Ďáblovy dveře

14.05.2023

Máte rádi domy, ve kterých straší nebo strašidelné domy jako živé organismy? Dokážu si představit vrzající podlahy pod náporem počasí nebo letitosti domu, hustě osrstěné a prošívané koberce, těžké závěsy plné prachu, historický nebo historizující nábytek, dusivé dupání a neobratné pohyby, tísnivý a chladivý vzduch.
Už při nepatrném náznaku obhlídky se zachvěji očekáváním přízraků, děsů, duchů, ghúlů, pazuzu a upírů obývajících starý dům. V příběhu mi trochu zaznívá venkovský styl jako námět z denního života typického prostředí. Příběh ze začátku nevyvolává negativní emoce, pouze pochyby, a znejisťuje.
Nejvíc mě přitahuje psycho horor s nadpřirozenými úkazy mimo realitu a běžný život, s prvky okultismu, kdy se brána z něj otevře do mimolidského světa. Když cítím tajemno, to nevyřčené, ale bytostně napjaté ticho, očekávání a soustředění se na sebeminimalističtější zvuky, v krku se mi roztahuje tíseň, jsem lekavá, úzkostná, a už vím, kudy cesta půjde. Tento příběh cestu má a ví, kam má vést.
Kniha se četla velice lehce a svižně. Je napsána přímým nezavádějícím textem bez metafor a jiných příkras. Hodně si zahrává s psychikou čtenáře, od sotva povšimnutých drobných faktů nezapadajících do běžného života lidí k soustředění až upjaté pozornosti na život domu a v domě.
Kumulace a takovéto táhnutí v napětí. Je to temné, pocitově hluboké a intenzivní. Není to nové, přesto je tam něco, s čím jsem se ještě nesetkala. Viděla jsem spoustu filmů, četla spoustu knih, ale něco jakoby se otevřelo. Taková ta připomínka toho, že jde o stále živé téma (nejen u Darcy Coates), přesto je zde něco jiného, možná jiný pocit.
Správní lidé na správném místě, ve správnou dobu, a ďábelský večírek může začít.
Milujete staré domy? Chcete se bát?