Dalimilova kronika: Pařížský zlomek latinského překladu (faksimile)
Dalimil
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31622/bmid_dalimilova-kronika-656f6c255e82b.jpg
4
76
76
Dalimilova kronika je nejstarší česky psaná veršovaná kronika, jedno ze stěžejních děl českého písemnictví. Pochází z počátku 14. století, záznamy končí rokem 1314, existuje několik pozdějších dodatků. Podle svého nejdůležitějšího zdroje bývá označována též jako Kronika Boleslavská. Označení přívlastkem „Dalimilova“ se objevuje až v 17. století. Již ve 14. a 15. století bylo vytvořeno mnoho jejích opisů a překladů. Pro své silně vlastenecké ladění byla předmětem zvýšeného zájmu vždy v dobách národního útisku.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Porozumět způsobu myšlení jiného , jeho názorům, hodnocení na základě jeho znalostí, zkušeností, pochopit potřeby druhého, projevit úctu a respekt k jeho pohledu na věc včetně jeho vyjadřování... chci, ale přeje si to i ten druhý a všichni?
Dalimile, knihu jsem si stáhla: E-kniha zdarma, čtu řádky... mám výčitky, že mi chybí snaha porozumět staročeštině, mám motivační blok. Nejsem si jista, že se zítra ráno neprobudím v tvé době... Žena - vůbec žádná práva, na nic. Nemůže se člověk probudit do středověku? Ať je to jen sen, z kterého mě úlek probudí.
Za mne: nejkomplikovanější dílo, s kterým jsem se potkala. Nejdříve mi to připadalo dost milé a legrační, pověsti znám, tak jsem si dosadila děj a pak to přišlo.
/viz Kronika česká - dle Hájka z Libočan: na 27. místě pravdomluvných, významných a vzdělaných mužů je jmenován Dalimil Mezeříčný, kanovník? "Dalimil z Boleslavi" PS: autor i zadavatel neznámý, jmenovaný to nebyl, vzdělaní byli rytíři i mniši, možná čerpali z Chronika Boemorum a kronik břevnovské, boleslavské,opatovické, pražské, vyšehradské, z kmenových, kostelních, erbovních pověstí a dalších zdrojů. Slavný muž /ženy se nevzdělávaly/ miloval svůj domov a přál si probudit vlastenectví . Pustil se do převyprávění českého příběhu v mateřském jazyce, aby všichni věděli. Vybavuje se mi, bratrovražda , kdy byl Václav pozván na hostinu do Boleslavi... Nenávist, zaslepenost mocí, ale i reformátoři. Hus 1371 Husinec u Prachatic - Kostnice v Německu. Čech změnil Evropu. Za poslední čtyři stříbrné groše nakoupil odpustky - odliv majetku k chamtivcům, lhářům, manipulátorům, zrádcům, kteří se přestali starat o svůj lid./
Odkaz lidí, kteří tu byli a vůbec nevěděli, zda bude zítra a zda budou mít orgány, nos, oči, s kterými usínali. Dnes se mučí, upaluje, válčí, tomu se říká pokrok?
Dalimile, dnes jsme vzdělanější, informovanější, jsme i chytřejší, abychom se nedostali do tvé doby?
Ať poselství z dob minulých nám dodají sílu a poučení.
Werich " středověk trvá, musí jít neustále dopředu, aby se udržel ve středu věků." Kroniku doporučuji, inspirovala mě k myšlence, že Blaničtí rytíři jsou v jeskyni /hlavě každého z nás/ a vyjedou..., až nám bude nejhůř - naděje.
jak mě nudí Jiráskovy pověsti, tak do tzv. Dalimila jsem se začetl - varování: stačí pár stránek a celý den budete mluvit i myslet "rytmicky"
Příjemné překvapení. Knihu jsem zařadila do seznamu literatury ke zkoušce, nic moc jsem od ní nečekala, ale četla se skvěle, ovšem není to úplně jednoduché čtivo, pro pochopení musí mít čtenář alespoň elementární základy českých dějin.
S nadsázkou bych poznamenal, že jde o první nacionalistické dílo našich dějin. "Tak řečený Dalimil" by byl dnešní společností asi posouzen (a možná i odsouzen) jako nenávistný xenofob, jelikož jeho hodnocení českých dějin a panovníků se nachází striktně na jednoduché linii "bavíš se s Němci: jsi nepřítel a zrádce, ignoruješ Němce: nic moc, řežeš Němcům nosy a další údy: jsi dobrý Čech a vzor panovníka". Nicméně jde o velmi zajímavý historický dokument, krásná rýmovaná čeština dodává knize své kouzlo, a za sebe mohu říct, že mě její čtení bavilo asi nejvíce ze všech našich dávných kronik. Doporučuji si k ní přečíst i některou z publikací, která se kronikou zabývá z odborného hlediska, například knihu Tomáše Edela.
Objevila se doma na nočním stolku, jen tak jsem si ji chtěl prolistovat a musím zkonstatovat, že nám škola nalila do hlavy povinnost o knihu mít zájem-proto mě nenapadlo ji v době školní docházky číst- ale opravdu stojí za přečtení.
Četla se moc hezky a jsem ráda, že ji díky bazaru v Databázi mám doma v knihovně - vlastně nemám, pořád si ji někdo půjčuje a pro spoustu mých kamarádů bylo příjemným překvapením, jaká je to čtivá a milá kniha. Určitě si zaslouží plný počet hvězdiček, podle mě je v této knize zdůrazněno
" češství" a o to lépe se kniha čte. Chápu, že mladým lidem, kteří milují napětí a fantastické filmy a knihy to moc neoslovuje, ale myslím, že až přijde jejich věk, tak je kniha osloví.
Chápu, že v rámci české literatury má tahle kniha určitě obrovskou hodnotu, ale sama od sebe bych si ji určitě ke čtení nikdy nevybrala. Kdybych ji přečíst vyloženě nemusela, ani bych o ni nezakopla a šťastně bych si žila dál.
Když už jsem se do toho čtení ale dala, musím říct, že to zas až taková hrůza, která by se nedala překousnout, nebyla. Čte se to dost rychle, takže se to dá mít hned z krku. Nebavilo mě to, ale ať se přihlásí ten, kdo do toho byl zažraný jako ještě do ničeho :D Zároveň ale nikomu neberu, jestli se mu to vážně líbilo.
Z této Kroniky jsem přečetla pouze vyprávění "Oldřich a Božena". Jelikož je tato kronika psaná staročeštinou, nečetlo se to moc dobře, mnoha slovům jsem nerozumněla a pouze jsem si domýšlela jejich význam. Celkově má kronika vlastenecký ráz a jejím zdrojem jsou pověsti, takže je na skutečnosti pouze založená.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Dalimilova kronika: Pařížský zlomek latinského překladu (faksimile) |
| 2005 |  Kronika tak řečeného Dalimila |
(SPOILER) Zmizel mi rozepsaný komentář o dražbě fragmentu z Dalimilovy kroniky - 24 stránek z března 2005 - pařížská aukce, kdy se tento národní poklad podařilo Národní knihovně ČR získat. Za duchovní klenot Vlastimilu Ježkovi Zdeňkovi Uhlířovi a dalším děkuji. Jsou to ti lidé, kteří národ obohacují, pozvedají hrdost.
Naši předchůdci to neměli lehké a přenechali nám domov a naději, že totéž budou moci řici o nás naši potomci. Na každém záleží víc, než jsme ochotni si přiznat. V r. 1310 česká šlechta zvolila nositele míru, rytíře Jana Lucemburského, oženila ho s princeznou Eliškou Přemyslovnou , poslední z rodu. Měli syna Václava zvaného Karla IV. Magnetizuje mě toto dílo, promlouvá a táže se, co odkážeme potomkům? Konec zbrojení, není čas. Nutno financovat výzkum, jak zajistit pitnou vodu , nebojovat proti přírodě ani proti sobě. Domnívám se, že jsme všichni součástí celku, jako buňky v organizmu. Vsadit na jednu kartu: na život.