Mirákl
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35565/bmid_danny-smiricky-mirakl.jpg
4
238
238
Danny Smiřický série
< 6. díl >
Román, první Škvoreckého kniha napsaná v emigraci, je bezprostřední reakcí na události roku 1949-1970, které autor v několika časových rovinách logicky propojuje s počátky komunistické éry. Danny Smiřický nastupuje jako učitel na dívčí školu v českém maloměstě. Autor s ironickým úsměvem sleduje, jak se jeho erotické problémy absurdně prolínají s právě probíhajícím bojem proti kulakům, který ohrožuje výuku. Události kolem známého "čihošťského zázraku" zase odstartovaly režimem podporovanou vlnu násilí proti církvi. Danny se nakonec dostane do Prahy, kde se mu podaří proniknout mezi soudobé literáty a seznámit se na vlastní kůži s absurditou tehdejší kulturní politiky, a s údivem sleduje proměny svých známých, kteří připomínají skutečné osobnosti české kulturní scény 60. let 20. století. Předností knihy je přesné vystižení dobové atmosféry, ale především autorův svébytný humor a bezprostřednost při vyprávění nejrůznějších historek.... celý text
Přidat komentář
Můj první Škvorecký. Do dalšího se nepustím. Na mě je Škvorecký moc učený, na latinu jsem nechodila, hodně se řeší politika a hodně se řeší sex, a to je mně protivné. I když ten barvitý, nápaditý jazyk, který autor u lechtivých scén používá, to musí ocenit každý. Ráda jsem taky zauspominala, jak se ve zdejším kraji kdysi mluvilo. V doslovu napsáno, že Škvorecký použil techniku promyšleného zmatku. No tak ta mně taky nevyhovuje. Čím déle jsem četla, tím míň mě to bavilo.
Není to můj "šálek čaje" , poslouchala jsme audioknihu do knižní výzvy.
Na můj vkus hodně sprosté. Kdybych to měla číst z knihy, tak bych to určitě odložila, ale jako audio kniha se to celkem dalo.
Díky výzvě holt člověk objeví i knihy, které by normálně nečetl.
Další audiokniha, naprosto excelentně načtená. Jsem nadšená, velký zážitek. Doba byla pro mnohé krutá, osudy některých lidí velmi smutné. Pan Škvorecký byl Pan spisovatel.
Měl jsem v sobě něco takovýho jako "Škvoreckej je sice legenda, ale mě to prostě nebaví". I přesto jsem zkusil audio na ČRo, a dobře jsem udělal. Sedlo mi to perfektně! Ty sarkasmy! Dobrý.
Toto není můj šálek čaje, bohužel. Vilnost za každou cenu až na sílu, ač detektivka se zázrakem zajímavá. Ale už těch prapodivných spin-off příběhů poslepovaných k sobě bylo na mě prostě už moc a každý pes jiná ves.
Pane Škvorecký, omlouvám se.
Audio ČRo: Přijde mi to jako epizodický výcuc, který nemá moc směr. Moc nemám motivaci pokračovat.
Opět mě pan Škvorecký nezklamal! A Danny také ne, samozřejmě! I když je zde tentokrát v roli profáska a detektiva, pořád se na něj lepí ženské a on na ně.
Poslouchala jsem v rámci rozhlasu a užila jsem si to do poslední minuty. Těžší téma je zde nádherně vyvážené vtipnými pasážemi. Opravdu umělecké dílo, které člověka ani chvilku nenudí. Zároveň je plné existenciálních otázek, které ve mně vzbudily také vděčnost za dobu, ve které jsem se narodila.
Rozhodně doporučuji!
Jsem u vytržení. Zas jsem zapomněl, jakej byl Škvorecký pan spisovatel a jak se tohke nedá srovnat s těma sladkobolnejma výpotkama, co se teď o normalizaci a Pražskym jaru píšou. Tady Toufar v hávu americké drsné školy.
Naše novodobé dějiny v pohledu Dannyho Smiřického (J.Š.). Čas po letech 1948 a 1968 a něco kolem. Život na škole, jako profesor a poté mezi spisovateli. Vše se točí i kolem zázraku a tragického osudu pátera Toufara. Krásný jazyk a skvělé vyprávění Josefa Škvoreckého.
Poslechnuto ve 30 dílech četby na pokračování ČRoDvojka v podání Lukáše Hlavici.
Nejlepší Škvorecký. Nelze snad přečíst jinak než naráz! Dvacet let 20. století z nezvyklé perspektivy. A ten fór s dálkovou partií velmistra Bukavce...
Tak jsem se vrátila o nějakých padesát let do minulosti, kdy jsem četla Škvoreckého Mirákl. Děj se odehrává ve dvou rovinách. Tou první je počátek padesátých let, doba čihošťského zázraku, tou druhou je doba našeho dalšího zázraku - pražského jara 1968. Ti, kdo čtou nebo četli Škvoreckého znají Dannyho Smiřického, který v jeho knihách figuruje a který si v této knize po dvaceti letech detektivním způsobem dává dohromady indicie událostí jichž se sám kdysi náhodně zúčastnil. Průběh osmašedesátého roku předvádí Škvorecký bez jakékoliv idealizace, ukazuje při tom širokou škálu autentických typů, které si čtenář dokáže zařadit a ví o kom je řeč. A co je u Škvoreckého obvyklé a co se mi líbí je, jak dokáže nadlehčit závažné existenciální otázky, které si každý z nás v životě klade. Ne každého kniha osloví, ale zcela jistě doporučuji k četbě.
Četl jsem za bolšecika ještě v samizdatu, jako dvanáctej průklep přes kopírák a za dva dny jsem odevzdával knihu dalšímu zájemci. Dost dobrý, Liška musela bét betálná mrcha.
Mirákl je velký společenský román, nicméně lze pochopit, proč není tolik oblíbený jako Kunderovy texty reflektující politické dění (Žert, Život je jinde, Nesnesitelná lehkost). Je to méně uspořádané a sem tam chaotické. Přistihl jsem se, že některé dějové linky nesleduju tak pozorně a nevadí mi to, naopak to četbě spíš prospělo a víc jsem si ji užíval.
Síla Škvoreckého románu tkví podle mě překvapivě v politických tématech, k nimž jako jakýsi pendant vystupuje skvěle zakomponovaný motiv miráklu (Čihošťský zázrak, zázračné vycestování žida Kohna po r. 1939 z Prahy, Arašidovův příběh o vodce aj.). Rozpoznat lze i starého dobrého Škvoreckého, známého z Prima sezóny či Tankového praporu, a to zejm. v kostelecké škole, kde působí jako profesor. Finále této dějové linky je nicméně rozpačité: podá výčet toho, jak dopadli jednotliví protagonisté (ředitelka, tělocvikářka, Liška aj.). To je takové ledabylé.
Velký čtenářský zážitek. Dávám pět hvězdiček z pěti.
doháním svůj čtenářský rest starý bezmála čtvrt století a doporučuju Mirákl všem "mírně pokročilým"
conradovská metoda psaní s asociativním navazováním epizod, trefná jazyková charakteristika postav, zpochybnění tradičních symbolů národa, víry, politiky (holubice, hvězda), intertextualita a metaliteratura a především pak propojování a variování "zázraků" (čihošťský 1949 a pražskojarní 1968) s racionalitou a dedukcí detektivního žánru, zdůrazněného v podtitulu románu
prostě vynikající čtení, už jen to Škvoreckého umění grotesky vložené do tragédie (vstupní kapitoly s důvodem Dannyho pohlavní abstinence nebo průběh kosteleckých maturit na dívčí sociální škole)
"Kde je hranice mezi pevnou vírou a tvrdohlavostí?"
Kniha se mi velmi líbila, hlavně pro její obsah, v němž nám autor zachytil příběhy Dannyho Smiřického na pozadí důležitých událostí od poloviny 20. století.
Těžké čtení, ale potřebné čtení, čím dál víc, a to - zejména - pro nás, kdo v té hrůzné době (ještě) nežili (ti, kdo zažili, si to připomínat nemusí a povětšinou o tom neradi mluví a neradi vzpomínají).
Nečetlo se to snadno, nejen kvůli objemu a autorově stylu hojného přeskakování mezi postavami a tématy a časovými rovinami, přičemž pouhá přítomnost některých epizod v románu mi zůstala záhadou, stejně jako mi nešlo rozklíčovat hojně literárních jmen, zejména skutečných umělců té doby (dohledávala jsem všude možně, ale vcelku mě uspokojilo, že se mnohde uvádí: "XY je asi A nebo možná B", "Z je zřejmě kombinace C a D a E" atd., takže nerozklíčovat neznamená pro mne jako čtenáře žádnou pohromu, natož ostudu).
Hrubě ovšem nesouhlasím s tím, co tvrdí anotace:
"Skvělý humoristický román a zároveň detektivka s politickým pozadím."
Na prvním místě prostě byla politika, tedy líčení naší doby poválečné a hlavně kolem roku 1968, tedy politika, politika a zase politika ve všech hrůzných projevech na nejrůznějších úrovních (nejděsivější byla epizoda o studentkách, které se maturity výhradně z rozhodnutí strany a vlády ani nemusely dočkat).
Na druhém místě byl samotný "mirákl", pokus o zjištění, jak to celé bylo, kdo co kdy a jak nastražil (proč bylo vcelku jasné), když už bylo jasné kdo a proč to celé nepřežil... (ale detektivkou bych to nenazvala, a zřejmě ani autor ne - ten věděl, jak na ně, tady se spokojil s tím, že Pravda jako pachatel nebývá dopaden...).
Humor? Ano, občas, samotný Danny byl výjimečně (míněno zřídkavě) k popukání, ale jinak byl prostě člověk své doby, ovšem vnímavý umělec a velmi vnímavý kantor na vyšší dívčí... Takže humoristický román tohle, při vší úctě, tedy opravdu nebyl. Děsivý obsahem stejně jako popisovaná doba, autorem zaznamenaná jen s malým odstupem, a v tom byl román opravdu dobrý.
Pozn.: dovedu si představit, jak by s tématikou Miráklu naložili moderní autoři (spíš ovšem myslím na autorky) současnosti, a po padesáti letech by z toho udělali/y hotový hit (jako to dělají s tématy válečnými) - jenže bez autentické znalosti reálií by z toho mohl vzniknout jen jakýsi populární vývar, jednoduchý, sice čtivý (s pěkně označnými daty, místy a dnes už i správnými jmény), ale bez špetky autenticity a nevyžadující od čtenáře (pra)žádné (za)myšlení.
Štítky knihy
humor česká literatura 50. léta 20. století komunismus rok 1968 politické soudní procesy emigrace komunisté milostné vztahy Josef Toufar, knězAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Tak tohle přesně je můj šálek. Jsem okouzlena jazykem, vědomostmi, schopností zaznamenat a sdělit a samozřejmě obsahem. Vyprávění o roku 1968 a letech následujících a vzpomínky na poválečná léta a řádění soudruhů. O čižhošťském zázraku a páterovi Toufarovi, o holkách a o víře.