Dar jitra prvého
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157890/dar-jitra-prveho-157890.jpg
4
63
63
Román o ženě, která na prahu nového manželství bilancuje předchozí vztah, sčítá minulé prohry i vítězství a pokouší se najít jejich smysl. Z jejího vyprávění vyvstává nevšední postava bývalého manžela, člověka zároveň nejlepšího i nejhoršího, s jakým se setkala.
Přidat komentář
Kniha se mi velmi líbila, je poutavá, čtivá. Autorka patří k mým oblíbeným. V dějové linii vztahu dvou hlavních protagonistů mi vadila pouze zápletka s revolverem a vzpomínkové intermezzo o znásilnění - neznásilnění německé dívky. Realističteji by působilo vykreslit deziluzi vztahu a jeho následný rozpad pouze na podkladě psychické lability prvního manžela. Rovněž v závěru se domnívám, že by realističtěji působilo, pokud by hlavní hrdinka dala šanci novému vztahu nebo se vrátila k manželovi než volila život v osamění spojený s psychicky deprimujícím rozpitváváním přechozího vztahu.
Tím, že moc neholduji knihám z reality, je u mě je kniha takovým průměrem. Celý příběh vypráví o tom, jak je jeden člověk schopen ovlivnit druhého a zanechat v něm stopy, mnohdy i na celý život. Určitě se chystám si přečíst od paní Loukotkové i něco dalšího z jiného soudku. Co mě ale nadchlo je jazyk, potažmo slovní zásoba spisovatelky, klobouk dolů, to je skoro krasomalba. Cit pro to, všechno detailně popsat, ale slovy, která se nám nebudou hned v další větě opakovat, to je opravdu spisovatelský dar.
Další šance pro autorčinu tvorbu na současné téma u mě nedopadla nejlépe. Zůstanu věrná jejím excelentním historickým románům. Toto bylo na můj vkus bez šťávy, dialogy působily kostrbatě a upřímně jsem se těšila, až se doberu konce.
Paní Loukotková byla mistryní historického žánru. U jejích knih ze současnosti jsem už tak nadšená nebyla. Myslím, že to přeci jen nebyla její parketa. DAR JITRA PRVÉHO to jen potvrzuje. Chování hlavní hrdinky, hlavně na konci, jsem zcela nepochopila. Můj názor je, že tohle dospělá, zkušená žena nedělá. Bohužel s touto knihou jsem se nepotkala.
Občas mne kniha nudila, občas mne bavila, bylo to takové zvláštní čtení, ale hrozně jsem byla zvědavá, jak to skončí. Příběh byl zajímavý, jen některé pasáže byly zbytečně moc zdlouhavé.
Knihu jsem četla před lety, ale líbila se mi. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a faktem je, že jsem ji četla kolem dvacátého roku, takže jsem některé věci nechápala. Asi si ji budu muset přečíst znovu.
Přestože je děj knihy zdlouhavý, je napsán velice emočně, čtenář opravdu vydrží s napětím až do konce sledovat každičký její okamžik, vývoj..., téma je opravdu "neotřepané", myslím, že spousta dospělých žen dokáže dost dobře pochopit a vcítit se do hlavní hrdinky, jsem přesvědčena že spousta z nás si prožila a prožívá něco podobného.
Tak pro mě je ta knížka klenot! Napínavá, gradující děj, plná mouder, taky absurdit, láska a nenávist, očekávání i ztracené iluze. Kniha nemá kapitoly, takže vás to nutí číst a číst...Ráda bych jí dala víc hvězdiček, aby měla možnost usídlit se mezi těmi s vyšším procentem líbivosti a měla šanci, že si jí přečte víc lidí a třeba se z ní i trochu poučí...
Na začátku mi kniha připadala hrozně zdlouhavá, celý děj se vlastně odehraje v průběhu jednoho dne, takže je dost (emočně) popisná. Ale jsem ráda, že jsem vydržela do konce, začalo to gradovat a teprve vyústění nebo spíše procitnutí hlavní hrdinky mi umožnilo pochopení smyslu knížky. Doporučila bych spíš její krásné historické romány, ale pokud už po této knížce sáhnete, rozhodně vydržte až do konce :)
Kdysi jsem tuto autorku měla ráda, tak jsem čekala tedy něco více. Je to takové páté přes deváté, hodně pěkných myšlenek , ale člověk se v nich absolutně ztrácí. Takže jsem zklamaná.
Štítky knihy
láska pro ženy česká literatura
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Jedna z poměrně oblíbených knih ženské části naší rodiny, ale za mne docela propadák, takže když to zprůměruji, dá to s bídou na tři hvězdy. A mé doporučení? Spíše bych se tomu vyhnul.