Prach, který se snáší ze snů

01.04.2019

Tento román mi dal docela zabrat. Již dávno jsem nečetla tak "velký", mnohovrstevnatý román, román tak bohatý na tolik postav, na tolik děje. Kniha se četla dobře, i když je děj hustý a musela jsem postupovat pomaleji. Je to román o válce, o lásce a věrnosti, o síle rodinných pout, o odpuštění, o síle a odvaze jít dál... Krásný příběh jedné rodiny zasažené válkou, jejich všednodenní život, příběh o Rosie a jejích sestrách, o jejich láskách a ztrátách.
Hodnotný román pro milovníky historie, s romantickou linkou, který se vám bude líbit !!

04.03.2019

Knížka zaskočí tím, jak je vystavěná, tak nějak naopak, než bývá čtenář zvyklý. Spousta autorů vystavuje zápletky pomalu, buduje napětí, někdy bývají příběhy zprvu nudnější, pomalejší a pak nabírají dech, rozbíhají se a doběhnou s nějakým překvapivým, dechberoucím koncem. Málokdy si autor nejsilnější okamžiky vyplýtvá v první třetině. Berniéres to udělal, to dechberoucí, velké, mocné proběhne na začátku knihy, pak už jen sledujeme, co toto provedlo s hlavními hrdiny.
Může se to zdát nudné, zvlášť v porovnání s předchozími stránkami, rozhodně je to pomalejší a tak nějak obyčejnější. A čtenář pořád čeká, že teď už se přece musí stát něco závratného. A ono ne. Jenže to vlastně zas tak nevadí, text plyne jako trošku línější řeka, řeší běžné starosti anglické rodiny, vlastně mi to mnohdy připomnělo Pýchu a předsudek, rodinu Bennetových po sto letech, i s protivnou paní McCoshovou/Bennetovou, rozverným, ale moudrým panem McCoshem/Bennetem a jejich dcerami. Co mi trošku vadilo, že mi k srdci nepřirostla Rosie, takto nejhlavnější postava, byla mi docela protivná, ale hlavně byla hodně nudná. Daleko víc mě zajímaly všechny její sestry, praštěná Sophie a hlavně hodně autorem přeskakovaná Otýlie. Doufám, že se jim bude věnovat víc v pokračování. Přečtu si ho ráda, teď mám totiž pocit jakési neuzavřenosti.

04.02.2019

Poetická stejně jako název. Obraz jedné éry zachycený v příbězích jedné rodiny, v detailech, drobnostech všednodenního života. Často pocit, že čteš jen nějaké novinové články, na kterých ti ale je něco povědomé. Velmi dobře se střídající veselé až mile anglicky vtipné pasáže s těmi, kdy si najednou uvědomíme, že čteme o rozpáraných lidských tělech v zákopech. Není to velká kniha, ale krásná je.

22.01.2019

I když jde o krásný příběh, který příjemně ubíhá a je jednoduché se do něj plně ponořit, nezařadí se k těm, které se mi vryjí do paměti, a to zejména kvůli nezajímavým hlavním postavám. Hlavní hrdinka Rosie jako oddaná čekající milenka, která by se pro ostatní rozkrájela, ani klaďas Daniel mi k srdci nijak nepřirostli.

Naopak některé postavy stojící spíše v pozadí mne bavily mnohem více a je škoda, že se jim nedostalo většího prostoru - třeba by pak Sofie s jejími neologismy, upjatě anglická paní Coshová a svérázný pan Cosh zvládli vytvořit lepší protiváhu průměrným hlavním hrdinům.

19.01.2019

Mírné zklamání, lépe řečeno zklamané očekávání. První čtvrtina knihy naprosto skvělá, potom se to začne tak nějak táhnout, z postav se stávají spíš figurky, měla jsem občas i nutkání přeskakovat, což se mi nestává, u tohoto autora už vůbec ne. Poslední část knihy mě zase bavila, pokračování si přečtu ráda, kvůli jedné slabší knize na svého oblíbeného autora nezanevřu.

11.01.2019

Rodina McCosových a jejich přátele prožívají úskalí první světové války a život po ní. Celjový děj se nejvíce točí kolem krásné Rosie, jedné z dcer. Válka ji vezme to co nejvíce milovala, smutek jí provází velmi dlouhou dobu, kdy to má dopad, bohužel i na její blízké.
Velmi krásně a také velmi smutně napsaný příběh. Ukázka toho jak velký dopad měla válka. Co vše se kvůli ni změnilo, jak se lidstvo vyvinulo od táhnutí koňmi po auta. V knize je spousty básní a dopisů. Za mě je to čtivý, silný příběh. Romantický a historický román, který si musíte přečíst. Mě se děj moc líbilo a celkem jsem ho i rychle přečetla.

09.01.2019

Tato kniha mi dala zabrat. Ne, že by se nedala číst – četla se velmi příjemně a velmi plynule. Přeložil ji Viktor Janiš a napsal autor všem dobře známého románu Mandolína kapitána Corelliho (a celé řady dalších).

Začíná to koncem viktoriánské éry a příchodem éry nové. Ta éra začne výstřelem v Sarajevu a následující Velkou světovou válkou. Osou celého příběhu je Rosie – mladá dívka, která má na frontě svého milého. A doma pak rodinu, která se snaží vyrovnat se změnami, které počátek 20. století přinesl do jejich života.

Tu knihu můžete číst jako epický milostný příběh, ale také jako společenský román o proměně. Proměně společnosti, světa, lidí. O tom, jak válka dokáže proměnit nejen ty, kteří se jí aktivně účastní, ale také všechny ostatní. Na více než čtyřech stovkách stran najdete nepřeberné množství zajímavých postav. Reverenda, který začne pochybovat o své víře. Mladou slečnu, která přišla o svého milého, a brání jí to v lásce jako takové. Váženou dámu, kterou válka změní téměř k nepoznání. Berniéres naťukl i témata jako emancipace, sociální nerovnost nebo kulturní rozdíly. Je tam toho ale mnohem víc.

Při závěrečné úvaze, jak tuto knihu hodnotit jsem rozpolcený. Srdcem chci tu knihu vynést do nebes a prohlásit ji za (další) literární událost tohoto podzimu. Rozum mi ale našeptává, že bych měl zůstat při zemi. Také proto, že příběh není dokončen; na světě je již pokračování (které v angličtině vyšlo letos) a doufám, že Viktor už pracuje na jeho českém překladu :)

Prach, který se snáší ze snů mi opravdu dala zabrat. Ne tím, že by se nedala číst, jak jsem psal v úvodu, ale množstvím emocí, pocitů a příběhů, u kterých nepochybujete, že byly na denním pořádku. Četl jsem ji výrazně déle, než jsem si plánoval, ale o to víc jsem si užil každý řádek, odstavec a kapitolu.

Berniéres napsal barevný a mnohovrstevnatý román, který určitě není "lehké čtení na deku", ale zároveň to není kniha, se kterou byste museli bojovat.

04.12.2018

Kniha je zajímavá svým tématem, má i některá pěkná místa, má ale bohužel i své slabiny.... její zpracování mi připomíná sekvence nekonečně dlouhého seriálu, kdy se děj posouvá jen naprosto minimálně, jednoduše řečeno - děj se vleče. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale takový průměr, čekala jsem více.