Dcera Kury
Debra Austin
Román poutavým způsobem přibližuje život před více než půldruhým milionem let. Ve vesnici Kura žije hlavní hrdinka Pche, jež je ženou z rodu Homo erectus. Celá společnost je matriarchální, vedoucí postavení mají tedy ženy. Román Dcera Kury ukazuje tehdejší svět bez servítek, naturalisticky popisuje boj o přežití, jenž je s naprostou samozřejmostí začleněn do děje. Přirození zvířecí nepřátelé jsou součástí tamního života a vyhrává ten silnější. Lidé Kury mají svou Matku, kterou je Čirika. Matka Kury má dceru Pfí a vnučku, hlavní postravu knihy – Pche. Čiriku zahubila jedné temné noci lvice. Byla již stará, přesto ji Pche postrádala pro její vůdčí osobnost. Kromě Matky Kury přišlo téže noci o život Dítě. Dítětem byly nazývány všechny děti, které nedosáhly věku čtyř jar, kdy jim bylo slavnostně přidělováno jméno. Ztráta dětí – kvůli nemoci nebo odvlečení dravými zvířaty, byla běžnou, i když smutnou záležitostí. Po smrti Matky Kury společnost přijala novou Matku Pfí a zodpovědnost Pche mnohonásobně vzrostla. Blížila se doba, kdy bude řada na ní… V matriarchální společnosti měl každý pevně určeno své postavení. To se projevovalo jak v běžném životě, tak při slavnostech. Tradiční slavnosti Vázání pouta, oslavě konce sklizně, při níž si ženy vybíraly svého muže, předcházel průvod od příbytku k příbytku. Začínalo se od žen nejvýše postavených – Čirikiných dcer, až po poslední ženu Hmm. U každého příbytku okusili členové průvodu jídlo. Kvalita jídla i nádob, v nichž bylo podáváno, se snižovala. Hmm mohla nabídnout k ochutnání pouze košík se sušeným ovocem. Poutavě popsané tradice společnosti, rozhovory mezi lidem, lov, úprava jídla, ošetřování zranění, zacházení s dětmi, to vše činí román nesmírně zajímavým. Je obohacen o nádherné nafocené olejomalby Jana Skořepy. Názvy kapitol a výrazy dokreslující africký kolorit vycházejí ze svahilštiny. Byly přetvořeny uměleckou licencí autorky. Pro lepší porozumění je v závěru slovníček, v němž čtenář nalezne překlad názvů jednotlivých kapitol. Bez něj by byly nesrozumitelné. Při čtení je třeba správně pochopit příbuzenské vztahy jednotlivých postav. Po zažití této skutečnosti je již román hezky čtivý.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2009 , PráhOriginální název:
Daughter of Kura, 2007
více info...
Přidat komentář
romantická pohádka o pralidech z dob, kdy se ještě běžně nelhalo. nastíněný svět jsem autorce koupila, pomohly krásné ilustrace, které mě vracely do mého osobního pravěku. tedy jsem neměla potřebu řešit historickou věrohodnost - nevadil mi složitý jazyk, jakým postavy mluvily a v němž přemýšlely, ani zajímavý koncept původního ateismu. bavila mě kulturní výměna mezi kmeny, cyklické obřady i přístup k miminkům a dětem.
manipulativní zloduch je opravdu odporný, šelmy divoké. i tak mi ale kniha přišla jako laskavější (dětštější) sestra Poslední neandrtálské ženy.
Jako fanoušek Štorcha musím říci, že dobrý. Chvílemi až neuvěřitelné co všechno zvládli, ale za mě dobrý
Celkově jsem byla se čtením taky spokojená, ale našlo by se pár míst, které mi vadily. Přijde mi, že autorka mohla vycházet z jiné doby. To, že by nějaký australopithekus v té době zvládl tolik věcí, je nemyslitelné. Kdyby vycházela třeba z doby, kdy zde byly neandrtálci, přišlo by mi to více realističtější. To jen, co mě celou knihu vnitřně popuzovalo. Jinak spokojenost. Krásné obrázky a ten slovníček pojmů velmi pomohl.
Kniha mě doslova pohltila, během čtení jsem byla vždy plná očekávání...hezky vylíčené jednotlivé děje, potom přechod na vyprávění rozděleného ústředního páru každého zvlášť. Příběh byl celkově poutavý a vždy když jsem se ke knize vrátila jsem přesně věděla co se odehrálo, kdo je kdo. jen mi možná ke konci přišel příběh trochu uspěchaný a lehce předvídatelný.
ALE jako odpočinkové čtivo pro mou fantazii naprosto skvělá knížka. Stala se i mou první (pokud nepočítám lovce mamutů na ZŠ:-) ) s pravěkou tematikou a rozhodně ji vřele doporučuji.
Tyto příběhy jsem četla od ZŠ cca do druháku na střední. Je to hezká nostalgie, pěkně se to čte a člověk si vyčistí hlavu. Oddychovka.
Docela hezký prehistorický román, zajímavá zápletka, dobře se čte, ale sáze od Jean M. Auel - Děti země se asi nic nevyrovná :)
Takové dětské. To, co hrdinové dělají, umí, cítí, jak smýšlí je neuvěřitelným mišmašem, který nedpovídá době před 500 000 (nebo dvěma a půl miliony jak je na obálce?) lety, ale zcela náhodně si vyzobává prvky z celého pravěku i fantazie. Postavy vypadají ještě napůl jako opice, velice archaicky se páří, vydávají zvířecí zvuky a mručí na 100 způsobů, ale na druhou stranu používají abstrakta, velmi pokročilé nástroje a bydlí na úrovni, která 500 000 let př. n. l neodpovídá. O náboženských představách nemluvě. Zajímavé je, že náboženský koncept Velké je v textu líznutý spíše patriarchálními než mateiarchálními prvky. Tudíž mě obliba knihy u feministicky (vlastně spíš pseudofeministicky) orientovaných čtenářek poněkud udivuje. Úsměvné byly i šelmy, které se vůbec nechovají "divoce", ale spíš nepřirozeně a za každou cenu krvelačně.
Autorka má dle záložky zálibu v paleoantropologii - pak nechápu, proč ji při psaní alespoň trochu nevyužila, kniha je napsána, jako by autorka znala z pravěku sotva látku základní školy.