Dítě zvané „To"
Dave Pelzer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139301/bmid_dite-zvane-to-zld-139301.jpg
5
806
806
Dave Pelzer série
1. díl >
Kniha je šokující historií jednoho z nejkřiklavějších případů týrání dětí v dějinách Kalifornie. Autor v ní vypráví neradostný příběh vlastního dětství. Nervově labilní matka-alkoholička jej surově týrala, bila a trýznila hladem.
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1999 , Columbus (ČR)Originální název:
A Child Called „IT", 1995
více info...
Přidat komentář
Já ani nevím, jak hodnotit. Nepochybuji, že byl autor týraný, ale ty praktiky...a hlavně to, že by si toho nikdo nevšiml a nikdo nic neudělal? V nějaké sociálně vyloučené lokalitě možná, ale... Zdá se mi to přitažené za vlasy. Učitelé, spolužáci. Že by se na něj chodili dívat bratrovi spolužáci a nikdo nikde nic neřekl?
Autobiografický román týraného dítěte. Kniha se dobře čte, pokud se to dá o podobném tématu napsat, a naštěstí je krátká. Myslím, že číst víc stránek o nesmyslném týrání a ponižování malého dítěte vlastní matkou bych číst nedokázala.
Nemůžu dát hvězdičky, sotva jsem dala obsah. Celou dobu jsem měla stažený žaludek a slzy v očích. Pro mě něco nepředstavitelného a nepochopitelného!!! Co mě dorazilo na konci..... Že v USA je týrané a zneužívané každé páté dítě. Proč??? :(((
Ani nevím, co napsat. Na sto stranách popsáno tolik bolesti, tyranie a utrpení. Navíc šokující tím, že se jedná o "dětství" samotného autora a vypravěče, který, ač nechápu, přežil. Nevím, co se může odehrát za devastaci v mozku, že matka začne tak strašně nenávidět jedno ze svých dětí. Nebudu psát o praktikách, které na Daveovi prováděla, protože už se nechci vůbec v mysli vracet do vymrzlého sklepa s lepenkovými krabicemi, ani k takřka smrtícím koktejlům ze čpavku a čistících saponátů. Jedno, ale vím jistě. Je mi smutno, moc smutno.
Naprosto skvělá, co se týče tohoto žánru, jedna z nejlepších! Pro slabé povahy ale nedoporučuji...
Poprvé přečteno v 5. třídě. Všichni ostatní měli referát z obsahu knih Stanislava Rudolfa atp. a já se vytasila s tímhle. Zbytek třídy si to ode mně hned chtěl půjčit, pamatuju si to jako by to bylo včera.
Co o tom napsat víc...týrá se tam děcko...hodně. Hnusně. Vlastní matkou. No...a to je vše. I po tolika letech mám některé pasáže v hlavě.
Tak tahle knížka se četla sama, nešlo přestat, ale zároveň ji člověk byl nucen místy odložit, aby se nadechnul. Bylo to děsivé, bolestné až k pláči. Obdivuji Davea že přežil a dostal snad šanci na lepší život. Ale zároveň si ponese v sobě celý život tu tíhu týraného dítěte. Matku bych nikdy matkou nenazvala. Je to zrůda. Chystám se přečíst o dalším osudu Davea v pokračování.
Uff,tak to byla síla.Brečela sem jak želva.Nechápu,jak něco tak strašnýho,můžou dělat rodiče svým dětem.A před autorem smekám,že to všechno ustál.
Panebože, mám za sebou nedávno pár knih o psychickém i fyzickém týrání žen, ale to byl jen slabý odvar. Zde mi bylo vyloženě fyzicky špatně při popisu toho, co vlastní matka dokázala působit malému bezbrannému dítěti. Pokud se dítě budí jen s jedním cílem a to je přežít další den a pak opravdu musí bojovat o život - to by psychicky nezvládl leckterý dospělý člověk. I když vím, že má kniha další dva díly pokračování, nejspíš se do nich jen tak nepustím. Tohle bylo opravdu hodně temné, i když pro Davida to byla realita. Hodně to na mě zapůsobilo a jelikož pracuji s dětmi, jen tak mě stín téhle knihy asi neopustí.
Jsem opravdu v šoku. U knihy jsem brečela jako želva. Je to hrozné co si autor musel prožít. Nikdy jsem snad nečetla emotivnější knížku. O to horší že se to skutečně stalo a že si autor musel prožít takové hrůzy. Mnohdy jsem byla tak šokovaná, že jsem nevěděla jestli knihu vůbec dočtu do konce. Ty detaily, pocity, emoce..prostě děsivé. Před autorem smekám, věřím, že teď už má mnohem lepší život. I přes to co prožil věřím, se z něj stal silný a dobrosrdečný člověk.
Jeho matka je zrůda, která si zaslouží shořet v pekle. I jeho otec selhal na plné čáře, jen přihlížel a nic neudělal. A malý Dave mu tak věřil a spoléhal na něj.
Doporučuji všem si knihu přečíst, je to opravdu na zamyšlení a hlavně je to o tom, abychom se více dívali okolo sebe. Musíme být více všímavý.
Kniha, která je svědectvím toho, že i mateřská láska má své meze a může se kdykoli pokazit. Kniha je popisem hrůz, které zažíval David nejen doma ze strany matky a později i vlastních sourozenců, ale i ze strany spolužáků, z důvodu jinakosti způsobené týráním. Autor velmi živě nastiňuje svůj vlastní "život", přičemž se čtenáři ježí vlasy na hlavě. Nezbývá než kroutit hlavou nad tím, jakou bestií se může stát dříve vlídná matka.
Kniha,kterou jsem cetla jako bezdetna a otrasla mnou. Zkusila jsem ji cist jako mama,a musela jsem ji odlozit. Otresny cteni,pritom clovek toho hlapce z knihy od prvnich slov zboznuje,lituje,chtel by ho obejmout.
Dodnes me mrzi,ze jsem pujcila dalsi dve knihy,ktere navazuji a uz se mi nevratily...
Musela jsem tuto knihu odkládat. To, co v ní je popsáno je horror a já to takhle vcelku nezvládla.
Chudák Dave i jiné děti, které to prožívají. Už se nedivím, že si doktoři berou děti stranou od rodičů, pokud mají na těle modřiny. Je to potřeba. Je nutné proti tomu bojovat.
Není to kniha pro slabé žaludky..
Snažím se ke každé knize, kterou přečtu, dávat hodnocení (ať je jakékoliv). Jelikož já sama pokud se rozhoduji, zda si knihu přečtu, koukám právě na hodnocení a komentáře. Rozmýšlela jsem se jestli hodnocení vůbec dám, protože nechci obsahu této knížky dávat 5*. Nicméně, po delším přemýšlení jsem se rozhodla, že pět hvězdiček dám autorovi, za jeho nesmírnou odvahu a osobní sílu, za odhodlání jít s "kůží na trh".
Teď ke knize: o knize jsem se poprvé dozvěděla před cca 5-leti a to v jednom příběhu z knihy "Slepičí polévka pro duši našeho zákazníka" . Název knihy jsem si poznamenala, a když jsem konečně našla trochu času a chuť navštívit knihovnu, knihu jsem si půjčila. Příběh o "dítěti zvané TO" z knihy slepičí polévka jsem si už moc nepamatovala, jen si pamatuji, že byl docela drsný. Začala jsem číst bez nějakého očekávání a musím říct, že často když hodnotím knížky tak si někdy říkám proč autor musel napsat 200 stránek - stále se opakujících, když by stačilo třeba jen 50. U této knihy jsem si říkala, pro autor musel zažít tak moc bolesti, trápení a utrpení, že to zabralo 100 stránek. Bylo mi z toho fakt smutno, a místy až zle. Knihu bych opravdu nedoporučovala slabším povahám. Já sama netušila do čeho se pouštím, příběh je místy velice drsný o to víc pokud si člověk uvědomí, že to není smyšlené.
Vskutku děsivý příběh plný utrpení, bolesti, zmatku a především nepochopení, co mu matka dělá... Neskutečné na tom však je, že takové svině skutečně existují a tento příběh je podle skutečnosti, podle toho, co zažil sám autor...
Štítky knihy
děti USA (Spojené státy americké) sourozenci rodinné vztahy osamělost domácí násilí týrání psychické problémy matky a synové
Otřesné vyprávění, nicméně i takové knihy je třeba číst.