Darca

28.08.2019

Společnost, která pečlivě kontroluje porodnost, aby nepoznala hlad. Rodina znamená otce a matku a jedno dítě ženského a druhé mužského pohlaví.

Rodiny, které biologicky rodinami nejsou, protože o dítě si "můžou zažádat," neznají odpověď na otázku "máš mě rád?," nebo slovo "láska." Aby ne, když dospělí zobou "pilulky na neklid" a děti rodí vybrané, systémem určené slečny (jak je to s přístupem mužů, to jsem se nedozvěděla). Pravděpodobně darují sperma natěšeným rodičkám, které si užívají tři roky pohodlí, aby zajistily narození vybraného počtu potomků. Vztah mezi otcem a matkou v rodině též popsán není. Neznají cit, přesto dokážou vytvořit rodinu, to je zajímavé.

V tom není nic vulgárního. Když je skupině dětí dvanáct let, (říká se tomu "oslava dvanáctek), dostanou zařazení do dalšího života. Některá děvčata jdou rodit děti, jiná se starají o staré lidi, někdo pečuje o zemědělství, stane se inženýrem, nebo lékařem. Vlohy dětí pro to či ono se sledují a systém vybere správně.
Kdy už jsme tohle slyšeli?

A máme tu bezchybnou společnost, která děti učí omlouvat se a přijímat omluvu, přesto ale dětem dovolí "hrát si na válku," aniž by věděly, na co si to vlastně hrají.
Vzpomínky na válku neexistují, protože tahle společnost se "nějak" naučila vymazat minulost.

Existuje jeden člověk - dárce paměti, který si sem tam vezme učedníka, vlastně je mu přidělen při "oslavě dvanáctek," jemuž předá všechny hnusné vzpomínky na války, hlad a zlost, na umírající koně a ztracené děti, vojáky volající mámu, fyzickou bolest, na pocit hanby a bezpráví. A na zimu.
Tak v téhle společnosti vyrostl hlavní hrdina, který se stal příjemcem paměti - všech těch zapovězených věcí. Včetně těch dobrých. A také včetně svědomí?
Jenomže co se stane, když má nový příjemce veškeré dostupné paměti lidstva - na minulost, pro kterou ani to slovo ve společnosti nemá význam, protože něco jako minulost neexistuje nějaké otázky? Co se stane, když je víc otázek, než odpovědí? Víc bolesti než potěšení. Víc neklidu?
Nebo když padnou některá tabu o dosavadním fungování společnosti a kluk prozře, dost hnusně. A pak musí jednat?
Stane se to, že autorka to vyřeší také "dost hnusně." Rychle a hnusně, sem tam divně nelogicky. Bráním se konec přijmout.
Z konce neplyne nic. Jen pořádný důvod pro to vymazat slovo "minulosti," i tu samotnou, ponechat si naivitu a omlouvat se a přijímat omluvu.
Měla bych dát knize sto procent.

Ten námět je úžasný, ale protože jsem rejpal šťouravý - to je skoro nový živočišný druh, chybí mi tam hromada vysvětlení a dovysvětlení.
Svědomí starého dárce paměti, který není zase až tak starý, jak vypadá, musí být zvláštně zastřené, když se nechce snažit o změnu, která je jasná.
No jo, jenomže paradoxně člověk, který zná odpovědi na všechny otázky, si nedokáže odpovědět na tu jedinou - zvládla by společnost konfrontaci s minulosti? Říká ano i ne. A mně není jasný přenos vzpomínek mezi dárcem a příjemcem - potřebuji prostě "vědět," jak to dělali. Jak to funguje.
Chci vědět, co se naučil z té hromady knih.
A jak vypadá blednutí vzpomínky, kterou předá někomu jinému.
Umírám hlady.

Stejnojmenný film jsem viděla dávno, ale moc mě nenadchnul.

25.08.2019

Asi tak 3/4 knihy se mi děj vyloženě nelíbil. Jednotná společnost se mi zdála naprosto strašná. Zajímavé to začalo být v momentě, kdy Jonas prozřel. Za poslední čtvrtinu knihy vč. dodatku autorky bych dala určitě 4 *, ale vzhledem k tomu, že po většinu knihy jsem se musela do čtení nutit, tak dávám jen 3 *. Je to povinná četba mé dcery v 8. ročníku, ale myslím, že tato věková skupina ještě není dostatečně vyzrálá, aby pochopila smysl této knihy. Ale na rozdíl od některých čtenářů musím říci, že se mi konec moc líbil :-). Hned při čtení mě napadlo to vysvětlení, které autorka zmiňuje jako první ve svém komentáři, jaké rozuzlení příběhu vidí děti.

POZOR SPOILER!!!!
Začaly se mu přeci vracet vzpomínky na jeho rodinu, kterou opustil :-).

25.07.2019

Výborná kniha, rozhodně nejen pro děti.
Většinou nebývám nadšená z těchto druhů ukončení knih, ale tady to bylo zcela na místě. Lépe napsané by to být ani nemohlo.
Úžasný příběh, který rozevírá oči i v našem světě, který v mnoha věcech není od některých zvláštností Jednoty až tak vzdálený, jak v bonusu (Proslov autorky při přebírání ceny) ukazuje sama Lois Lowry.
Krásný příběh napsaný neuvěřitelně čtivě, který stojí za přečtení i vícekrát.
Vřele doporučuji!

29.05.2019

Dobře se to četlo, ale ten konec....

08.05.2019

Super! Uz nevim jak jsem k te knizce prisla, tudiz jsem ji cetla "omylem", ale slo o fakt krasny omyl :-)
velmi mi to pripomnelo jisty postapokalipticky film - usporadani spolecnosti, pilulky... nejvice se mi na knize libilo predavani vzpominek. Jizda na sankach byla supr! Urcite bych si to precetla znova, cetlo se to samo

26.03.2019

Velmi povedená antiutopie pro děti.

V průběhu četby jsem měl zejména při popisu společenství a jeho fungování pocit, že jsem něco takového už četl v jiných antiutopických románech - jednota, rituály, kontrola, přidělování partnerů, dětí, zaměstnání, prášky proti neklidu apod.

Naopak myšlenka dárce a předávání vzpomínek mi přišla velmi originální. Z pohledu dospělého čtenáře jsem proto byl poněkud zklamán, že tato myšlenka nebyla v knize více rozpracována. Ocenil bych více Jonasových návštěv u dárce, více debat o historii a jejím smyslu, více předaných vzpomínek. Chápu ale, že by pak kniha nemusela být pro dětské čtenáře tolik čtivá a atraktivní.

Knížka předkládá čtenářům (nejen těm dětským) několik zásadních a důležitých dilemat. Je lepší žít v bezpečné a blažené nevědomosti bez citů, lásky, moudrosti a možnosti volby? Má smysl učit se ve škole dějepis, tj. být příjemci vzpomínek předchozích generací? Na tyto otázky si čtenář musí odpovědět sám, stejně jako má možnost vysvětlit si konec knihy po svém.

A v tom je ta skvělá pointa...

20.03.2019

Vynikající. Opravdu jsem nečekala, že mě kniha pro děti tak zaujme.
Měli by si ji přečíst i dospělí, protože většina rodičů vychovává své děti "tady a teď". Co je Jinde, to nás nezajímá.
Doporučuji. Příběh se čte hezky, děj je trošku předvídatelný. Ale nic to neubírá smyslu této knihy. Závěr je nejednoznačný. Sama autorka v doslovu uvádí, jak si děti konec příběhu vyložily.

16.03.2019

Toto by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že učit se historii je zbytečné a holokaust je jen dokola omílané téma. Moc mi toho dala a netušila jsem, že něco v mých očích překoná autorčinu jinou knihu - Spočítej hvězdy. "Ale já nikdy nechtěla psát pohádky. A jestli mi řeka vzpomínek něco dala, je to poznání, že nemůžeme žít v ohrazeném světě „jen pro nás a jen teď“, kde jsme všichni stejní a cítíme se v bezpečí. Museli bychom toho obětovat příliš mnoho. Bohatství barev a rozmanitost by zmizely, nebylo by proč chovat k ostatním skutečné city. A nebyloby proč se rozhodovat."

23.02.2019

Velmi hluboká knížka nejenom pro děti. Myslím, že by bylo vhodné, aby byla uchopena ještě podrobněji a hlouběji. Dobře se četla, myslím, že byl zajímavý i závěrečný vhled autorky, kdy měl čtenář ještě možnost více věcí pochopit.

07.02.2019

Autorka ve svém proslovu při převzetí ceny Johna Newberyho prohlásila, že jí samotné bylo v Jonasově světě dobře. To mně teda rozhodně ne. Celou dobu při vykreslování způsobu života a poměrů ve společenství jsem cítila hroznou tíseň. Nečekala jsem, že mě kniha určená dětem může tak moc znepokojit. Za mě palec nahoru, tahle kniha stojí za přečtení (a to nejen dětmi).

31.01.2019

Knížka je určena pro děti a mládež, takže byla psána srozumitelně, jednoduchým jazykem a četla se velmi příjemně. Příběh v sobě nese hluboké poselství o tom, v jak barvitém a zajímavém světě žijeme a že život ve zdánlivě bezpečném, bezstarostném prostředí, byť bez bolesti a problémů, by byl šedivý a smutný.
Knihu jsem si přečetla na doporučení kamaráda, který chválil také stejnojmenný film. Na něj se také chystám a velmi se těším, protože knížka byla naprosto skvělá.

31.01.2019

Začátek je trochu pomalý, ale je to potřeba aby čtenáři pochopili situaci, ve které se Jonas a jeho okolí nachází. Je krásné, jak začíná postupně vidět barvy a cítit.

18.01.2019

Charakteristika:
Jonas, přestože je chytrý a bystrý, z počátku stejně jako ostatní nechápe a nezná problémy svého světa. S postupem času však se vzpomínkami zjišťuje co by mohlo být a v rámci vlastního přesvědčení neváhá porušovat pravidla, i když mu za to hrozí smrt. Odvaha mu tedy nechybí. Během svého útěku se neváhal obětovat a nespat a nejíst i několik dní, přestože přes noc dlouhé hodiny vezl sebe i Gabriela na kole. To svědčí o jeho vytrvalosti a dobromyslnosti. Tu také doloží tato citace: „Přijdu radši zítra, leda bych pro vám mohl nějak pomoci“
Po fyzické stránce se Jonas nijak neliší od svých spoluobčanů. Má naprosto průměrné tělo. Ohledně jeho vzhledu se toho také moc nedá říct, jelikož v jeho světě lidé nosí uniformu svého společenství a vzhledem k tomu, že se ve společenství nevyskytují barvy, respektive jejich vnímání až na pár vyjímek, neodlišuje se ani v ničem jiném.
V knize se objevuje několik pasáží, jež dokazují, že se Jonas snaží podělit o vzpomínky s ostatními a poučit je. Cituji: „Ashere. Ty to nemůžeš vědět. Já sám jsem to zjistil teprve nedávno. Ale tohle je krutá hra. V minulosti byly...“
Je zde jasně vidět, že Jonas chce, aby ostatní poznali, co on...

11.01.2019

Jonas žije ve světě, kde jsou všichni skoro stejní. On je ale jiný, a proto se stane příjemcem paměti. Když zjistí, že existuje jiný svět, který je barevný a plný pozitivních ale i negativních pocitů, rozhodne se odejít. Jeho odchod svědčí o jeho odhodlanosti, odvaze a cílevědomosti. Je také laskavý protože se rozhodl zachránit nemluvně, které by jinak zabili.

11.01.2019

Jonas je milý, hodný a čestný, ale jinak, až na oči, jen skoro přesnou kopií ostatních. Až do té doby, co se stane příjemcem paměti. Myslím, že až od této chvíle se dá lépe určit jaký je. Začne se více ukazovat, že je jiný než ostatní. Má pocity, vidí barvu...Musí být statečný a odhodlaný, aby snášel některé vzpomínky. Určitě je také chytrý a bystrý. A když má utéci a pomoct tak svému světu , udělá to, přestože o spoustu věcí přijde. Podle plánu,který s Dárcem vymysleli, měl utéct později, ale utekl dřív jenom kvůli malému Gabrielovi, aby ho zachránil. A obětavě se o něj staral, přestože občas to bylo hodně těžké.

Jonas je zvídavý chlapec a podle mého názoru se jeho zvídavost postupem knihy zvyšuje.Společně s tím ,že začíná cítit emoce si uvědomuje ,že jeho svět je špatné místo a tak se rozhodne odejít.Kvůli tomu je Jonas spravedlivý ,ale také hodně přemýšlivý a chytrý.Důležité také je ,že je Jonas jiný a to nejen vzhledem ,ale hlavně tím jak se chová.Dalé je také velmi tvrdohlavý a umí si jít za svým cílem.Je také vnímavý.To se ukáže ,když uteče s Gabrielem.Je táke velmi statečný a jeho statečnost se ukazuje v celém příběhu.Jonas byl ochoten porušit hodně pravidel a přijít ovšechno co doteď měl jen kvůli lepší budoucnosti.Byl totiž sám kdo na ni myslel.

10.01.2019

Celé společenství v knize Dárce vypadá divně. Všechno funguje podle pravidel. Nikdo nedělá sám důležitá rozhodnutí, jako třeba jaké zaměstnání bude vykonávat nebo koho si vezme, o všem rozhoduje za lidi Rada. Jonasovi, hlavnímu hrdinovi knihy, v jeho dvanácti letech určí, že se z něj stane nový Příjemce vzpomínek. To je jediný člověk ve společenství, který dostává vzpomínky starších generací a má dovoleno číst knihy. Jonas a Dárce vzpomínek jsou také jediní, kteří vidí barvy a mají emoce. Jonas je citlivý a přemýšlivý, ale nejdřív poslouchá jako všichni ostatní. Postupně zjišťuje, že svět byl dříve jiný a lepší. Čím víc se dozvídá, tím víc se chová tak, jak mu přijde správné, a ne jak se mu nařizuje. Nelíbí se mu některá pravidla společenství, nejvíc ho zasáhne, že by malého chlapečka Gabriela usmrtili. To ho změní úplně, přestane poslouchat a aby Gabriela zachránil, rozhodne se, že ho odvede ze společenství. Najde odvahu a jde. Rozhodně bych nechtěl žít v podobném světě, nevím, jestli bych byl tak statečný jako Jonas. Nelíbilo se mi, že kniha měla otevřený konec.

10.01.2019

Jonas je vnímavý, přátelský a hodný chlapec. Žije ve světě, kde je všechno stejné, vše je jako podle šablony. Nic nesmí být odlišné. Když se ale Jonas stane příjemcem paměti, zjistí, že je jiný. Už od pohledu to je na něm vidět. Ale nejvíce jiný je uvnitř. Dokáže vidět barvy a hlavně cítit. Musí být i silný, aby zvládl unést všechny vzpomínky. Poté, co se dozví, jaké společenství doopravdy je, rozhodne se to změnit. Zde se ukáže i jeho odvaha a to, že si umí jít za svým cílem. Rozhodne se totiž utéct ze společenství...

10.01.2019

Chlapec jménem Jonas žije v dokonalém světě. Do 12 let vyrůstá jako každý jiný občan jeho města. Byl to vnímavý, poslušný a citlivý chlapec stejně jako ostatní. Potom při obřadu dvanáctek zjistil, že jeho svět nebyl takový, jak si jej představoval...

A jeho charakter se začal měnit. Stal se zvídavým, odvážnějším a začal riskovat a neposlouchal příkazy. Aby mohl zachránit společnost, riskoval dokonce svůj život. To nikoho předtím nenapadlo.