Mirákl
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35565/mirakl-35565.jpg
4
226
226
Danny Smiřický série
< 6. díl >
Román, první Škvoreckého kniha napsaná v emigraci, je bezprostřední reakcí na události roku 1949-1970, které autor v několika časových rovinách logicky propojuje s počátky komunistické éry. Danny Smiřický nastupuje jako učitel na dívčí školu v českém maloměstě. Autor s ironickým úsměvem sleduje, jak se jeho erotické problémy absurdně prolínají s právě probíhajícím bojem proti kulakům, který ohrožuje výuku. Události kolem známého "čihošťského zázraku" zase odstartovaly režimem podporovanou vlnu násilí proti církvi. Danny se nakonec dostane do Prahy, kde se mu podaří proniknout mezi soudobé literáty a seznámit se na vlastní kůži s absurditou tehdejší kulturní politiky, a s údivem sleduje proměny svých známých, kteří připomínají skutečné osobnosti české kulturní scény 60. let 20. století. Předností knihy je přesné vystižení dobové atmosféry, ale především autorův svébytný humor a bezprostřednost při vyprávění nejrůznějších historek.... celý text
Přidat komentář
Krásný autobiografický příběh Dannyho Smiřického. Krásně popsaná atmosféra doby.
Knihy o Dannym Smiřickém čtu v různém pořadí, takže jsem si na střídání času docela zvykl. Knižka mi pomohla trochu pochopit události roku 1968. Ne proč to dopadlo špatně, ale proč si někdo myslel, že to špatně nedopadne, s těmi lidmi, kteří byli u moci. Moc jsem nepochopil záměnu osob za jiná jména, ale asi to souvisí s promícháním několika osudů do jednoho.
Potom mi i připadá, že popisy těch lidských příběhů se autorovi jevily jako hrozné, ale podle toho, co je dostupné nyní z jiných pramenů, ty skutečné příběhy byly často horší, a to nejen v brutalitě, ale zejména v tupé nesmyslnosti.
Nebudu vám tvrdit, že se mi tento román Josefa Škvoreckého četl dobře. Protože se odehrává v několika časových rovinách, vyžaduje soustředěnost, rozhodně ne mou roztěkanost. Pokud ale máte chuť přečíst si o tom, jak se Dannymu Smiřickému žilo v začátcích komunistické éry, tak do toho.
Danny Smiřický je na české literární scéně už notoricky známou postavou. Milovník žen a Škvoreckého alter ego se poprvé objevuje v roce 1948, ale veřejnost měla možnost se s ním seznámit až po dlouhých deseti letech, kdy bylo Škvoreckého dílo konečně režimem povoleno. Danny Smiřický se v jeho dílech objevuje opakovaně, například v Tankovém praporu, ve Lvíčeti, Prima sezóně, Příběhu inženýra lidských duší nebo také v Miráklu. A o Miráklu teď také bude řeč.
Mirákl je první knihou Josefa Škvoreckého, kterou vydal v exilu. Odehrává se pár let po konci druhé světové války, v období mezi léty 1949 až 1970. Danny Smiřický nastupuje jako učitel do dívčí školy a samozřejmě jeho přítomnost nezůstává u studentek bez povšimnutí. A tak musí řešit nejen své milostné problémy, ale také tehdejší politickou situaci, která se ho osobně dotýká. Komunisté totiž začínají vést válku proti kulakům (bohatým rolníkům) a tím ohrožují výuku na střední škole. Kromě toho se na pozadí všech událostí, které Dannyho potkají, odehraje takzvaný „čihošťský zázrak“. Během kázání kněze Toufara v obci Čihošť se několikrát pohne půlmetrový kříž na hlavním oltáři. Celou událost začne vyšetřovat i StB, neboť se o ni zajímají i místní obyvatelé. Komunisté záhy `čihošťský zázrak` využívají k tomu, aby posílili represe proti církvi a vytvářeli proticírkevní propagandu.
Danny se později dostává do Prahy a stává se součástí tehdejší absurdní literární společnosti a ještě nepochopitelnější kulturní politiky. Toť k ději jako takovému.
Zatímco první třetina románu, která se věnuje hlavně Dannymu a jeho vztahu s `Liškou`, se mi četla jako po másle, druhou třetinu, kterou Danny tráví v Praze, jsem skoro nevnímala a některé pasáže tak musela číst opakovaně. Až u třetí jsem se zase chytla a pozorovala, jak se Danny a jeho spřízněná duše `Liška`, která dříve nechápala víru v boha ani nic, co se víry a církve týkalo, změnili. Abych byla upřímná, mnohem raději mám Arnošta Lustiga nebo Milana Kunderu. Přesto je Mirákl už třetí kniha, kterou jsem si od Josefa Škvoreckého přečetla. Ne však kvůli ději jako takovému, ale hlavně proto, jak výstižně dokáže popsat atmosféru tehdejší doby. Sympatický je mi také jeho bezprostřední styl vyprávění a smysl pro humor.
Své místo na vrcholu české literatury má opodstatněně, to rozhodně, v mé knihovně má také své místo, ačkoliv tuším, že k jeho knihám, které mám již přečtené, se už nevrátím.
To zmatení byl asi záměr, ale způsobil, že jsem si četbu neužila, změnil ji v půlroční utrpení. Oceňuji experimentálního ducha... Ale pro nevědecky naladěného čtenáře to skutečně není. Jsem velmi zklamaná také proto, že mi přišel nápad udělat z Číhošťského zázraku detektivku naprosto výborný, avšak byl udušen, utlučen, utopen v tom všem ostatním, co bylo v přesile a nedalo mu moc šanci se prosadit.
Mirákl určitě není kniha, po které by člověk sahal, když chce odpočinek, ale když máš na knihu čas. Příběh není jednoduchý, bez varování se mění časové roviny (člověk nemá to vodítko, co teď u knih bývá, že je na začátku kapitoly uveden třeba rok, kdy se tato část odehrává), je zde dost postav a hlavně geniální odkazy na minulý režim. A to věřím, že jsem neodhalila všechny narážky, protože jsem trochu mladší ročník. :-)
Zpočátku mě trochu mátlo míchání různých časových rovin, ale pak jsem to přijal. Vytvářelo to takovou zvláštní podivnou atmosféru... Vznikl vynikající román, který jako by patřil i do mého života, neboť i já jsem téměř Dannyho generace a vše to kolem mne míjelo.
Pro mě nejlepší kniha od Škvoreckého.
Má několik dějových rovin, ve kterých je na začátku náročné se zorientovat. Když ale přistoupíte na autoru hru, skvěle se pobavíte.
Jsem ze "šedé zóny" - tak mě Mirákl bavil. Množství postav mi nevadilo, "konspirační" přejmenování hlavních aktérů bavilo. Asi nejvíce jsem se bavil při objevení se Vrchcolába a velmistra Bukavce. Ivana Hrozná - super! Jako živá a takových jsme v životě potkali. Milostné eskapády vypravěče ? Ale vždyť jde o "svůdníka" Dannyho a je samozřejmé a zejména lidské, že si fandí (někdy skoro samec alfa+).
Mirákl mám rád, je dobré se občas k některým kapitolám vracet.
Jak napsal Zábrana: Zbabělci naštvali celý Náchod a Mirákl celý národ. Kniha je sice dost zakotvena v reáliích a osobách osmašedesátého, ale byla zábava rozlíčovávat kdo je kdo.
Představuji si, jak by na mě kniha zapůsobila v sedmdesátých letech: nezkreslený pohled na padesátá léta plné přetvářky, zabudování „čihošťského zázraku“ do románového děje, pohled na příjezd ruských tanků v r. 1968 tak, jak skutečně proběhl, a ne v normalizačním duchu o internacionální pomoci… něco nevídaného.
Dnes mám ale už trochu výhrady. Pro mě ne moc sympatický hrdina, jehož promiskuitní eskapády se mi zdály již přehnané, opakované popisy krásných ženských ňader a zadečků, což ženskou čtenářku v takovém množství už poněkud otravuje. Autorova ironie je chytrá, vtipná a leckde se strefuje do černého, chvílemi na mě až moc posměšná a nešetřící nikoho. Trochu škola Haška nebo Poláčka… Scénky z maturit v roce 1949 mě ale spolehlivě pobavily…
To vyrovnávání se se skutečnými postavami pražského jara 1968, které jsou v knize přetaveny do postav s podobným jménem, našinci ale dnes už moc neřekne; kritický a poněkud ironický pohled na jejich tehdejší názory byl možná zajímavý v době prvního vydáni, a to ještě pro zasvěcence…
A protože dnes již známe podrobnosti o umučení faráře Toufara, najednou se mi zdá použití a ohnutí jeho tragického osudu poněkud nepatřičné. I když ano, co se týče postavy faráře Doufala, v tomto jediném případě se autor ironickému a zlehčujícímu pohledu vyhnul.
No tak to bylo Peklo!! Kdyz o tom ted s odstupem premyslim, idealne by se na tuto knihu hodila recenze divadla Sklep na Bibli...Ta kniha je predevsim dlouha...Tak dlouha, ze kdyby byla o polovinu kratsi, furt je dlouha!:))) A tech postav!!!;) Zkratka do metra ji netahejte, piste si prubezne zapisky a pokud chcete mit pointu detektivky, doctete do konce, pak prvni cast prvni kapitoly jeste jednou a pak doslov...
Jinak muj prvni a na dlouhou dobu asi posledni Skvorecky. Je fajn, ze myslenky neserviruje polopaticky, spise se mazli s naznaky a narazkami, ale tech nekolik casu a obcas az pateticke popisy prostredi, no tezky to bylo...
Parádní záležitost pro poklidné čtení bez spěchu a nedočtených kapitol :). Krásná kniha a smutné vyprávění o nás...
Pro mně nejlepší Škvoreckého kniha. Komplikovaná z hlediska časových rovin, vyžadující nejen absolutní soustředění s ohledem na množství postav (většinou skutečných osob pouze se změněným jménem), ale také znalostí o době, ve které se dílo odehrává. Jestliže Škvorecký v románu rozhodně nešetří například dodnes až nezdravě adorovaného Václava Havla (světoznámý dramatik Hejl...), vyvolává tím sice odpor až nenávist disidentů, ale přitom, kromě zrůdnosti budování tzv. socialismu, jeho kořenů i paradoxního porovnávání s katolickou církví, na tohle všechno má právo. Na rozdíl od básníka Vrchcolába (který ovšem patří k těm málo disidentům, kteří Škvoreckého právo na podobné pojetí hájí) a jemu podobným se totiž Josef Škvorecký nikdy "nenamočil" a v tom je síla jeho výpovědi asi o nejtragičtějším období našich novodobých dějin (to prolnutí nacistické okupace, padesátých let a osmašedesátého je zřejmé a jedno nelze od druhého oddělit). Právě až drsně pravdivé zobrazení onoho pro některé tak heroického, pro jiné tragického a nějak tak v národním povědomí podivně naivně zakódovaného osmašedesátého (tady se mi vždycky vybaví smutná pravda v podání Jiřího Kodeta z Pelíšků, kde hodnotí ony "reformátory"...), jako cosi veskrze pozitivního, Josef Škvorecký ukazuje v poněkud jiném, pravdivém a tím pádem trochu jiném světle, než jsme běžně zvyklí. Jestli lze knihu poněkud označit za kompozičně komplikovanou, pak každý, kdo má rád čapkovskou češtinu bude spokojen. Perfektní práce s jazykem, přiměřenost popisů i úvah a právě důraz na reálně podaný děj je nejsilnější stránkou tohoto díla. Díla, jehož poselství vyžaduje hodně přemýšlení a odstupu a které není přijímáno obecně.
P.S. A po šestém přečtení, během posledních dvaceti (možná i více let) mi nedá, abych nedoplnil citát z kapitoly příznačně nazvané Šílené jaro. "Už jednou nám zkazili život, soudruzi. A sotva jsme si ho trochu dali dohromady, ničej nám ho podruhý" (spisovatel science fiction Očenáš - celkem snadno identifikovatelný MUDr. Nesvadba). Asi není náhoda, že onen v rozhovoru s Dubčekem socialismus velebící světoznámý dramatik Hejl (Václav Havel), básník Vrchcoláb (Pavel Kohout) a onen ministr (Jiří Hájek) školící Dannyho, Očenáše a Šárku Pechlátovou patřili mezi nejvýznamnější chartisty a onen Vrchcoláb tu chartu dokonce literárně "dotvořil"...
Ráda bych dala pět hvězd. Jenže 100 procent, to jsou Zbabělci, Legenda Emöke, Konec nylonového věku... Někdo mi říkal, že Mirákl je autorův majstrštyk. Není, bohužel.
Neruší mě X časových rovin, rozbití dějové linky, mám tenhle postup ráda. Ale Miráklu v mých očích ubírá body, že je až moc „český“. Nejsem si jistá, jestli by ho – na rozdíl od jiných autorových kousků – pobral čtenář odjinud, pokud nezná kontext; pokud nezná Čihošťský zázrak a proměny těch cca 25 let, pokud nemůže zachytávat narážky a inspirace skutečnými postavami a dumat, kdopak je asi ten nebo ta. Nevím, jestli je kniha přístupná čtenáři, který nezná autorovu bolest (ta kniha je jí plná) a okolnosti, za nichž ji psal.
Ale pořád je to Škvorecký, poznáte ho v tom; pořád je to jeden z mála opravdu světových českých prozaiků a kniha rozhodně stojí za přečtení.
První Škvorecký, kterého jsem nedočetla. Špatně jsem se orientovala v časových skocích. Co se stalo s páterem jsem se dozvěděla a naznala, že zbytek knihy mě až tak nezajímá.
Román, jehož hrdinou je opět Danny Smiřický, zabírá události více než dvaceti let. Děj probíhá ve dvou časových rovinách:
První - počátek 50. let, kdy si Danny po dvaceti letech dává dohromady indicie událostí, kterých byl přítomen jako bezvýznamný svědek. Jedná se o pohybující se sošku sv. Josefa, což byl "zázrak", který připravila StB, aby mohla vytáhnout proti církvi.
Druhá - události tzv. Pražského jara 1968, které jsou ukázány skepticky a jen s malou důvěrou v jeho zdar.
Kniha vedla i k diskuzím mezi disidenty, a to především kvůli (podle jejich názoru) znevažujícímu vykreslení Pražského jara a jeho osobností, které byly v románu až příliš snadno rozpoznatelné.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Dějově se proplétající linky, skvělý popis doby, hledání skutečných předobrazů reálně vykreslených charakterů více či méně obyčejných životů. Mám ráda lehkost a přesto plnost textu, který se tak příjemně čte.
"Život je detektivka. Pachatelem je pravda. Je to špatná detektivka. Pachatel vždy unikne."