Dáma s kaméliemi
Alexandre Dumas, ml.
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1923 , Jan ToužimskýOriginální název:
La Dame aux camélias, 1848
více info...
Přidat komentář
Ten příběh je skvělý a moc mě bavil, na svou dobu to je hodně pokrokové téma, pojednávající o věcech, o kterých se ve společnosti tolik nemluví. Proto je potřeba to číst alespoň trochu optikou tehdejší doby.
Tuto knihu jsem četla u dávno.
Tentokrát jsem poslouchala nádherné zpracování rozhlasové hry česky. Moc krásný, ale tragický romantický příběh . V hlavní roli paní Alena Vránová. Ten konec na mně tak zapůsobil, že mi ukápla slza. Opravdu doporučuji poslechnout těm, kteří nechtějí číst knihu.
PS : Je to tak správně, nebo mi komentář znovu vymažete ?
Nádherný i když smutný příběh lásky. Tato doba mě vždy fascinovala, měla neskutečnou atmosféru a film byl též též dobře natočený. Romány tohoto druhu byly vždy úspěšné a Dumas to prostě uměl napsat.
(SPOILER) "Běda mužům, kterým žena vládne." Zkrášlení kabátců urozených. Plaché okouzlení sličné kurtizány muži na úrovni. Markýza v lůně poupat neřesti, jež si vydláždila cestičku do vyšších pater honorace dějstvími nezávaznými. "Dekolt" přání a snů rajských jest určen exkluzivní smetánce. Pánský klub padá k nohám syté rozkoše. Portrét duše, která provokuje, která si stýská po lásce. Lesk a bída kurtizány, jež zahořela touhou opájet se křiklavým pokušením svobody, nepatřit nikomu. Půvab zlaté klícky omámil mravy dvora prostopášného. Tělo chřadne pod sešněrovaností korzetu churavého, nemoc jako kat života v nemilost uvrženého, pohlcen jest žalářem záhuby smrtelné.
Vyslechnuto jako audiokniha v jedinečném podání Pavla Soukupa. Nejen čtenáře, ale i posluchače tento dojemný příběh Dámy s kaméliemi emočně rozerve. O to víc na nás celý příběh dolehne neb pan Soukup dal do přednesu nepředstavitelnou něhu a lásku. A i když víte, jak to celé dopadne, tak je vám na konci nesmírně líto nebohé Markéty, Armanda a jejich tragické lásky.
Krásný avšak bolestný výlet do Paříže devatenáctého století se vším co k tomu patří - kurtizány, vévodové, kočáry, garderóby, klobouky, plesy a divadla... V závěru knihy je plně rozvinuta otázka společeských konvencí, která probublává celou knihou. Pro současného čtenáře jsou tato morální dilemata jen těžko pochopitelná, avšak o to zajímavější, neboť servírují exotickou chuť dob dávno minulých.
Maturitní četba se vždy jevila jako nudná, a pak jsem z každé knihy byla naprosto nadšená. Dáma s kaméliemi byla první volba v rámci výzvy (kniha starší 100 let), neboť jsem ji měla v knihovně a dlouho jsem se do ní nechtěla pouštět...
Zni to neuvěřitelně, ale od první strany si mě získala. Byla jsem z ní doslova paf! Celou dobu víte, jakým směrem se bude děj ubírat a jak to dopadne, ale stejně hltáte každou stranu jako nejnapínavější thriller.
Postavy božsky vykreslené, děj odsýpá, prostředí 19. století kouzelné, milostný příběh nenahraditelný... Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. :)
Alexandre Dumas mladší se ve své době Dámou s kaméliemi přihlásil k úspěchu, který provázel díla jeho slavného otce. Romantické vzývání velké lásky a oběti v jejím jméně prošlo staletími a i přes jistou sentimentalitu a naivitu dokáže stále probouzet silné emoce. Dumas, vzdávaje se svého autorství, se pasuje do role tlumočníka příběhu, který mu vypráví jedna z hlavních postav - Armand Duval, mladík ctnostný, čestný, útlocitný a bezhlavě zamilovaný do pařížské metresy. Jeho pozdější proměna v mstící se bestii je kuriózně daleko méně sympatická než například lehkomyslné chování hraběte de G. či ostatních statistů. Na druhou stranu je jeho účast na popisovaných událostech hnacím motorem děje a přináší prvek dramatičnosti, který Markéta Gautierová ani se všemi svými milenci nikdy nemůže probudit. Dumas píše lehce a svižně, takže knihu proletíte na jeden nádech. Jeho vznešený styl není nabubřelý ani se nehonosí přemírou patosu a plně chápu jeho oblibu mezi divadelníky. Koneckonců, co jiného je Verdiho La Traviata, když ne Dáma s kaméliemi po italsku.
Nádherná knížka, která mě chytla už od prvních řádků. Líbí se mi, že během četby jsem tak trochu zapomněl, že čtu román, ale připadalo mi, že hlavní postavy skutečně existují a já čtu o jejich životech - to poukazuje na velice kvalitní vypravěčské schopnosti autora. Co mě taky velice zaujalo, je ponurá atmosféra: jde o poměrně jednoduchý příběh, ono už na začátku víte, co se stalo, ale i tak mi z knížky bylo opravdu smutno (tak, jako mi dlouho z žádné nebylo). I když jsem měl k oběma postavám výhrady (Marguerite mi vadila marnivostí, Armand svým chováním), dokázal jsem si k nim vytvořit cestu a jejich osudy mi nebyly lhostejné, bylo mi jich obou líto. Nakonec mě zaujalo i to, jak mi jsou svým způsobem nesympatické: tyto postavy jsou mnohotvárné, je těžké je zaškatulkovat, mají osobnost, jsou lidské a podle toho se chovají, musíte o nich přemýšlet, zaryjí se vám do paměti (vypichuju to, protože tohle například u spousty moderních knih nevidím). Líbí se mi i historický přesah: při čtení jsem pořád přemýšlel nad tím, jak moc jsou pro dnešního člověka určité scénky a vůbec překážky, které se stavěly lásce do cesty, vzdálené a absurdní, ale pak mi došlo, jak spousta věcí zůstala stejných, což trochu umocňuje ten smutný pocit z knížky, o kterém jsem psal výše.
Dojemné čtení. Na konci jsem si poplakala jako malá. Krásné, smutné a silné. Co víc k tomu dodat? Dáma s kaméliemi se musí přečíst, aby člověk pochopil tu směs emocí, kterou vyvolává.
Nízký počet stránek příběhu svědčí. Čtenář se postupně seznamuje s hlavními postavami a vytváří si k nim silnější pouto. Při čtení jsem se neubranila slzám.
Pokaždé když si chci přečíst knihu, nejprve se podívám na anotaci. Bůh ví, proč jsem u této udělala výjimku a dala se do čtení, aniž bych věděla, co mě čeká. V druhé polovině se kniha pro mne stala emočně tak náročnou, že jsem ji musela číst s častými pauzami. Myslím, že tento příběh si budu pamatovat do konce života.
Touha být kráse na blízku v srdci zažne lásku, žárlivost a bolest.
Citace:" Trnul jsem, abych nezjistil, že Markéta není hodna mých citů."
Byl bych rád pro tuto dívku trpěl, a byl bych rád, kdyby mě nechala čekat."
Touha po změně v životě nemocné Markéty je nereálná, je zadlužená a žít jinak než jako kurtizána nemůže.
Přijmout roli je mučením, neboť přání požádat o lhostejnost ve vztahu je podivným důkazem lásky, za kterým je skrytý cit oběti.
Nevyřčený slib je náhrobním kamenem,
Audiokniha v cituplném přednesu.
Je to pěkný příběh, pěkně napsaný. Já osobně s postojem autora nesouhlasím. Hlavní dvě postavy pro mě nepřestanou být ničím jiným než sobeckými nedospělými dětmi (a kdo z nás nebyl, ale většina z nás se dokáže sebekriticky ohlédnout), byť Dumas ml. do závěru našrouboval jakési sebeobětování. No jo, holt jsem starý.
(SPOILER)
Příběh začíná dražbou v bytě zemřelé Markéty Gautiérové, kde si náš vypravěč ze zvědavosti a nostalgie koupí knihu v níž je věnování jakéhosi Armanda Duvala. Posléze ho pan Duval navštíví a požádá o prodej knihy. Spřátelí se a Armand mu vypráví svůj příběh.
Tragický příběh Armanda a Markéty, čili "dámy s kaméliemi" je všeobecně znám.
Mám moc ráda operu La Traviata a proto jsem neodolala ani této knize
Štítky knihy
19. století zfilmováno Francie francouzská literatura prostituce Paříž autobiografické prvky
Můj oblíbený i když tragický příběh. Kniha je nádherná a mám moc ráda i operu La Traviata, která z ní vychází.