Sídlo hrůzy
Lee Mountford
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495431/bmid_sidlo-hruzy-xEk-495431.jpg
4
225
225
Sestry Sarah a Chloe společně zdědí dům, o jakém se jim v životě ani nesnilo. Zní to jako pohádka, má to však jeden háček... Krátce poté, co se ženy do monumentálního sídla nastěhují, se v domě začnou dít zvláštní věci. Na různých místech po domě se objevuje odporný zápach, prudce klesá teplota, ozývají se nevysvětlitelné zvuky a majitelky mají každou chvíli pocit, jako kdyby je někdo pozoroval. K tomu všemu najdou v horním poschodí tajnou studovnu plnou bizarních okultních artefaktů a záhadnou knihu psanou v latině. Podivné zážitky jsou čím dál častější a hrůzostrašnější. Postupně dospějí až k nervy drásajícímu vrcholu, kdy obyvatelé stanou tváří v tvář ďábelské moci ovládající dům Perronových. Podaří se jim toto setkání přežít a spasit vlastní duše?... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
Haunted: Perron Manor, 2020
více info...
Přidat komentář
Tak můj názor je, že se jedná o povedený hororový příběh. Mám ráda sérii strašidelné domy a tohle je tomu dost podobné. Od této spisovatelky to pro mě byla první kniha, ale určitě si přečtu i další díl z této série. Pokud máte tuto tématiku rádi, určitě doporučuji si tuto knihu přečíst.
Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Nečekal jsem mnoho a dostalo se mi lehce nadprůměrného hororu, který bych hodnotil i lépe, nebýt pár výtek. Třeba chování hlavních postav je nepřirozené a jejich dialogy tak "literární", až to bolí. Nebo k vykreslení celkového vzhledu domu musíte silně použít svou imaginaci, ale jakou barvu a vzor mají tapety v jednotlivých místnostech se dozvíte bezpečně. Největší problém mám ale s tím, že jsem měl pocit, že se kniha celou dobu rozjíždí... A najednou konec. Možná si autor připravoval půdu pro pokračování, ale jako pravděpodobný čtenář pouze tohoto dílu jsem tímhle trochu zklamaný. Sídlo hrůzy se totiž jinak čte velmi dobře, je napínavé a některé pasáže fungují velmi dobře (a dokonce, nevěřil bych, že to někdy napíšu, jsem se při jejich čtení cítil trochu nesvůj). Dávám silné tři hvězdičky.
Musím tedy uznat, že jsem od knihy čekala více. Konec mě trochu překvapil, ale co se týče celé knihy, musela jsem jí "překousat". Nic co by mě nadchlo tak, že bych jí vzala jedním dechem. Určitě bych si jí znova už nepřečetla, ale to neznamená, že se nebude líbit vám ostatním.
K této knize jsem se dostal v průběhu čtení strašidelných domů od Darcy Coates, kdy se titul v knihkupectví skrýval mezi strašidelnými domy. Takže mé očekávaní bylo veliké a čekal jsem tak trochu jiný způsob vyprávění. Nakonec jsem knihu četl na dvakrát. Nejdříve jsem se dotal někam do půlky a na víc jak rok jsem na knihu zapomněl. Když jsem se k ní opět vrátil, bylo to už jen abych ji rychle dočetl.
Neříkám že by byla vyloženě špatná, ale jsem zvyklý na trochu jiný způsob vyprávění a popisnosti, takže jsem si tady nedokázal představit jak co vypadá, takže na mě prostředí nezanechalo žádný obrazový otisk.
Příběh neurazí, nenadchne. Setkali jsme se tam se zajímavými pasážemi a detaily, ale ty stejně jak se objevili, tak zase skončili, takže vlastně nevím co měli znamenat
příjemný horůrek, sice musím říci, že jsem se nebála, ale čtení mne bavilo. Mám ráda horory se starým domem či zámkem v hlavní roli.
Takže jsem si knihu užila.
Bylo to fajn počteníčko.
Dobré to bylo!
Nebudu lhát, musela jsem si trochu zvykat na styl autorova psaní - co se hororů a strašidelných baráku týká, jsem zvyklá na Darcy a ta má prostě jiný způsob vyjádření, který se mi čte asi líp.
Místy mě ale mrazilo a hlavně jsem nečekala ten konec. Jak jsem zmínila, Darcy a její happyendy mě asi už hodně ovlivnily, takže tohle byl trochu šok.
Už se těším na další díl!
Dům do kterého se nastěhovali Chloe, Sarah, Emmička a Andrew se mi z popisu vážně moc líbil, takové to obrovské panské sídlo s přebytkem pokojů a velkou síní, jo, dokážu si představit tam žít. Ale.... Konkrétně tady, to nechceš.
Hodně krát jsem se v příběhu dostala do situace, kdy jsem si sama říkala, že taky potřebuji takovou " studovnu" s mahagonovým nábytkem. K jádru věci...
Obdivuji obě sestry za iracionální myšlení v tíživých a velmi zapeklitých situacích, včetně nástrah, které si pro ně onen dům přichystal.
Proč nevzali nohy na ramena dřív ??? Krucifix...
Jak Chloe, tak Sarah nechali někde v postranní strach i obavy a doplatili na to ?? .... Nu, myslím že jste na špatné cestě, pokud si myslíte, že to bylo tak jednoduché a prosté.
U této knihy je to vlastně taková zkouška každého z nás, naší bujné fantazií a vlastnosti si věci umět po svém představit, je to přesně ten příběh, kdyby naráz mělo sto lidí namalovat své pocity z příběhu a představu o postavách, naskytla by se nám neskutečná podívaná lidské představivosti v plné své kráse, ale i bizardnosti.
Málo který horor mě zaujme a něčím okouzlí. Musí být hlavně děsivý a napínavý. Ne vždy to plní moje kritéria ale tahle kniha byla fantastická. Cítila jsem strach a úzkost. Mrazení v zádech a špatný pocit, že v bytě nejsem sama. Za mě moc dobrý čtení.
Horory miluju, nejvíc ty které jsou podle pravdy. Tady úplně nevím, co napsat. Jako ano byly tam chvíle kdy člověku přeběhne mráz po zádech nebo se lekne ale pro mě to bylo slabší. Neříkám, že by kniha byla nějak špatně napsaná ale myslím, že by tam toho mohlo být více. Ale jinak se to četlo dobře.
Slabsi prumer - nemuzu rict, ze bych se u cteni vylozene nudila, ale hruzou jsem taky nenadskakovala. Proste typicky pribeh o "strasidelnem dome", nic vic se od toho ocekavat neda.
Moc se mi líbí, jak se temnota přibližuje; ty prvotní náznaky nečekaného, nevídaného, kterým lidé přisuzují běžné věci a vlastnosti těchto věcí, a jak tyto věci uklidňují a přispívají k pohodlí života. Ale zároveň, jak tyto věci dokáží svým tvarem, rozměry a stabilitou zmást a vše uvádět na pravou míru.
Najednou si nejsme jisti, jsme zmateni, překvapeni a nevěříme. Hlavně nevěříme sami sobě (mám vidiny, asi jsem unavený).
Ianua Diaboli.
Impius Sanguis.
Nejprve jsem přečetla druhý díl série Štvanci, a to Ďáblovy dveře, a můj názor je ten, že obojí je skvěle napsaný horor.
Vzhledem k tomu, že mám Ďáblovy dveře za sebou, zdá se mi, v porovnání s nimi, že nadcházející díl Očistec by mohl autor napětí zintenzivňovat, gradovat a stavět na širším okruhu lidí/jevů a snad i míst, byť by se v základu stále jednalo o dům Perronových. V Ďáblových dveřích se odehrává přímo ples přízraků. Zde - v Sídle hrůzy - jde o jednotliviny. Tento díl považuji za úvod do autorovy tvorby a já se budu těšit na jeho Očistec.
PS: Třeba tím Očistcem nakonec projdu a budu ho všem doporučovat. :-)
(SPOILER) Kniha má rozvláčné tempu. Až na pár do detailů popsaných lekaček celou dobu čekáte, kdy se to rozjede. A to přijde až v moment, kdy si hlavní hrdinka uvědomí, že to, co považovala za přeludy nebo sice podivné, ale racionálně vysvětlitelné situace je předehra k opravdovému probuzení poměrně nebezpečného domu. Ten v první polovině knihy takřka nevystrčí růžky a spíše se seznamujeme s osobami, které se do něho nastěhují. Pak to však začne být stále podivnější a hlavní hrdinka chce z domu pryč. Její sestra jí kvůli tomu má za příliš slabou. Nakonec se všichni domluví, že zítra ráno to zabalí a odjedou. A to je ten moment, kdy si duchové i nebezpečný démon uvědomí, že už není na co čekat, vyšlápnou si na nejmenšího člena rodiny a konečně se v plné kráse (často dost ohavné) ukážou všem členům rodiny. Když už se zdá, že rodina i přes nestihnutý odjezd dokáže vyváznout a vy jim absolutně fandíte, ať to zvládnou, tak nám autor naservíruje dost bolestný konec. První polovina knihy je slabší a nikterak nenadchne ani neurazí. Konec to však vyváží uvědoměním, akcí, bojem o život a strachem matky o dítě. Celkově knihu hodnotím pozitivně. Možná proto, že jsem v četbě hororů nováčkem. Nakonec mě však kniha pobavila.
Kniha je psana v tomto stylu: Sarah se citila podrazdena a nastvana. Chtela si projit dum. Jeji sestra se ji zeptala:
“Sarah, jsi nejak nastvana? Chces si projit dum?
Styl psani mi vubec nesedl. V deji muzeme mluvit o minimalni dynamice, gradaci a o budovani napeti nemuze byt ani rec. Priseraci se objevuji na scene jako figurky na orloji. Poprve mozna vydesi, podruhe uz to neni nic noveho.
Srovnani s Darcy Coates- i kdyz je DC takova naivni, dokaze ovsem z jednoho ducha vytezit napeti na pul knihy. Proste umi psat(a to nejsem buhvijaky fanda) a ac vite, jak to dopadne, proste se nemuzete odlepit a ctete dal. Sidlo hruzy pro me osobne pripadala hrozne cist.
Sídlo hrůzy? Celá kniha je jedna velká hrůza... Tři hlavní postavy jsou nesympatické, nadřazené, k lidem, jež se jim snaží být nějak nápomocni se chovají přezíravě a hrubě. Pro ně navzájem je zdvižený prostředníček jakýmsi základním pilířem komunikace.
Děj nijak negraduje, většinu knihy vyplňuje plkání a vzájemné špičkování ústřední trojice. Sem tam se na scéně objeví nějaké to strašidlo, "vystrčí růžky" a pak si zase na drahnou dobu zaleze někam do stinného kouta, takže se všichni vzájemně ujistí, že se vlastně "nic nestalo", že to přece "není možné - my na duchy nevěříme" a jede se dál...
Tajemná okultní studovna je sice čtenáři zpřístupněna, ale kromě vágního popisu "artefaktů, které jsou jistě velmi staré a cenné" se o nich nedozvíme vůbec nic.
Příběh temně vygraduje až na několika posledních stránkách, kdy je už náročný čtenář poněkud uondán hlavními postavami i rozvláčností děje a je mu vcelku fuk jak to skončí, hlavně aby ta hrůza už proboha nějak skončila.
Konec je uspěchaný, useknutý, nedopovězený... Skoro se až obávám, jestli celá tahle "hrůza" nebude mít ještě nějaké pokračování. Ráda si ji nechám ujít.
Úpřimně se přiznám že jsem se bála. Musela jsem odložit knihu a predýchat to.
Ale přečteno a musím říct že to bylo fakt úžasně napsané a jsem zvědavá na pokračování.
Přečteno, dá se říct, jedním dechem. Nechci psát, že mám divné pocity i u nás doma, ale trošku možná ano. Vždycky mě lákala duchařina, ale taky z ní mám trochu nahnáno, takže se raději do ničeho moc nepouštím. Co kdyby...
Wow! Tohle bylo masterpiece! Mám ráda když čtu knížku a něco mi dá a tahle mi dala hodně. Přečteno za dva dny. Děj na sebe krásně navazuje skoro jako bych četla Darcy. Napínavé stránky ubíhaly samy. Občas jsem se i pěkně bála. Některé scény jsou dost detailně popsané. Hned se vrhám na další díl o domu Peronových!
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Je napsaná ve stylu, ve kterém i píše Darcy Coates, takže jestli ji máte rádi, určitě si tuto knihu přečtěte. Je možná za mě ještě děsivější než jak píše samotná Darcy. Kniha je plná otázek a tajemství, ale také hrůzy a utrpení. Vážně mě to moc bavilo a doufám, že druhý díl bude také tak skvělý, jako tento.
Tohle bylo veliký překvapení. Hodně chytlavé, napínavé, plné akce. Trošku mi chybělo některé věci dotáhnout více do detailu, ale ve výsledku jsem si čtení užila. Určitě sáhnu po druhé knížce ze série.
Sídlo hrůzy
Klasická duchařina odehrávající se v obrovském osamoceném domě s děsivou historií. Nečekala jsem moc, ale byla jsem mile překvapena, jak moc mě kniha vtáhla a já se nemohla odtrhnout (alespoň v závěru). Nicméně postavy byly celkem jednoduché, nic hlubokého nečekejte. Co se týče té pisatelské (možná překladatelské) stránky, tak to není žádný skvost ... Jednoduché fráze a popisy, jazyk postav jako ze škatulky (což tomu moc nepřidává) a vše se dalo tak nějak očekávat, takže nečekejte, že vás příběh něčím novým oslní - takových hororek je stovka.
Závěrem shrnuto: Nic moc, ale potěší to.