Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Dalajlamova kočka série
< 2. díl >
Než dalajlama odjede na přednáškové turné do Ameriky, uloží své milované kočce Jesce (JSK, Její Svatosti Kočce) určitý úkol: objevit pravou příčinu štěstí. Plnění úkolu zavede kočku do netušených dobrodružství! Napínavá honička ulicemi McLeod Gandže ji dovede k nečekanému zjištění o tom, jak je nebezpečná sebestřednost. Setkání s tajemným jogínem Tarčinem jí odhalí vlastní minulost – což má dramatické následky pro nás pro všechny. Útržky rozhovorů, které vyslechne v Himálajské literární kavárně, jí pomůžou odhalit podobnosti mezi vědou a buddhismem v klíčovém tématu štěstí – ať už při tom poslouchá vážené univerzitní profesory a psychology, vysoce postavené lamy nebo slavné spisovatele.Jiskřivá moudrost, srdečnost a kapka rošťáctví v Dalajlamově kočce a umění příst nám kouzelným způsobem ukazuje, proč se z Jesky stává jedna z nejmilovanějších koček na světě. Jaký je tedy skutečný důvod předení? Toto tajemství dalajlama šeptem prozradí, až se vrátí z cesty – jenom uším Jesky a těm, s nimiž má jeho kočka karmické spojení… což jste, milí čtenáři, právě vy! Tato knížka je volným pokračováním knížky Dalajlamova kočka.... celý text
Přidat komentář
Líbilo se mi vyprávění z pohledu kočky. Sněžná lvice v příběhu figuruje jako jasně identifikovatelná postava, oproti ostatním, které se mi strašně pletly. Jejich dialogy byly psané jednotným stylem, takže to připomínalo spíš autorův vnitřní monolog převedený do přímé řeči, což je trochu škoda, jinak to bylo ale dobré. Pro mě by to bylo čitelnější, kdyby v knížce byly dvě hlavní postavy, dalajlama a kočka.
Myšlenky v knížce byly hezké a prospěšné, ale už asi milionkrát recyklované. V kontextu motivačních knížek je ale příběh kvalitní, milý, potěší, zahřeje, nic moc po čtenáři nechce.
Druhý díl mi oproti prvnímu přišel trošku chaotický, jakoby nebyl chronologický. Přišlo mi, že se zde odbočilo od příběhu naší Sněžné lvice k filozofickým otázkám. Jistě, k sobě to patří, ale oproti první se mi tento díl četl hůře.
I druhý díl série Dalajlamovy kočky nezklamal. Skvělá knížka na zamyšlení se nad životem s moudrými radami. Nač si dělat např.starosti, trápit se, když později zjistíte, že to tak mělo být.
Příběhy kočky Rinpoče jsou jako hlazením po duši. Je to přesně ten typ knihy, kterou si přečtete (nebo poslechnete), když si chcete odpočinout, relaxovat a vychutnat si okamžiky s tím spojené. Vyprávění plyne a vy s ním.
Stejně jako první díl mě i tato další kniha o Rinpoče nebo Svámí (moje nejoblíbenější jména, lepší než Jeska) velmi bavila ale co víc, opět jsem načerpala některé z poznatku budhismu. Moc mě baví, jakým stylem nám autor skrz kočičku a ostatní postavy knihy předává myšlenky a poznatky z duchovního učení budhismu. Velmi nenásilně si tak o tom člověk dokáže udělat představu, i když žije v uspěchaném materialistickém světě. A některé myšlenky může zkusit začít praktikovat ve svém životě a za svou honbou za štěstím.
,,Štěstí je dostavuje jako vedlejší účinek, když se odevzdáme něčemu, co nás přesahuje".
Moc se těším na další příběhy Dalalajmy a jeho kočičky, postav z literární kavárny Sereny, Sida a Sama.
Super kniha na zamyšlení se nad životem, David Michie mě zatím hodně baví. Jen se mi nikde nepodařilo dohledat, zda se opravdu setkal s Dalajlamou.
Velmi milá knížka. Opět jsem poslouchala jako audioknihu a potěšilo mě, že paní Jirešová podstatně zpomalila své tempo.
Pokračují zde příběhy všech postav z předešlého dílu a hlavním tématem je karma. Je zajímavé se nad ní zamyslet a uvědomit si i své vlastní zkušenosti, určitě na tom něco je. Až už se nebudete schopni soustředit na nic náročného a budete chtít trošku povzbuzující, chytré a úsměvné čtení, zkuste Dalajlámovu kočičku.
Pohádkové čtení pro dospělé, kdy dobro je odměněno. Nevím. Myšlenka knihy vlastně není špatná, ale to podání je pro mne až příliž miloučké, možná trochu zapříčeněno i (na mne příliš rozněžnělým) podáním I. Jirešové, která načetla audioknihu.
Dalajlamova kočka byla o něco lepší, protože byla první. Jinak velice moudré a milé čtení.
"Tělo je jak truhla s pokladem a tím pokladem je naše mysl."
Vřelé srdce, příslib misky mléka, známý klín, spokojenost ale i snaha se uklidnit tehdy předeme. Tedy kočka přede. U člověka pak předení (kočky) tiší bolest, urychluje hojení ran aj. A když kočka přede víc než obvykle, je to důvod k návštěvě veterináře. No páni. Kniha je překvapivě opravdu o předení koček. Ale samozřejmě i o mnohém jiném. Vždyť je to dalajlamova kočka. Takže kočka přede, když je šťastná a může mít pro to celou řadu důvodů, stejně jako člověk při pocitech štěstí. Michie nás proto tímto a priori nenabádá, abychom běželi do obchodu se zvířátky a pořídili si kočku, která by nám láskyplně předla do ucha. I když ani se to nevylučuje :-).
Michie pokračuje milým a nenásilným způsobem v přibližování podstaty buddhismu, který dle jeho výkladu člověku pomáhá vyrovnat se s nejrůznějšími etapami a složitostmi lidského života v dramaticky se vyvíjející civilizaci, případně i najít jeho smysl, pokud jej ztrácí. Člověk ale nemusí být buddhistou, aby pochopil, jak nakládat se svým životem a žitím s druhými ku prospěchu všech. Může být křesťanem i muslimem, když na to přijde. Meditací se totiž zabývají všechna náboženství, i když jí dávají různá jména. A lásku k bližnímu snad taky neupírají, když odhlédnu od některých extrémních forem. Já knihu právě dala podruhé, tentokrát do ucha, protože s kočkou jeho svatosti prožívám příjemné chvíle, které vedou k zamyšlení i pousmání. Míra naivity nebo malé hloubky mě netrápí. Ani návodné situace, jak se postavit ke smrti bližního nebo naložit se svým životem. Každý máme svůj vlastní rozum a věřím, že Michie se pouze snaží o to, aby lidé pochopili, jak ulehčit či lépe prožít život svůj i druhých. Já jsem mu za to vděčná a doufám, že se mu to daří více než méně. I když, upřímně, na svou vizáž a projev by mě nejspíš nenalákal.
P.S.: a protože je mým zvykem prověřovat, co mě zaujme, zjistila jsem, že vědci jsou jiného názoru než Michie v tvrzení, že nevíme, kde se v mozku fyzicky ukládají vzpomínky. Podle vědců (dle testů na zvířatech, což mě nijak netěší) jsou vzpomínky uskladněny hned v několika částech mozku, a to v hippokampu i centru dlouhodobé paměti. Minimálně. Takže spíše docela úsměvné tvrzení a snaha, jak opříst mýtem moc vědomí nad mozkem :-). Pravdou je, že tato kniha vyšla v r. 2013, což by teoreticky mohlo hrát ve prospěch Michieho teorie. Až na ten jeho kategorický postoj, že vědci na to "nikdy" nepřijdou. Mysl lze totiž dle Michieho poznat pouze meditací. Hmmmm
"Je to tkát látku z vláken odvíjených z vlastního srdce,
jako by onu látku měl nosit ten, koho milujete.
Je to stavět dům tak láskyplně,
jako by tam měl bydlet ten, koho milujete,
Je to sít semeno s takovou něhou a sklízet žeň s takovou radostí,
jako by její plody měl jíst ten, koho milujete."
(Chalíl Džibrán)
Krásná, čtivá a velmi poučná kniha. Ani druhý díl mě nezklamal a budu pokračovat dál. Je to nejen pro kočkomily, ale pro všechny, kteří hledají krásu a moudro v běžném životě a přírodě.
Krásná kniha, zvlášť pro kočkomily. Úžasné propojení "přesahu" a koček. Moc jsem si jí užila a přinesla mi i spoustu mouder. Těším se na další díly :)
(SPOILER)
Poznámku ke SPOILERU viz níže.
Knihy o JSK - Její Svatosti Kočce :-), jíž se zkráceně říká Jeska, krom dalších jiných krásných jmen - třeba Sněžná lvice, jsem často potkávala zde na DK - a pořád mě obcházely. A ejhle... už to není pravda :-).
Jeska je šíleně namyšlená, považuje se za střed všeho dění a myslí si, že je největší kámoška s JSD, tedy s dalajlamou... Možná i ano, to ale ví jenom on... Sama ale tuší, že se musí ještě hodně učit a nezastírá svoje chyby, naopak je pokaždé přiznává.
Tentokrát dalajlama odcestoval na dlouho do světa a v té době Jesku potkala další spousta zážitků.
Nevěřila jsem, že mě tohle bude bavit :-). Autor ale využil vtipně a chytře malého chlupatého stvoření k tomu, abychom jeho prostřednictvím nabrali četné vědomosti z oblasti buddhismu (bohužel, mnou letem světem přečteno a málo zapamatováno) a abychom spolu s Jeskou a lidmi kolem ní prožili ledasjaké, vskutku zajímavé příhody.
Rozečetla jsem třetí díl. Odvrženy nádherné romance (kde jsou, nemůžu je jaksi najít), fantasmagorie všeho druhu i zapeklité krimi případy... Jdu se s Jeskou učit umění meditace...
Jen nevím, nebylo by potřeba rozjet se spíš přímo ke zdroji informací? Ve třetí části dalajlama přijal delegaci z Vatikánu... Přijal by i mě, holku z lontu, co nic neví o duchovním životě? Určitě. On je prostě takový. JSD :-).
P. S. Opět mi tu nějaká trapná "dobrá duše" nahlásila SPOILER! Sama si je píšu tam, kde usoudím, že se mohou vyskytnout. Kde tady mám SPOILER? Někdo si asi nepřečetl anotaci - kde je opravdu hodně informací, na rozdíl od tohoto mého komentáře. No, botky si proto rozhodně nerozkoušu. Díky JSD a JSK mám trochu nakročeno do jiného vnímání světa... :-)
Ja tomu fakt nemám čo vytknúť. Ideálne čtivo pre začiatočníkov v "duchovnej" oblasti, pri ktorom si vôbec nemusíte namáhať mozkové bunky a hodiny premýšľať nad tým, čo asi chcel autor říci.. Je to jednoduché, jasné ako facka a veľmi príjemné a úsmevné čítanie, pri troche šťastia sa na vás nejaké to životné múdro aj nalepí a skúsite sa nim riadiť do života :D
Takže dočítané a ja sa už teším na ďalšie diely, pretože ich rozhodne plánujem prečítať všetky.
Krásná a dojemná kniha. Ostatně jako všechny od pana Michieho. Výborná práce spisovateli!
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Jejím mottem je myšlenka, že naše srdce "přede", když jsme šťastní a schopnost radovat se je na každém z nás. Kniha se řadí mezi ty, které si občas přečtu, abych si potvrdila, že se umím těšit ze života. Pozitivní pohled na život a vyrovnanost je svého druhu umění a mě ho učili moji nejbližší v útlém dětství. Myslím, že ve stáří už by mě v tomto směru asi nějaká kniha moc nezměnila. Nicméně není nic proti ničemu si dobré myšlenky a zásady občas připomínat.
“Pokud chceš být šťastný, hledej štěstí pro druhé” to je jedna z ústředních myšlenek knihy, se kterou souzním. Kniha samotná je trochu jako příručka malého buddhisty, plyne pozvolna a klidně. V žádném případě nezpochybňuji její myšlenky, ale většinou je mi bližší literatura jako třeba Saturnin, Zvuk slunečních hodin nebo i Hra o trůny než Čtyři dohody nebo Dalajlámova kočka.
P.S.
A navíc jsem spíš psí člověk než kočičí. ;-)
Znovu to byl moc příjemný poslech. Tentokrát se Jeska zamýšlí nad pocity štěstí. Z příběhu vyplývá spousty rad a ponaučení. I já se některých příbězích našla. Vřele doporučuji, i pro tu laskavost, která z příběhu čiší
Velice příjemné čtení :-) stejně jako první díl se tahle kniha čte s úsměvem na rtech.
Je v ní plno moudrosti a milých myšlenek :-)
Autorovy další knížky
2013 | Dalajlamova kočka |
2014 | Dalajlamova kočka a umění příst |
2015 | Kouzelník ze Lhasy |
2016 | Dalajlamova kočka a síla meditace |
2017 | Pes Jejího Veličenstva a jeho mise |
Milé pokračování úspěšného prvního dílu. Aby to nebylo stejné, v tomhle díle Dalajlama odejde na dlouhou pracovní cestu a s JSK vidíme, jak běží život kolem bez jeho přítomnosti.
Tenhle díl se mi zdál trochu vážnější, i když bylo mnoho vtipných momentů a zabýval se převážně hledáním štěstí z budhistického pohledu. Autor dokáže předávat myšlenky pomocí příběhů nejen kočky, ale i jiných postav kolem a to bez zdlouhavých a nudných pouček.
Tahle kniha dokáže změnit čtenářův pohled na svět kolem sebe jemným a nenásilným způsobem. Doporučuji i pro lidi, kteří nejsou zrovna milovníci koček, čtení je skutečně inspirativní.