Daniel Martin
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2061/mid_daniel-martin-waj-2061.jpg
4
14
14
Román jednoho z nejuznávanějších britských spisovatelů 20. století Johna Fowlese pochází z roku 1977. V kontextu Fowlesovy tvorby – po uvedení titulů Sběratel (1963), Mág (1966) a Francouzova milenka (1969) – jde o jakousi novou románovou stavbu. Autor, který se tímto textem obrací k současnosti, se pokusil o vnitřní zúčtování se sebou samým, se svou generací, se svou zemí (Británií 50., 60. a 70. let). Realistická epičnost, jíž užil, bravurně vykresluje portrét britského intelektuála, který se pokouší o hledání umělecké i osobní identity. Hlavní hrdina, úspěšný dramatik a scenárista Daniel Martin, jeho přítel a nadaný filosof Anthony Mallory, sestry Jane a Nell – to jsou postavy, vystupující ve Fowlesově příběhu, který lze chápat i jako studii rozpadajícího se manželství. Ovšem nejenom to. Základní dějová linie je dotvářena úvahami a komentáři, ryze autorskými pasážemi a glosami na dané téma – vstupy, které činí z prostého příběhu intelektuální záležitost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox GlobatorOriginální název:
Daniel Martin, 1977
více info...
Přidat komentář
Po Sběrateli, Mágovi, Francouzově milence, Aristosu, Mantise a Věži z ebenu se jedná o již mnou přečtenou sedmou knihu od Johna Fowlese. Fowles patří mezi mé oblíbence již nějakou dobu a románem Daniel Martin znovu potvrzuje, že jen málokdo z autorů, které jsem četl, dokáže tak dobře vyprávět příběh, který je napínavý, žene vás vpřed, a zároveň ho prošpikovat eseji na různá témata. Občas, přiznám se, jsem se ztrácel v intelektuální náročnosti textu, proto knihu zrovna nedoporučuji číst jako první od Fowlese. škoda, že se této knize nedostává stejné pozornosti jako o autorsky dvanáct let mladšímu Mágovi.
Daniel Martin nie je kniha pre čitateľov, ktorí majú radi rýchlo sa rozvíjajúci dej a jasnú pointu. Vo všetkých Fowlesových knihách je množstvo literárneho priestoru ponechaného čitateľovi a nie je to inak ani v tejto. Striedaním formy rozprávania nám kniha približuje postavu Dana videného autorom (v 3. os) a Dana vidiaceho vlastnými očami (1. os), ale to pradivo je tak tenučké, až som tápal, v ktorej hlave sa nachádzam. Niektoré vety som musel čítať päť krát, kým som pochopil ich zmysel a ešte k tomu mi unikal ich význam v celkovom texte. Dielo je zložité, ale nie je to kniha, ktorú by som odložil nedočítanú! Fowles to o mne vie!