Tankový prapor
Josef Škvorecký
Danny Smiřický série
< 5. díl >
Humoristický obraz individuálního boje s blbostí, ztělesněnou vybranými představiteli důstojnického sboru čs. armády v padesátých letech.
Přidat komentář
Chápu že ten kdo nezažil minulý režim je tak říkajíc úplně mimo mísu a knihu nepochopí. Zaráží mě ale, že se nesnaží pochopit o co tehdy šlo.
Kniha se mi líbila, chvílemi jsem se bavil a chvílemi mne běhal mráz po zádech a byl rád za to, že už po nás nikdo nechce aby jsme byli politicky uvědomělí.
Zbabělci se mi líbí víc
V knihovně jsem nenašel knihu od tohoto autora Sedmiramenný svícen, proto jsem si tedy vzal jinou od auto, tedy Tankový prapor. Měla 300 stránek. Normálně čtu okolo 250, či méně, ale toto pro mě taky není problém. Ale po prvním čtení se to obrátilo proti mně. Kniha s tak jednoduchým dějem, že se divím jejímu počtu stránek! Proč, tak zbytečně dlouhé?! Ota Pavel se opravdu jen tak tak dal číst, ale tohle jsem opravdu musel po 50 stránkách ukončit! Nedalo se to absolutně číst! Nezáživný děj! Ani k žádné bitvě nedošlo! Tak dlouho se na to připravují nakonec nic! Postavy byly strašné! A to je jako zadek na obálce? Jestli jo, tak to je už přes čáru dost úchylný! Napadlo mě tedy knihu přeskočit do prostřed a pak i na konec! NEDALO SE TO! Pořád a stále ten nudný a nezáživný děj! Chtěl jsem to do čtenářského deníku, přepsat z internet. Řekl jsem si, že to je nefér, vůči mému hodnocení, proto jsem se podíval na film. Myslel jsem si, že to bude kratší a více o nějaké akci a dobrém příběhu. Ano, film byl krátký (zhruba 1h 20min), ale stejně jsem moc nepobral, zda je děj jenom o tomhle. Nic se tam neděje a je to strašně ÚCHYLNÉ!!! Naštěstí jsem si to do té části nepřečetl, bohužel jsem to viděl! Opět hrozná povinná četba! Ať na ně spadne bomba! 0/10 POVINNÁ ČETBA
Příběh rozhodně není jen ztřeštěnou vojáckou legráckou. Jedná se o barvitou dobovou fresku, v níž Danny zakouší nechutnou realitu jak v podobě armádní imbecility, tak pokřivené "civilní" společnosti, jež ho brzy spolkne a rozžvýká. Prostě je to sranda, ze které mrazí až v konečcích prstů.
Škvorecký přitlačil na humornou strunu. Pro někoho možná kult, pro mně odpočinková literatura, která kvalitou srovnání s Prima sezonou a Zbabělci zkrátka nesnese.
Josef Škvorecký je můj nejoblíbenější český autor. A "tankáč" je teda pecka. Můj strejda ho četl krátce po návratu z vojny, ještě jako samizdatový průklep, a málem u toho učurával smíchy. Pak mi to dal, ať to taky omkrnu, a i já měla potíže s inkontinencí :). Od té doby jsem se k tomu 3x vrátila. Filmové zpracování je oproti knížce pouhý odvar.
Film jsem viděl mnohokrát, takže se nevyvaruji srovnávání. Film je akčnější, vtipnější a atmosféra vojny z něj čiší jako milá kratochvíle. Kniha předkládá osobní postoje jednotlivých postav a čtenář pak snadněji vklouzne do neutěšeného ducha tehdejší doby. Osobně jsem se zasekl uprostřed, kdy kapitoly popisují návštěvu Lizetky, básnickou soutěž a další. Děj se skoro nehýbal vpřed, ale vykreslení tehdejších poměrů je zde excelentní. Také Danny je mnohem sympatičtější ve filmu. V knize je popsán v rozkolu jako intelektuál, neukojený muž a pesimista, který nemůže a ani nechce bojovat s režimem.
Nějak jsem čekala Zbabělce a veselého Dannyho (nebo aspoň nějakou válku s tankama), místo toho tam byl suchý a depresivní Smiřický bez osobnosti, pouze s pár pražskými holčinami či místními maminami, co stejně ani neměl rád. A zbytek jen nuda, šeď a deprese. Ach jo.
Jestliže je někde napsáno, že jde o humoristickou knihu, tak to neznamená, že se budete válet smíchy po zemi, že si budete chcát do trenek nebo brečet smíchy, až vám zvlhnou stránky knihy. Tahle kniha není totiž jen o humoru, ale o realitě na vojně v padesátých letech.
"Soudruhu rotný, mě sem poslal Hospodin, abych vám prej pomoh s vokopem. Ale…"
"Ta p*ča!" zaznělo z řidičského otvoru, a na předprseň se u něho vyhrabal podsaditý voják v zamaštěné kombinéze s desátnickými prýmky na prsou. Von si myslí, že se kvůli němu strháme. Ať si po*ere hlavu, kráva." Obrátil se k veliteli a řekl slušněji: "Tak co, Danny? Neříkal jsem to? Ukázkovej vokop. Dyť sem věděl, že tady je. Tady to znám jak svý hovno. Vokrouhlickej vrch sem dobyl už aspoň pětsetkrát.
Film je fajn, ale oproti knížce slabý odvar. Chybí tam mnoho postav. Jedině tohle je stoprocentní.
narozdíl od předchozích knih s Dannym, zde autor vynechal optimistickou linku a vše je pouze sled absurdností odehrávající se v armádě 50. let, Danny je zde silně upozaděn a dílo byť by mělo být vtipné je svým vyzněním spíše smutné, kdo se trochu orientuje v předpisech, programech a agendách EU najde v jejich absurdnosti silnou paralelu a zjistí, že dnes je situace ještě smutnější, bohužel
Četla jsem ještě za totality - vydání z kanadského nakladatelství p.Škvoreckého. Určitě jsem to nevnímala jako humoristický román. Začaly se mi otvírat oči a já začala shánět další libri prohibiti...
Téměř do puntíku souhlasím s Marbo, viz níže. Navíc mi připadá, jako by autor ještě neměl vytříbený styl, ani jazyk.
Po dlouhých letech jsem se konečně dostal k literární předloze známého filmu. Kniha je detailnější a oproti filmové verzi je tam pár pasáží navíc. Problém je, že známé scénky si už člověk představí a tak o nějakém překvapení není moc řeč (až na ty nehrané části). Jinak jsem se nasmál ažaž, autor je genius přes hru se slovíčky.
Jako humoristický román málo vtipné ( až na výjimky ), jako dobová freska dle mého názoru málo vypovidájící ( viz předchozí ). Co to teda vlastně je ? Snad červená knihovna, i když...
Doopravdy mně zaujala předmluva J. Voskovce , stejně tak schůze zelenorudých (!) literátů, což je však celkem málo
Štítky knihy
humor zfilmováno Československo armáda tanky komunismus socialismus rozhlasové zpracování udavačství manipulátořiAutorovy další knížky
1964 | Zbabělci |
1990 | Prima sezóna |
1990 | Tankový prapor |
1991 | Mirákl |
1965 | Legenda Emöke |
Velmi dobrá kniha,která mě moc bavila.I když nevím co bylo lepší jestli kniha nebo film.Blbost důstojníků,která je v knize hezky popsaná,jsem zažil na vojně i já a to bylo později než v knize.A tak jsme natírali trávu na zeleno,trhali listí ze stromů a já jsem nejraději švejkoval.Chvíli mě zavírali a pak mě raději schovávali,abych něco neprovedl a oni neměli průšvih.A tak jsem byl v každé službě jen jednou a víckrát mě tam neměli odvahu dát.A nakonec byli skoro radši než já,když jsem šel do civilu.Takže tomu příběhu z vojny věřím,protože jsem něco podobného zažil na vojně i já.