Dáma s kaméliemi
Alexandre Dumas, ml.
Slavný romantický příběh o lásce mladíka z dobré rodiny k mladičké venkovské dívce, která se v Paříži proslavila jako kurtizána. Mladý právník s ní odjíždí na venkov a dívka, která chce žít jen pro něho, zcela změní svůj život. Láska milenců se ale střetne s vůlí mladíkova otce, který se obává, že tento poměr ohrozí dceřin sňatek a dobré jméno rodiny. Dívka přinese svému milenci tu největší oběť: předstírá, že ho již nemiluje a vrací se do Paříže k dřívějšímu životu. Milenec se domnívá, že ho zradila a teprve u jejího smrtelného lože se dozvídá pravdu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1981 , MelantrichOriginální název:
La Dame aux camélias, 1848
více info...
Přidat komentář
Mé rande s Markétou a Armandem proběhlo již dříve u opery La Traviata a už tehdy bylo úspěšné.
Nový rok jsem chtěla zahájit světovou literaturou - a tak jsem sáhla po této knize - slavný romantický příběh lásky...
"Margueritin příběh je vyjímečný. Kdyby byl obyčejný, nemělo by smysl jej psát."
Nerovná láska se smutným koncem - již předem odsouzená k zániku...
Nezištná láska Marguerite, která dává svému milenci volnost , protože morálka tehdejší společnosti by nepřála jejich budoucnosti ...
"Může mě potkat jediné štěstí : že poznám muže, jenž bude natolik velkorysý, že nebude chtít, abych mu skládala účty ze svého života, a který mě bude milovat spíš kvůli mé duši než kvůli mému tělu."
Ale to štěstí bylo krátké ...
"Bůh k ní byl milostivý, protože ji ušetřil obvyklého trestu a nechal ji zemřít v přepychu a kráse dřív, než by ji zastihlo stáří, první ze smrtí kurtizán. "
Kvalitně sepsaný autobiografický román s nadčasovým dozvukem.
Doporučím.
Na této knize se mi líbil autorův styl psaní - velmi čtivý, místy překrásně poetický. Postavy mi byly sympatické, děj byl pak velmi silný, ale zároveň děsně smutný, bylo mi hlavních postav hodně líto. Nicméně se mi kniha četla moc dobře a ráda na ni vzpomínám.
Jelikož to bylo o šlapce a katolickou církví zapovězeno jako dílo Satanovo, logicky jsem si 'Dámu s kaméliemi' (stejně jako Stifler) nemohl nechat ujít. Samozřejmě jsem nečekal žádnej extrém, ve stylu bukkake na každý (slepený) stránce, jenže ono na to nedošlo prakticky vůbec, což mě přivádí k problému, kniha se příliš moc (prakticky celý text), zabírá vztahovou politikou, kdo koho jak trápí a vydírá a bylo to napsané v duchu francouzské školy, naštěstí ne tradičně tak zdlouhavě, je to vcelku krátké. Kniha, co mě ohledně tohohle naopak moc bavila byla Vaszaryho 'Monpti', která je minimálně o dvě třídy inteligentnější a zajímavější a právě proto zdejšíma dutohlavama poslaná do vod průměrných čísel. Dumas sepisuje standartní francouzský oplétačky, kdo komu jak křivdí, kdo se urazí a už s kým nemluví, víceméně jsem čekal, že když už okolo toho byl takovej humbuk, tak že to přeci jen bude mít něco do sebe, ale myslím si, že kniha jako tahle hodně ztratila časem, jako dílo své doby fungovala jinak, fungovala lépe, provokovala, něco spustila, žila svým životem, své doby, ale dnes už prakticky nedokáže naplnit očekávání, nehledě na to, že motiv zamilování se do šlapky je už děsně otřepanej. Ale jako jo, proč ne, takovej čistej průměr.
Ikona červené knihovny. Nejedná se o žánr, který běžně čtu a i přes určité kvality tohoto díla asi ani nezačnu. Dáma s kaméliemi nabízí pohled na prodejnou dívku, která i přes své povolání patří mezi jedny z nejušlechtilejších žen. Její pravou povahu vytuší mladík ze zajištěné, ale nijak zvlášť movité rodiny a začne se ucházet nejen o její tělo, ale i o její srdce. Jejich láska nemůže být a není šťastná a právě neustálé omílání tohoto utrpení začne být časem trochu únavné. Přesto se jedná o klasiku, která určitě neurazí.
Tak strašně smutné :( Nečekal jsem Happy end, to je od začátku jasné, ale když se člověk zamyslí nad důvody, proč vlastně to skončilo tak, jak to skončilo, je to ještě smutnější
Knihu jsem si půjčila naprostou náhodou a musím říct, že jsem byla mile překvapena. Děj byl zajímavý a kniha hodně čtivá. Celkový příběh mě chvílemi dojímal k slzám.
Tahle kniha mě provází zhruba od mých patnácti let a v různých živnotních obdobích jsem ji četla už několikrát. Pokaždé se na ni dívám trochu jinak, ale znovu a znovu si ráda čtu ten krásný a smutný příběh.
"Jsem prostě přesvědčen o této zásadě: ženě, které nevštípila dobro výchova, otvírá Bůh téměř vždy dvě cesty, které ji k němu dovedou, a těmi cestami jsou bolest a láska. Jsou obtížné a poutnice si na nich zkrvaví nohy a rozedřou ruce, ale zároveň na okrajích této cesty ztratí všechny své nedokonalosti a dojdou svého cíle zcela nahé - ale za takovou nahotu se před Bohem nerdíme."
Krásná a smutná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem. Zas a znovu ukazuje to, že nikdy dokonale neznáme motivy druhých lidí, a to, co na venek může vypadat povrchně, může ve skutečností být obrovskou obětí.
"Proč bychom měli být přísnější než Kristus? Proč bychom měli tvrdošíjně lpět na mínění tohoto světa, který předstírá tvrdost, aby si dodal zdání síly, a proč bychom s ním měli zavrhovat krvácející duše, z jejichž ran odtéká zlo minulosti jako špatná krev nemocného, a které čekají na přátelskou ruku, aby je podepřela a uzdravila jejich srdce?"
Kniha, která je snad o každém odstínu lásky co jen existuje. Příběh nás provádí od zoufalé touhy, přes ignoraci, výsměch, pohrdání, skutečnou lásku, až po bolestnou nenávist a výsledné odpuštění a pochopení. A přesně všechny tyhle emoce, a ještě víc, dokáže kniha vyvolat i v čtenáři. Začátek se nečetl snadno, je to trochu zmatek a na někoho možná dlouhé citové rozbory můžou působit nudně. Ale ten celkový obraz, který dostanete po dočtení... ten za to prostě stojí, i když vás emočně zničí. Dáma s kaméliemi je neuvěřitelná romantika, která se člověku dostane pod kůži a zůstane tam.
Co napsat o jednom z nejslavnějších románů o lásce?
Láska a peníze.
Láska a postavení.
Láska a žárlivost, podmanění, vlastnění.
Příběh jsem dosud znal jen z operní verze a vždy jsem s ním měl velký problém. Koneckonců jako s Manon Lescaut (miluji Nezvalovu češtinu a nesnáším jeho a Prévostovu hrdinku). Po dnešním dočtení a k dnešní premiéře La Traviaty, musím dodat ještě:
Láska a upřímnost.
Láska a míjení.
Láska a opravdovost, opojení, spojení.
Kniha, která dokáže v člověku oprášit pocity, na které už dávno zapomněl.. Přečetl jsem za dva dny a s oběma hrdiny plně soucítil, žádné zbytečné vypisování, jen surová realita velké lásky a velkého zklamání.
Kniha se mi velmi líbila. Přišla mi spíše jako oddechovější čtení, četla se moc hezky, žádné slovo nebylo nazbyt, autor se vyhnul obvyklé omáčce která mnohdy provází starší díla a snižuje jejich čtivost. Motiv mi přišel nadmíru zajímavý, byla to moje úplně první kniha o vydržovaných ženách a kurtizánách. Vycítila jsem z ní Dumasovu kritiku, i když chápu, proč a jakým způsobem si společnost ke kurtizánám předsudky vytvořila a proč se jich nechce jen tak vzdát. V tomto spočívá nadčasovost tohoto díla: stejné předsudky, s jakými se setkala Marguerita s Armandem, provází prostitutky a jejich případné partnery dodnes. Jen jejich poměry se změnily — tehdy kurtizána žila v přepychu, byla vydržovaná svými milenci. Nyní nic takového neplatí. Ovšem i přes tuto kritiku, Dáma s kaméliemi je podle mého románem především o lásce a obětech, které jsou s ní spojeny. Marguerita se pro Armanda vzdala všeho, a nakonec i jeho samého. Projevila neskutečnou vnitřní sílu a vůli, a to všechno pro jediné šťastné chvíle, které kdy prožila. A když v bolestech umírala, myslela jen na něj. Jedná se skutečně o příběh hluboké, opravdové, odsuzované a nešťastné lásky.
Kniha se mi líbila a určitě si zaslouží nejvyšší hodnocení.
Styl psaní a námět knihy je výborný. Kniha je spíše určená pro ženy, nicméně knihu si může přečíst i muž. Knihu jsem přečetl během jednoho dne, byla velmi čtivá. :)
V knize se vyskytuje láska, žárlivost, pomsta aj. V knize se mi také líbily dopisy, které napsala Markéta Armandovi (Armand věnuje Markétě knihu Manon Lescaut, kterou jsem četl v minulosti, tato kniha byla výborná :). V knize nalezneme také řadu myšlenek. Závěr knihy byl velmi smutný.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Víte, co znamená milovat ženu, víte, jak plynou dny a v jakém zahálčivém snění se dáváme unášet k zítřku. Jistě vám není neznámé ono zapomenutí všeho, jež pramení z vášnivé, důvěřivé a opětované lásky. Všechno, kromě milované ženy, se zdá zbytečné a nepotřebné. Litujeme, že jsme už dávali své srdce jiným ženám, a připadá nám nemožné, že bychom někdy mohli stisknout jinou ruku než tu, kterou právě držíme. Mozek není schopen ani práce, ani vzpomínky, a vůbec čehokoli, co by ho odvádělo od jediné myšlenky, která ho neustále zaplavuje. Každý den objevuje u své milenky nový půvab a dosud neznámou rozkoš. Život je jen neustálým naplňováním věčné touhy, duše je vestálka, pečující o posvátný oheň lásky.
Opět bezkonkurenční ztvárnění p. Dumase. Krásně napsaný příběh se smutným koncem. V knize se mi líbí zachycení surové reality. Příběh, který chytne za srce.
Štítky knihy
19. století zfilmováno Francie francouzská literatura prostituce Paříž autobiografické prvky
Přečteno v tom správném věku - nácti, kdy byla duše otevřena velkým bouřlivým vášním a láskám až za hrob. A taková zůstane Dáma s Kaméliemi v mém čtenářském srdci navždy.