá je, jak hodně je pravdivá.
Jak už tady někdo pravil fikce nefikce, tahle kniha se četla sama a kdo má rád válečný žánr ve všech podobách bude jistě spokojený..
Není to zrovna žánr který čtu, ale velmi mě oslovila. Má poutavý příběh ikdyz plný krve. Velmi zajímavá četba.
Četlo se to celkem dobře, vyloženě za odpad bych to neoznačil, ale bez výhrad souhlasím s příspěvkem TheSarcasm. Další díl si možná taky někdy přečtu, ale zatím se do toho nehrnu.
První díl této série jsem přečetla jedním dechem. Surový popis činnosti bývalých esesáků v tehdejší Indočíně po 2. světové válce. Velice napínavé čtení, o jehož věrohodnosti se stále vedou diskuse.
No, tak toto je má první kniha s takovým hodnocením. Nemohu si pomoct, ale jinak tuto slátaninu ocenit nedokážu. Ne, že by se to nedalo přečíst, jde v podstatě o takové chlapecké čtení, někdo má holt Old Shatterhanda a rudé bratry, někdo zase Hanse Wagemullera a jeho chrabré esesáky, ale tu glorifikaci vraždění "podlidí" ať už v Rusku nebo ve Vietnamu prostě nedávám. Možná by nebylo úplně od věci si uvědomit že ti teroristé, jak jsou partyzáni nazýváni (mimochodem Němci používali výraz bandité) byli prostě doma a tyto vždy spravedlivé nájezdníky nikdo nezval. Skutečně, představa esesáků kteří sice vraždí koho potkají, ale vždy spravedlivě, mi přijde naprosto scestná. Upřímně, největším překvapením pro mne bylo, že v dnešní době, kdy se zakazuje každá blbost protože není dostatečně korektní, taková kniha vůbec může vyjít.
To je ale mazec.Žádné popisování charakteru hlavních postav,jde se hned na věc.
Vynikající kniha , já tohle za fikci nepovažuju . Německo prohrálo válku , neměli kam jít , kdyby se vrátily tak jako esesáky by je postavily ke zdi tak že Cizinecká se nabízela sama jiná řešení nebylo. SS patřily k tomu nejlepšímu co Hitler měl ,tohle nabyli žádný ořezávátka. Nejvíc mě pobavilo , když si odvezli Carla , který vyslýchal na pražském gestapu a říkal tam promluvil každý . Lepší zabíjet komunisty Indočíně než smrt , já jim fandil . Komunismus je strašná nemoc . Plný počet hvězd .
Jak už tu psali někteří přede mnou, nejsem schopen posoudit do jaké míry jde o fikci, nebo fakta. Ale napsané je to setsakra dobře. Už to, že začátek příběhu se odvíjí v Čechách u Liberce mě ke knize spolehlivě přikovalo. Děj je místy drsný - ostatně, jedná se o válku - ale troufám si říci, že kdyby se poněkud nestandartní a přímočaré postupy herr Wagemullera a jeho sebranky hrdlořezů použili v některých dnešních vleklých konfliktech, rozhodně by to nebylo na škodu.
Netuším do jaké míry je tato kniha fikce. Zda a kolik je v ní reálného, ale četl jsem všechny díly dvakrát možná i třikrát. Popisují brutalitu války a jak mít větší pravděpodobnost ji přežít.Hrát podle svých pravidel.Popisované děje jsou napínavé a mají spád. Občas si v knihách náckové dělají alibi pro to co se dělo za 2. světové války a jindy jim člověk drží palce a žasne nad jejich urputností a německou vojenskou efektivností, ale beru to vše tu více, tu méně s rezervou.Za mě parádně čtivé vojenské příběhy z Vietnamu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1997 |  Ďábelská garda |
| 2008 | Ďábelská garda 3: Válka bez pravidel |
| 2006 | Ďábelská garda 2: Znovu v zeleném pekle |
Napínavé a čtivé, a je to pravda nebo fikce? Ti, co tam zůstali, to už neřeknou, a ti, co přežili, z dobrého důvodu mlčeli. Že bojovali veteráni SS v cizinecké legii v Indočíně pravda je, a "volnost, rovnost, bratrství" platilo ve francouzských koloniích jak kdy, jak kde a jak pro koho, je pravda také. A vím, že prosté rozdělení na "My" a "Oni" leckdy nestačí, a už vůbec to není na věčné časy a nikdy jinak. Jen se podívejme na ruskou armádu, jak se měnil pohled na ni v letech 1945, 1968 nebo 2022!