Dáma s veverkou
Elizabeth McKenzie
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366165/bmid_dama-s-veverkou-fwv-366165.jpg
3
41
41
Veblen je mladá žena s bohatou fantazií, amatérská překladatelka a svobodný duch v tom pravém slova smyslu. Paul je ambiciózní, nadaný neurolog, který právě objevil způsob, jak napomoci léčbě traumatických poranění mozku ve válečné vřavě. Potkají se, zamilují, zasnoubí. Tohle by mohl být konec, jenže tady to teprve začíná. Od randění k manželství vede dlouhá a mnohdy obtížná cesta. Plánování společného života má i svou odvrácenou stránku, najednou se začnou vynořovat i dosud přehlížené rozpory, oba zjišťují, že ten druhý si představuje budoucnost trochu jinak, že bude třeba nucen přistupovat na kompromisy, že všechno není tak růžové, jak si původně představovali. Navíc je tu jejich poněkud dysfunkční rodinné zázemí: Veblenina narcistní, hypochondrická matka a otec žijící v psychiatrickém ústavu i Paulovi hippie rodiče. A aby toho nebylo málo, vstupuje do děje i krásná dědička farmaceutické firmy, lákavá smlouva s ministerstvem obrany a jedna zvědavá, inteligentní a nadmíru charismatická veverka. Nechá se Paul zlákat příslibem slávy a bohatství? Nezjistí Veblen, že u ní převládly city k někomu – nebo něčemu – jinému? Kde začíná a kde končí naše rodina? A co si vlastně opravdu myslí ta veverka? Elizabeth McKenzieová přináší svěží a vtipný pohled na svět, ve kterém žijeme, a odhaluje, co si dnes vlastně představujeme pod pojmem láska.... celý text
Přidat komentář
Tazko popisatelna kniha. Stale sa neviem rozhodnut. Boli tam kusky na zamyslenie, ale prislo mi to velmi nerealne, potrhle, tazko uveritelna kombinacia rodinnych osudov. A zaver bola uplna ruzova kniznica. Fakt neviem.
Z téhle knížky mám rozporuplné pocity. Byly chvíle, kdy mě neskutečně bavila, ale taky chvíle, kdy jsem si říkala, co je to za slátaninu. Hodně mi vadily dialogy, měly být vážně takhle podivně zmatené? Plusem zase je, že jsem až do poslední stránky netušila, jak se věci vyvrbí, upřímně jsem pořád čekala nějakou katastrofu (možný SPOILER: nějakou pořádnou katastrofu mezi hlavními hrdiny, ne tu podivnou shodu náhod, ve kterou děj vyústil a všechno bylo najednou růžové...).
Každopádně otázka, která mě straší už od dob, kdy jsem chodila na hodiny logiky - a Veblen mi ji připomněla - zní: obcházíme veverku na stromě, nebo ne? :)
Kniha neurazí ani nenadchne. Čekala jsem, co se z knihy vyvrbí. Až v závěru knihy to má nějaký spád.
Děj knihy mě nijak extra nezaujal, dokonce jsem se musela do čtení nutit, protože nerada nechávám rozečtené knihy.
Dáma s veverkou je zvláštní kniha a myslím si, že málo komu sedne. Mně se však líbila, příběh plynul lehce. V knize se objevuje mnoho témat (rodinné vztahy, etika...), které jsou vzájemně zajímavě prolnuty. A to mě bavilo! :)
Společenský román o veverkách, etice lékařského výzkumu a rodinných vztazích. Je vhodný pro trpělivé a zvídavé čtenáře. Kostra vyprávění je zajímavá a nosná, ale často je obalená mnohomluvnými a zbytečnými scénami. Čtenář se ale dozví něco o veverkách a já osobně dávám hvězdu navíc za zjištění, kdo byl Erwin Perzy. Kde jinde bych se tohle dozvěděla?
Po první kapitole jsem si říkala, odkud se vzalo tolik pochvalných recenzí, ale hned druhá kapitola to napravila. Knížku jsem přelouskala stejně rychle jako veverka oříšek. A taky jsem ráda, že už vím, kdo je Thorstein Veblen. Možná další tip na čtení.
Na třicáté druhé straně už mě ty veverky dost štvaly.... Odloženo nedočtené.
Knížka mě nesedla, čekala jsem něco jiného. Hrdinka na mě nejprve působila jako parodie na Amélii z M. (a rostla jsem pokaždé, když použila slovo : Jejda! ).
Je to americký příběh dvou lidí před svatbou. Každý z nich je jiný a oba si nesou z původních rodin svoje trápení (s rodiči, s postiženým sourozencem). Děj kolísal od komedie k psychodramatu, a to bylo asi to, co mi vadilo. Bylo tam až moc různých témat a některé situace mi připadaly přehnané nebo zbytečně podrobné. Chování většiny hrdinů (jak dříve, tak nyní) - nesnesitelné nebo divné. Veverky tam byly tak nějak našroubované, asi aby to bylo ještě víc zvláštní. Svatba nakonec byla. Pro mne úleva, že mám dočteno - a zklamání z první letošní knížky.
Konečně dočteno, ale nejsem si jistá, jestli mě kniha až tak moc bavila. Bylo to moc poklidné, až v závěru se začalo něco dít.
Mně se to líbilo, i když to nemělo žádnou pořádnější akci. Prostě to plynulo, jako když si prohlížíte rodinné fotky a před očima vám běží film. Autorka píše jako John Irving. Bylo to fajn.
Je to velmi dobře napsaný román o vztahu s rodiči, s partnerem a samozřejmě s veverkami. Ukazuje, jak je důležité být sám sebou. Vyjadřuje pocity hlavní hrdinky, která chce všem vyhovět, ale to nejde dělat pořád. Takže když začne mluvit a konat dle svého, je udivena, že to okolí přijímá a respektuje. Vzala jsem si z knihy poučení, že žít ve strachu z reakce okolí navždy, se nedá.
Dáma s veverkou je pro mě taková zvláštní kniha. Byly v ní momenty, které se mi líbily, ale místy jsem se nudila. Musím však říct, že se mi líbí styl, kterým je napsaná. Některé pasáže jsou opravdu skvěle propracované a vynikají úžasnou poetickou hrou se slovy.
Originální příběh, ale často obalen zbytečnými pasážemi. Někdy mě děj naprosto pohltil a někdy zase poněkud nudil. Na přečtení je potřeba trpělivost, děj neplyne úplně svižně, nicméně tuto knihu považuju za zajímavou.