Darca
Lois Lowry
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221115/mid_darca-221115.jpg
4
1105
1105
Dvanásťročný Jonas žije vo svete riadenom všadeprítomnými pravidlami. Všetko je dokonale zorganizované človeku pridelia meno, rodičov, povolanie, partnera. Všetci sú si rovní, všetci žijú v dostatku a spokojnosti. Komunita vedená Radou starších sa vyrovnala s vojnami a kriminalitou, ale aj s bolesťou, hnevom, neistotu a sklamaním. Stačí dodržiavať pravidlá. Jonas však nezískava povolanie ako jeho vrstovníci. Je vyvolený stať sa Príjemcom pamäti. Aby sa mohol stať strážcom spomienok minulých generácií, musí prejsť výcvikom. Pod vedením svojho učiteľa, múdreho starca, sa postupne sa dozvedá o bolesti a utrpení, no aj o kráse, umení a láske a začína chápať, aká je cena za bezpečný a bezstarostný život jeho spoločenstva. Súcit a schopnosť milovať ho dovedú k závažnému rozhodnutiu. Svoj román venovala Lois Lowry všetkým deťom, ktorým zverujeme do rúk budúcnosť. Román určený vnímavým dospievajúcim aj dospelým, bol preložený do viac ako tridsiatich jazykov a autorka zaň získala niekoľko cien. Na niektorých amerických školách bol zaradený medzi povinné čítanie, na iných naopak zakázaný. Prečo?Pretože je to kniha, ktorá deti vedie k tomu, aby okolitý svet neprijímali automaticky, aby sa oň zaujímali, premýšľali, kládli si otázky a hľadali odpovede. Aby si uvedomili, že pravidlá, ktoré nás majú chrániť, nás môžu zároveň ochudobňovať a pripraviť o slobodnú vôľu.... celý text
Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Artforum (SK)Originální název:
The Giver, 1993
více info...
Přidat komentář
Nechápu, odkud se vzalo, že toto je "dětská" kniha. Pro mě teda byla násilnější, než severské detektivky. Svět, který je v ní vykreslený, je velice znepokojivý a číst dětem o společenství nesvéprávných loutek, které bez mrknutí oka vraždí, a vůbec se nad tím nepozastaví, protože nemají emoce mi nepřipadá vhodné. Autorce navíc zazlívám ten konec - vymyslela zajímavý příběh, ale nedotáhla zápletku do konce a nechala na čtenáři, aby si to domyslel, podle vlastní chuti. No... kdyby si tohle řekl každý autor, tak děkuju pěkně.
Skvělá dětská knížka. Skvělý odrazový můstek k diskusím s dětmi o tolika důležitých tématech. Skvělý doslov. Jednoduchý a krátký příběh, který se lehce čte a zároveň podněcuje k otázkám.
V doslovu autorky v mém vydání knihy o tom nepadlo ani slovo, ale nedivil bych se, kdyby se při psaní této knihy inspirovala i Překrásným novým světem od Aldouse Huxleyho (nebo Orwellem či Zamjatinem). Je to taková dětská verze Huxleyho románu – čímž ale vůbec nechci shazovat hodnotu Dárce. Naopak jej považuji za velice chvályhodný počin; knihu bych směle zařadil do seznamu doporučené četby na ZŠ. Děti si díky této knize mohou samy zapřemýšlet, jestli by daly přednost světu, v němž o všem podstatném v jejich životě rozhoduje pár vyvolených a v němž jsou pod neustálou kontrolou, ale který je snad bezpečný, bezbolestný a pohodlný, byť poněkud jednotvárný a nudný, anebo světu, kde sice vládne nejistota, ale o svém osudu si obvykle rozhodujeme sami a náš život může být nesmírně pestrý a bohatý. A to nemluvím o hlubších úvahách na téma hodnoty každého lidského života, včetně života těch nejmladších, nejstarších či nemocných.
Ze začátku mi knížka přišla skvělá, hrozně mě bavila. Potom, co se Jonas stal příjemcem, stala se kniha monotónní a unylá. Aspirovala na 5*, ale postupně jsem došla jen ke 3*.
Zajímavé, ale od druhé poloviny bez šťávy.
Tohle je snad poprvé, kdy se mi film líbí víc než knížka. V té mi příběh přišel dost plochý a bez emocí.
Když jsem se díval na přebal knihy, tak jsem netušil proč je tam jediná osoba barevná a ostatní jsou černobílí. Ale jak jsem se začetl, tak mi to pomalu začalo dávat smysl a Jonas, budoucí Dárce, vám to brzo vysvětlí.
Když je všechno stejné, nikdo nemá v ničem na vybranou - Dárce .
Život je přece to, co člověk dělá každý den, nebo ne? Nic jiného v podstatě neexistuje - Dárce.
U Dárce se mi poprvé při čtení stalo, že jsem četla četla četla a ani si nevšimla, že už jsem za půlkou knihy.
(SPOILER)
Představa společnosti, která se ve snaze zbavit se hladomoru, válek, násilí atd. vzdá určitých věcí a bude se řídit jistými pravidly není nereálná, ale má pro mě až mnoho děr. Obvykle si takových věcí moc nevšímám, ale tohle je vcelku útlá kniha a je toho více. V mé hlavě šlo o jakýsi svět, který je velmi technologicky pokročilý vzhledem ke genetickým úpravám (všichni stejní, nevidí barvy atd.) a ke schopnosti ovládat podnebí, každopádně mi nesedělo jak by se zbavili lásky, ale zároveň zachovali strach, frustraci, smutek? Nebo to mají všichni v hlavě čip a pouhou představu o určitých emocích? Kdo tohle kontroluje, rodí se tak? K tomu rození - však je jim 12 když přichází na přidělení povolání, to mi chcete říct že tam hned ve 12 někdo rodí?! Proč se v tak vyspělé společnoti mlátí malé děti do bodu, kdy přestanou na čas mluvit?! Děti si hrají si na "válku" a předstírají smrt, ačkoliv o smrti nic neví, nikdy ji neviděly a nemají ponětí co to znamená? Tohle celé mi rozbíjelo představu o vysoce technologické společnosti budoucna. Bylo toho víc, ale nechci tu zanechat sloh.
Ve zkratce, film na mě působil o něco lépe a rozhodně ve mně vyvolal více emocí.
Je to dětská kniha, a dobrá, jenže já s ní mám problém.
Osobní svoboda je určitě úžasná věc, ale pokud to pro někoho znamená svobodu válčit, tedy zabíjet jakékoli jiné svobodné jedince, byť z cizího státu, jsem proti. Pokud svoboda pro některé znamená svobodu mít/nahrabat si co nejvíc na úkor těch druhých, kteří se nedokážou bránit, jsem rovněž proti.
Určitě bych nechtěla žít v Jonasově ideální společnosti, ale dokážu pochopit, proč se "inženýři lidských duší" vydali tudy. A kdybych třeba byla jedním ze syrských/súdánských/jemenských/doplňsisám uprchlíků a válkou zdecimovaných rodin - a to nemluvím třeba o holocaustu! - asi bych považovala Jonasovu vlast za ráj, kam bych se také chtěla přestěhovat. Vyřazování starých lidí ještě dokážu pochopit, u dětí už je to těžší; doporučuju realitu konce 20.století v knize Čajová dívka z Kolibříkové ulice.
Takže abychom si rozuměli: jakákoli nesvobodná společnost/totalita je odsouzeníhodná a je určitě pochopitelné, že se s ní nechceme smířit. Jen je dobré, obzvláště pro nás dospělé, připomenout si, proč byla nastolena. Pokud bylo cílem upevnit výsadní postavení privilegované vrstvy a ožebračovat (dnes bychom asi spíše použili termín snižovat životní úroveň), případně beztrestně a hlavně nesmyslně likvidovat jiné názory, jiné myšlenky a hlavně jiné členy společnosti, vyjděme do ulic.
Pokud cíl spočíval v likvidaci válek, v odstranění hladomorů způsobených přírodními katastrofami, v regulaci přelidněné planety, pak bych revoluci odložila minimálně do doby, než mi někdo předloží efektivnější, humánnější a hlavně realizovatelnou a dlouhodobě udržitelnou variantu fungování lidské společnosti.
Jenže my lidé, a děti obzvláště, milujeme černobílá řešení . . .
Knihu jsem přečetla po druhé a můžu s jistotou říct, že si ji určitě přečtu znovu a znovu.
Tuto knihu jsem si půjčila na doporučení kamarádky. Musím říct, že samotnou by mě nenapadlo ji číst, o to víc jsem byla překvapená, jak mě příběh o "dokonalé" civilizaci, kde je absence válek, výkyvů počasí a dalších negativních jevů, vykoupena ztrátou svobody, zaujal. Kniha mě dostala a nejvíc závěr, autorka v doslovu sama zmiňuje, že si každý může vybrat z několika možností, které se nabízejí, v tomto případě mě mrzí, že jsem to neviděla jako děti, a zvolila jsem zrovna tu pesimistickou variantu. Ještě jen dodám, že je to kniha pro děti, ale doporučovala bych ji minimálně od dvanácti let.
Za mě to bylo zajimave čtení. Fascinující kontrast mezi tím co vnímáme jako standart a tím, kdyby jsme vlastně nic z toho neznali. A ten svět na mě působil jako genialni sbírka autorcinych nápadu. Myslím, ze si s tím poradila skvěle. Jsem zvědavá co mě ceka v dalších dílech.
Za mňa teda nič moc. Niekedy to bolo také nudné, že som sa musela do čítania nútiť - a to je pri knihe, po ktorej človek siahne z vlastnej vôle, fakt veľmi zlé.
Škoda, že jsem sérii Dárce neobjevila, když jsem byla cílovou čtenářskou skupinou. Ale zase jako matka cílové skupiny alespoň mám materiál pro doporučení... I tak jsem si čtení užila a nelitovala peněz za eknihy.
Skvělá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Představa podobně řízené společnosti je totiž šílená a děsivá - lehce mi to připomnělo Bez šance Neala Schustermanna, u kterého mi bylo místy až nevolno.
Myšlenka, příběh, zvraty.. všecko parádní - jen škoda, že autor téma více nerozvinul, jistě by bylo o čem psát. Za mě tedy maličko nevyužitý obrovský potenciál - předpokládám, že kdyby kniha nebyla určena náctiletým, ale primárně dospělým čtenářům, mohla by být košatější a ještě mnohem víc zajímavější a šokující. Děj totiž byl hodně rychlý, až mi bylo líto, že některé situace nebyly více rozvedené.
A teda ten závěr - sakra - nemám takové konce ráda. Aspoň že doslov vysvětlil, o co autorce šlo, takže jsem spokojená:)
Miluju ten film a knížka byla snad ještě lepši, nicméně jsem se nezvládala orientovat v tom že ve filmu je Jonasovi 16 zatímco v knížce 12 let. Ale i tak to bylo krásné čtení které jsem zhltla asi za 14 dní, protože kdybych si ho nešetřila nevydržel by ani dva dny.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno americká literatura pro mládež pro chlapce kolektivní paměť
Autorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
Nádherná kniha.
Úžasný doslov autorky.