Dáma v lišku / Člověk v zoologické zahradě

02.09.2022

Dáma v lišku je milá absurditka, už od prvních řádků svědčící o autorových vypravěčských schopnostech a smyslu pro humor. Proces „polišťování“ hlavní hrdinky i smiřování jejího manžela s ním popsal tak věrohodně, že by mu snad člověk i uvěřil. Vlastně je to taková vtipná obdoba Kafkovy Proměny nebo Rothova Ňadra, až na to, že nevyprávěná přímo z pohledu postižené osoby. Člověk v zoologické zahradě má už z mého pohledu trošku vážnější ladění, zvířata se tu sice také vyskytují, ale jen ve vedlejších rolích. Radoslav Nenadál v předmluvě mimo jiné uvažuje o tom, že skrytým záměrem autora bylo postavit do kontrastu naši lidskou a zvířecí stránku, přičemž v tomto srovnání zvíře v nás nemůže obstát. Já jsem měl ale opačný pocit – spíše jako by autor poukazoval na některé absurdity lidského vnímání světa a myšlení a nabádal k občasnému „ponížení“ na úroveň zvířete, abychom si některé věci byli schopni uvědomit. Každopádně má vztah člověka, ať už ke konkrétnímu zvířeti, nebo ke zvířeně a přírodě obecně, výrazný vliv na jeho vnímání, myšlení a hodnoty.

02.11.2021

Ke knize jsem se dostala odkazem Jiřího Kratochvíla (kniha Liška v dámu, četba na Vltavě).
Dáma v lišku je psaná čtivě, typický anglický styl, ironie, satira. Příběh ve mě evokoval pocity, kdy se musíme vyrovnat se změnou osobnosti blízkého člověka po úraze, nemoci. Jak se nám vzdaluje a stává se někým jiným, jak ho přesto milujeme, přizpůsobujeme se mu a přesto nemáme šanci žít v jeho světě.

09.03.2016

Jednoho dne jde frajer s manželkou do lesa a najednou kouká, že je z ní liška. Místo aby byl rád, že se z ní nestala kráva nebo slepice, jak se to běžně děje, tak je z toho celej nešťastnej a vaří ji čaj a chytá ji králíky a upraví ji pyžámko, aby nemusela chodit nahá. Sex nemají, což je docela škoda. No a pak se do toho vloží starej lišák, kterej manželku odloudí zpátky do lesa a tam si s její vulvou dá čaj o páté a liška vrhne. Nikoliv jégra, jako to dělám já, ale liščata. To už frajera málem klepne, ale nakonec se rozhodne, že bude chodit do lesa hrát si s liščatama, i když to jsou kukačky, tedy ližkačky. No a konec je samozřejmě antické drámo srovnatelné s dobrovolnou návštěvou Ústí nad Labem.

Kniha se docela dobře četla, a to především proto, že mám rád lišky, třeba Samanthu Fox a nebo Foxe Muldera. Celkově se mi ale nelíbilo rozkročení mezi pohádkou od Trošky a dramatem, stejně tak absence tanků nebo bojových letadel, takže hodnotím jen třemi bludišťáky.

(Spojler alert) Člověk v zoologické zahradě (spojler alert konec) je o člověku v zoologické zahradě, přesněji řečeno o jednom troubovi, kterej se tam nechá zavřít jako exemplář po jedné hádce se svojí buchtičkou. Tu chce, pak nechce, ona ho nechce, pak chce, pak nechce, pak on nechce ji, pak myslí, že ji chce nechtít a ona tuší že chce že to nechce načež chce, ale on zase nechce ji, takže se nechtějí, ale pak si to vyříkají takže se chtějí, ale on zase nechce, ona pak taky moc neví co chce, no a pak se dohodnou, že se chtějí a je konec. V této knize bych tedy především ocenil myšlenkové pochody britských milenců počátku dvacátého století, kteří kdyby v současné době přišli do Starbucks a viděli 80 druhů kýblů s kafetem, tak by jim asi explodoval mozek. Slabší novela, slabší děj, slabší konec. Takže dávám tři body za to, že se mi knížka vešla do náprsní kapsy a měl jsem tedy za chůze levou ruku volnou pro občasné poškrábání na pytlíku.