Ďatlovův průsmyk aneb Záhada devíti
Anna Matvějevová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379846/bmid_datlovuv-prusmyk-aneb-zahada-deviti-X8C-379846.jpg
3
56
56
Záhadná smrt devíti mladých studentů ze Sverdlovsku lidem už přes padesát let nedává spát. A když mladá jekatěrinburská spisovatelka jednoho dne skrze kukátko na chodbě uvidí skupinku lyžařů, ještě neví, že ďatlovovskou badatelskou horečkou brzy onemocní i ona. Když zemře její soused, do rukou se jí dostane fascikl dokumentů o pátrání po výpravě Igora Ďatlova, která se v zimě roku 1959 vydala na túru po Severním Uralu – a nikdy se odtud nevrátila. Anna se do dokumentů se zápalem noří a spatřuje v nich šanci na novou knihu, která by konečně prolomila ledy její tvůrčí krize. A tak se minulost setkává se současností, suchá fakta s obyčejným, civilním příběhem osamělé, rozvedené spisovatelky. Protokoly, pitevní zprávy, přepisy výslechů a další archiválie na stránkách knihy jsou však zcela reálnými dokumenty z jekatěrinburských archivů i pozůstalosti obětí a předkládají tak čtenáři jedinečný soubor původních informací o tragédii, která v padesátých letech zasáhla celý Sverdlovsk (nynější Jekatěrinburg) a svými nevyjasněnými okolnostmi zasela zrnko nespočtu konspiračních teorií.... celý text
Přidat komentář
Mal to byť román alebo faktografia? Neviem. Proti faktografii svedčia pasáže z osobného života, dokonca so silným prídavkom nadprirodzena, nad ktorým sa ale nikto príliš nevzrušuje. Proti románu svedčí všetko ostatné. Žiadny dejový oblúk, žiadne vypointovanie, žiadne rozuzlenie, žiadna uveriteľnosť, žiadne zakončenie a únavne dlhé pasáže plné nie vždy práve zaujímavých faktov. Pustila som sa do toho s chuťou, dočítala s veľkou nespokojnosťou.
Na knizku jsem narazila nahodou. Nez jsem se do ni pustila, nevedela jsem o udalosti vubec nic. A jako cloveka, ktery knihu otevrel ve stadiu "tabula rasa", jsem byla nadsena. Zahada Datlovova prusmyku je zajimava sama o sobe a pri cteni knizky jsem nejednou zazila pocit napeti, zvedavosti, nekdy skoro az hruzy z toho, co vse se nebohym mladym turistum mohlo stat. Myslim, ze tomu hodne dopomohla nejen "atraktivita" záhady, ale i forma, jakym je jeji odhalovani v knizce pojato - treba takove proste shrnuti veci, ktere se nasly na miste tragedie, dokaze navodit potrebnou atmosferu vic, nez kdejake rozvite, barvite popisy; zaujal me napr. take slovnik obsahujici hesla souvisejici s tragedii nebo predstaveni moznych verzi prubehu udalosti ke konci knihy. Promiseni archivnich dokumentu s pasazemi ze soucasnosti a zivota vypravecky mi nevadilo, ba naopak mi tento styl vyhovoval. Docela mi sedl smysl pro humor autorky vyuzivany v castech ze soucasnosti (i kdyz uznavam, ze misty byly jeji promluvy takove trochu banalni s nabehem do cervene knihovny :D). Snad jedine, co mi uplne nesedelo, byl zaver, kde uz to spisovatelka podle me trochu prehnala s "nadprirozenem" (dalsi zahadna nova pasaz v pocitaci). Zase ale uplne poslednich nekolik vet knihy bylo vice nez vystiznych. Celkove se da dle meho nazoru rici, ze "reseni zahady", k nimz autorka na zaklade shromazdenych materialu dospela jako k nejpravdepodobnejsim, davaji smysl. Bohuzel se ale domnivam, ze uz se asi nikdy nedozvime, jak se cela vec skutecne odehrala - at uz pro velky casovy odstup od udalosti ci kvuli moznemu (a podle me i dost pravdepodobnemu) zmanipulovani/zkresleni podkladu, ktere jsou k dispozici z doby tragedie a na zaklade nichz se vytvareji jednotlive hypotezy. Pokud jde o knihu, tak shrnuto, podtrzeno - velmi se mi libila, podnitila ve mne zajem o tema (takze asi budu ted taky trochu patrat, co se z 1. na 2. unora 1959 u Cholat Sjachyl mohlo stat). Urcite doporucuji k procteni kazdemu, kdo ma rad zahady, krimi ci vypraveni o pasazich z ruske historie.
A ja že prečo 264-stranová publikácia stojí len 3,50 eur. Čakal som faktografickú knihu plnú teórií a fotiek, preto mi taká nízka cena bola podozrivá. Nakoniec som sa dočkal fiktívneho románu, ktorý je asi takou reálnou rekonštrukciou skutočných udalostí tragickej Ďatlovovej expedície, ako keď vedľa seba postavíte 8-hodinový podrobný dokument o skaze Titanicu a potom Cameronov film. Autorkin štýl je jednoduchý, miestami mi pripadal až detský a gýčový, ak nie rovno detinský. Toto išlo fakt jedným okom dnu a druhým von. Ostatne, chyba je už na obale: "Záhadná smrt devíti mladých studentů..." - nuž, Zolotarjov bol hocikto, ale určite nie študent (aj viacerí ďalší mali napriek relatívne nízkemu veku normálne zamestnania). Zle napísaný gýč opakujúci dávno známe veci, ktoré sú mrazivé, ale nie kvôli autorke, ale preto, že ide o jednu z najstrašidelnejších záhad 20. storočia. Spisovateľka len opakuje notoricky známe záležitosti a snaží sa im dodať zápletku, ale je hrozne vidno, že „románový“ rámec je absolútne zlý a je tu len preto, aby to bolo o sto strán dlhšie.
O tragédii Ďatlovovy výpravy už nějakou dobu vím a pořád mě to přitahuje jako světlo můru, takže jsem po téhle knížce nemohla neskočit. Spojení archivních materiálů a románové linky ze současnosti mi od začátku přišlo zvláštní a ta současná linie mi fakt moc neseděla.
Motivace hlavní postavy je taková zvláštní, skoro nic jsem jí pořádně nevěřila, jedná jaksi divně, unáhleně, skokově. Aby na sebe dvě cizí holky při náhodném setkání začaly chrlit takové detaily až osobní věci, jako že je zajímá jeden zvrhlej starej kriminální případ... ale tohle asi coby introvert nemůžu pochopit. :) A že Aňu jedna vize, jedno vnuknutí a jedno setkání s cizí dívkou nadchlo a nakoplo tolik, že během chvíle začala psát nový román... no, já vám nevím.
Ale jak se Aňa začala hrabat v archiváliích, všecko jsem jí prominula. Četlo se to jedním dechem, to musím uznat (začala jsem číst odpoledne a o půlnoci už jsem šla spát s dočtenou knížkou a pěkně tísnivým pocitem :)))
Závěr byl strhující. Moc chválím, že se autorka nenechala strhnout k fantasmagoriím, k nimž by tenhle příběh vybízel (a vybízí, viz nedávný horor Záhada Hory mrtvých), nefantazíruje o požíračích jazyků, ale naopak tuhle hnusnou maličkost vysvětluje zcela jednoduše a pragmaticky...
Uznávám, že možnost, k níž se přiklonila autorka, nakonec zní celkem smysluplně - ty závěry jsou celkem logické. Sedí to jako nočník na zadek - jeden vyšel ven, tudíž byl obut, připraven, oblečen... další vyšli na jeho zavolání, že se něco děje - oblečeni tedy byli, ale obout se už nestihli... a ostatní vyběhli narychlo, když vypukla panika. Nu, a pak rychlý odchod z nebezpečného místa, péče o nejhůř zraněné, snaha vrátit se do stanu... ale dělejte si něco, když je tma, jste kilometr a půl v neznámém terénu a je minus třicet. Dává to smysl. Takže zbývá jen v archivech ověřit, že je to vše pravda... a pak si vyčkat na otevření starých archivů, kde by bylo černé na bílém, že v dané oblasti probíhaly testy věcí s podobnými účinky. Jasně, scifi, já vím, Rusko. :)))
Nakonec to můžu s klidným srdcem celkem pochválit a doporučit, i když mi ta současná linka v mnohém tahala za nervy a za čtenářskou trpělivost. Ale ten neskutečnej příběh z konce 50. let to jednoznačně přetlačil. Jeho celkovou atmosférou na mě dýchalo cosi podobnýho tísnivosti a nevyhnutelnosti Karikovy Trhliny.
O známé záhadě tragické Djatlovovy expedice vím už delší dobu, ledacos jsem si o ní přečetl. Přesto jsem v knize ruské spisovatelky našel spoustu informací, o kterých jsem nevěděl. Příběh seskládaný z archivních dokumentů je proložen druhou dějovou linkou, týkající se samotného psaní knihy. Část s autorkou píšící knihu mi moc nesedla, je to takové zvláštní, nijaké, jakoby nedotažené.Magický realismus? Účastníci výpravy zvonící spisovatelce za dveřmi a jeden nebo dva sny, to se mi zdá trochu málo.
Pokud se něco ještě neobjeví v ruských archivech, asi se už nikdy nedozvíme co se devíti turistům stalo. Ale Djatlovova výprava si říká o napsání strhujícího románu, ten příběh je určitě hodně silný. Třeba se dočkám.
Knížka na mě vykoukla v knihovně sama od sebe, a protože jsme si nedlouho předtím s kamarády o "záhadě devíti" povídali, sáhla jsem po ní.
Styl mně připadal zvláštní. Kombinace docela povedených občasných vtípků a nadhledu se slohovkou ze druháku na střední (mluvím o příběhu spisovatelky ze současnosti, ne o archivních materiálech).
Celý ten případ je velmi zajímavý, záhady vždycky přitahovaly. Čtenář může získat nástin celé události, spekulovat o vlastních teoriích (mimochodem kamarád zmiňoval, že existuje i "teorie rosomák" :-D), o tom, jak vybavené na konci 50. let jezdily výpravy do divočiny i lehký náhled do toho, jak fungoval tehdejší Sovětský svaz. Celkový dojem z knihy je u mě ale spíše rozpačitý. Nečišelo z ní ono drama, strhující emoce, které jsem u takového příběhu (a vlastně ani nevím proč) čekala.
Anna Aleksandrovna v knize líčí nejenom možné rozřešení Ďatlovové expedice, která po mnoho let zamotává hlavy různým milovníkům záhad, ale rovněž i svůj osobní příběh. Obě roviny knihy jsou však úzce propojené a v určitém pohledu dává toto spojení čtenářovy smysl. Pro mne ale zůstává největším přínosem knihy její rozkrývání faktů a možných scénářů této turistické výpravy s misteriózním koncem. Kéž bych ten příběh znala dřív, v době, kdy jsem se denně procházela po jakťerinburských ulicích.
Jelikož mi byly před přečtením známy pouze základní fakta ohledně výpravy, považuju z tohoto hlediska knihu jako přínosné čtivo.
Propojení se spisovatelčiným osobním příběhem mě nijak výrazně neiritovalo, i když by se bez něj dílo obešlo, to je bez debat.
Výstižný komentář ke knize píše Vesmich.
Ten příběh ze současnosti je slabý, o tom žádná, ale není zase tak slabý, aby devalvoval to, co chce autorka sdělit a co taky sdělila jako první. Pro mě byly pozoruhodné rovněž reálie na pozadí toho příběhu - jakým způsobem se v Sovětském svazu pořádaly podobné expedice, jaké vybavení ti lidé měli/neměli a jak se to lišilo od našich podmínek. Neboť i my zde jsme pořádali expedice pod záštitou SSM kupříkladu do Mongolska, jinak by se tam nikdo nedostal, a rovněž bylo třeba expedicí něco politického někomu sdělovat. Pátrání/nepátrání po skupině mladých lidí a celý ten přístup k záchraně lidí byl rovněž takový sovětský - až se nějak rozhýbeme, tak budeme něco dělat, chaoticky a za pomocí velkého množství lidí..nějak to dopadne, zkusíme ovšem co nejdéle věřit, že se to vyřeší samo, protože jinak bude zdůvodňování a vysvětlování, hlášení a postihy...
Na základě dost kritických komentářů jsem nic nečekala – a kniha mě příjemně překvapila.
Velice zajímavé dokumenty k celé záhadě Djatlovovy výpravy – deníky účastníků, popisy pátrání po ztracených, zajímavé jsou i dost depresivně působící dokumenty svědčící o komunisticky byrokratickém postupu při prošetřování tragédie. A přehled možných příčin konce výpravy.
Příběh spisovatelky, pátrající po tajemství smrti studentů, je nenásilně propojen s dokumenty, nepřišlo mi to nijak rušivé, či dokonce nudné. Nakonec, kdo si chce užít jen a jen dokumentární část knihy (která převažuje), dává mu autorka v úvodu návod, jak se beletristické části vyhnout.
Nevadila mi ani v závěru naznačená možnost řešení celé záhady, spíš naopak; je to jen možnost, ne jednoznačné tvrzení.
Souhlasím s některými čtenáři, citace faktů jsou nejzajímavější, současná milostná zápletka je jaksi navíc. Oceňuji některé silné detaily i atmosférická líčení (opravdu připomínají knihy Jozefa Kariky nebo film o sněhu, hovadech a smrti Wind River), ale celkově jsem si čtení moc neužila; na detektivku příliš rozvláčné, na thriller řídké.
Přijde mi, že záhada Djatlovovy (mám ráda originál) nešťastné výpravy je v poslední době oblíbeným tématem (Lavay, tak trochu D'Andrea se možná inspiroval, dokonce i Karika ho v několika svých románech zmínil). Chápu, že tato kniha ve své době vzbudila poprask, ale popravdě myslím, že to bylo právě a JEN díky zveřejnění příběhu a původních spisů. Protože oprostíme-li se od HLAVNÍHO tématu, tak story o spisovatelce s tvůrčí krizí sám o sobě dost pokulhává a za normálních okolností by ho nikdo nečetl, prostě a jednoduše NUDA. I všechny ty děsně mysteriózní sny o skupině lyžařů za dveřmi a rádoby osudová setkání s kámoškou Světou... Ouvaja, jak naivní! Buď to měla být literatura faktu nebo beletrie, co má alespoň nějaký smysl. Takto je to jen melodramatický příběh o tom, jak se manželé dávají zase dokopy a ona už zase může psát a jó, aby to nebylo tak klišoidní, tak se opřem třeba o tu ruskou záhadu ze 60. let, to přece lidi zaujme!
Pro mě tedy zbytečná ztráta času, ač záhadu Djatlovova průsmyku naprosto žeru, ale stokrát raději doporučuji Lavaye a jeho Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? Za mě tohle prostě ne a nebýt těch (snad) originálních dokumentů, dávám odpad.
Autorka zasadila literaturu faktu do beletrie. Což mi vůbec nevadilo, naopak tam přibyla vtipná místa. Hlavní část knihy je ale opravdu věnována Ďatlovově výpravě a našla jsem tam pro mne nové skutečnosti.
Kniha neobsahuje fotografie, ale ty jsou stejně již obsažené v knize Kdo zavraždil účastníky Ďatlovovy expedice, která vyšla vloni.
Kniha by bola fajn a dostala by viac bodov ale nepáči sa mi, že nám subjektívne podsúva svoju teóriu (ktorá má veľa dier). A chýba aj viac objektívnejších informácii a teórií. Ináč, štýl písania ma bavil a dozvedela som sa aj niekoľko vecí, o ktorých som predtým nevedela, hlavne o tom, ako potrestali funkcionárov športovej organizácie a výpovede niektorých rodičov obetí.
Nelíbilo se mi pojetí knihy.Daleko více informací si stačí vyhledat na internetu.Proč psala v knize o sobě ? Nuda..Pokud by spojila děj například z pohledu člena výpravy, bylo by to napínavější.Za mě zklamání.
Hm... ne, takhle ne.
Pokud je to literatura faktů, chybí skutečná analýza faktů, protokoly měly být jako příloha, v samotném textu jen pro zajímavost ty nejdůležitější - a především představující nové informace, ne donekonečna opakovat stejné informace bez přidané hodnoty. Nejsem génius, ale pokud něco čtu podruhé, obvykle si to zapamatuju, nepotřebuju to číst desetkrát pořád dokola.
Pokud to měla být fikce o případu výpravy Ďatlova, proč to nemá příběh? Fikce nevyžaduje dokonalé sledování reality, autorka si měla vybrat jednu teorii a alespoň nějak ji rozvinout (a to nejsem fanoušek uzavřených konců, jen fanoušek alespoň náznaku děje). Fikce nepotřebuje detaily o centimetrových rozdílech v místech nálezu věcí - a pokud je tam chtěla mít, měly být v příloze.
Pokud to měla být sonda do života spisovatelky, pak mohla vytvořit a najít paralely s těmi dokumenty, a na tom vystavět alespoň nějaký příběh. Nebo se tam mohlo alespoň něco stát. A pak naprosto nechápu ty opravdu náhodné mystické motivy... s nulovým významem, mystika pro mystiku.
Přijde mi, že se autorka nedokázala rozhodnout, co píše, a tak z toho udělala pěkně nudný osobní deníček. Je to takový Eintopf, z kterého mi od půlky nebylo nijak valně.
Hvězda za to, že zveřejňuje (nejspíš) skutečné dokumenty k případu a že se to alespoň rychle čte, a tak se to dočíst dá. Složitější jazyk nebo více opakujících se protokolů, slovníčků, zbytečných dokumentů, tak to do konce nedám.
Štítky knihy
výpravy a expedice pobyt v horách Ural (pohoří) nevyřešené případy Djatlovova expedice vysokohorská turistika
Hodně zajímavé téma, ale tak špatně uchopeno!