Ďáblův klíč
Otomar Dvořák
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233346/bmid_dabluv-klic-GTF-233346.jpg
4
31
31
Zkušený autor historických románů Otomar Dvořák se podíval novýma očima na lidové pověsti, tradované v oblasti Českého krasu a Křivoklátské pahorkatiny. Na příběhu pasáčka Matěje, jenž podivnou souhrou náhod objeví ve skalách Kotýzu tajemný Ďáblův klíč, rozehrál mrazivý příběh na pomezí hororu a fantasy. Nebohý sirotek je od chvíle, kdy se zmocnil klíče, pronásledován temnými silami. Prchá před nimi krajinou, zdevastovanou po třicetileté válce, v níž znovu ožívají mytické bytosti, aby sváděly poutníky do záludných pastí. Cestou se k pasáčkovi přidá prostomyslný mnich, vracející se do kláštera s baňkou zázračné vody, a podivný, vychytralý student, jenž toho ví až příliš o magii a alchymii. Podaří se této nesourodé trojici uniknout nástrahám samotného pekla? Ani jeden z nich ovšem netuší, že největší hrůza na ně čeká teprve ve chvíli, kdy se jim bude zdát, že už jsou v bezpečí – za zdmi benediktinského kláštera Svatý Jan pod Skalou… Proti proudu času nás pak zavede povídka Syn řeky, která se odehrává nedaleko, ale o mnoho set let dříve. Ocitneme se poblíž posvátného Háje u řeky Vltavy, kde se moc pohanského obětiště pokusí zlomit fanatický křesťan. Bojovník za novou víru však netuší, že vítězstvím nad Služebníkem Velkého dubu a odseknutím Hromové větve zničí i svou minulost. A nejen minulost…... celý text
Přidat komentář
Jestli autorovým záměrem bylo umístit v příběhu všechna možná strašidla a podivné bytosti, tak se mu to podařilo. Nejsem si však jista, že to příběhu prospělo.
Četlo se to dobře a rychle. Příběh je poměrně jednoduchý, ale napínavý a tajemný je dost. Autor zde prokázal svoji fantazii a znalost pověstí, pověr a mýtů.
Přečteno prakticky za chvilku!
Takové příjemné nenáročné čtení...
+ téma regionálních pověstí a tajemna...
takže za mě palec nahoru!
Příběh se čte moc pěkně a svižně, připomíná mi pohádkový příběh propletený s prvky fantasy. Myslím, že především milovníci regionálních pověstí, fantaskních příběhů a pohanské tematiky si mohou přijít na své.
Strašidelná pohádka odehrávající se v krásně vylíčeném Křivoklátsku a Českém krasu. Nebála jsem se :-)
Knížku jsem nedočetla, normálně to nedělám, ale nešlo to.... Zpočátku mi vadily divně stylizované věty. Za jádrem výpovědi ještě přilepený ocásek, který měl zřejmě historizující účel. Když jsem to překonala, přistihla jsem se, že předem vím, co se na dalších stránkách stane - a stalo se. Takže za mě nic moc.
Četla jsem na to nedávno recenzi, že je to kniha, která mě fakticky vyděsí. Bohužel se tak nestalo. Naopak! Takový příběh bych ráda viděla coby temnější českou pohádku. Tak či tak, kniha se mi opravdu velmi líbila, překvapila mě zajímavým příběhem i charaktery. Byla na můj vkus až příliš krátká.
Druhý příběh, který mi připadal hodně jako čistá legenda, byl také opravdu poutavý. Pokud máte rádi legendy, pohádkové trochu temnější příběhy, rozhodně knihu doporučuji!
Knihy od Otomara Dvořáka mám rád, ale tato mě moc nebavila. Přijde mi, že autor více popisuje místa, kde se děj odehrává než děj samotný.
Pěkné, i když se mi víc líbil druhý příběh. Na jedno rychlé přečtení, jak to mám ráda.
Je zajímavý pohled čtenářů na knihu. Já z této knihy jsem byl rozpačitý. Příběh pasáčka je částečně sen a část skutečnost s děsivým pozadím. Děsivé momenty malého kluka jsou celkem pochopitelné. Ale kdo má rád záhady s dobrým koncem, tak tohle je to pravé.
Moc hezká knížka. Na zacátku opravdu strasidelná. Pak to preslo na dobrodruznou formu. Opraveu stojí za přečtení. Kdo má rád historické romány. Nebo i jen ty dobrodruzne, bude se mu to líbit.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vřeteno osudu |
| 1999 | Utajené dějiny Čech 1. |
| 2008 | Skrytá česká historie |
| 2007 | Hořící lilie |
| 2009 |  Utajené dějiny Čech: od pravěku do roku 1945 |
Někde mě zaujala informace, že je to dle starých pověstí a báchorek z kraje těch středočeských lesů. Ale pokud ano, je to jen lehce inspirováno. Styl mi přijde jako moderní akční fantasy. Nesourodá trojice naivního mladíka, ortodoxního mnicha a studenta (amatérského čaroděje) je pro starodávný příběh příliš. Také zpochybňování zaměření stran, kdo je opravdu dobrý a kdo špatný. Něco takového ve staré literatuře a už vůbec v lidové slovesnosti neznám. Nejsem ale znalec.