Dcera padajícího listí: Příběh o duši, která přežila díky lásce
Tereza Nagy Štolbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/194934/bmid_dcera-padajiciho-listi-pribeh-o-dus-1qs-194934.jpg
3
27
27
Autorka místy až s brutální upřímností a citovou hloubkou líčí dětství dítěte, které opustila matka, ocitlo se v ústavu a poté v péči adoptivních rodičů. Pohled dítěte, které naráží na zeď nedorozumění, je vylíčen velmi sugestivně. Toto rané trauma a život bez mateřské lásky měly dalekosáhlé důsledky na psychiku holčičky a později dospívající dívky v podobě velkého osamění, mentální anorexie, sebepoškozování a sebevražedných tendencí. Tento osobní příběh má kromě individuální hodnoty univerzální platnost. Je důkazem negativního dopadu raného traumatu na celý pozdější život a zároveň ukazuje nesmírnou lidskou houževnatost, odolnost a schopnost regenerace. Kniha vypovídá hluboce analytickým způsobem o problematice zpřetrhání první vztahové vazby čili vztahu s matkou. Autorka k tomu využívá příběh vlastní traumatické zkušenosti a dlouhodobé práce na sobě. Poselství knihy může pomoci každému z nás uvědomit si hloubku cesty k vnitřnímu dítěti. A možná i udělat léčivé kroky k péči o duši, která je hluboce utvářena vztahem s matkou. * * * Tereza Nagy Štolbová se spolu se svojí sestrou dvojčetem narodila v čase padajícího listí. Zlomek dětství žila s matkou, která ji brzy opustila. Prožila předškolní věk v dětském domově. Poté deset let u adoptivních rodičů. Vystudovala psychologii a nyní pracuje jako psychoterapeutka. Žije se svým mužem a třemi dětmi ve starém domě na vesnici.... celý text
Přidat komentář
Autorka stále mluví o tom, jak všem odpustila, ale mezi řádky je vždy nějaké “ale”. Kniha na mě působila velmi depresivně. Chápu, že autorka neměla lehký život, ale z knihy na mě působila nevyrovnaným dojmem, i když píše o opaku.
Čekala jsem od knihy trochu něco jiného...ale dočetla jsem, i když chvílema jsem chtěla odložit. Není to příběh jako takový, ale spíš popisování pocitů...
Co se děje a tématu týče tak to bylo skvělé, ale styl psaní mi nesedl. Přijde mi, že autorka nemá moc spisovatelský talent a její kniha se hrozně špatně čte, musela jsem přeskakovat a přesto mi připadá, že je kniha moc natahovaná. Četla jsem už dost knih tohoto tématu, ale tato mi seděla nejméně :(
Kniha je hrozně depresivní, ukňouraná, nic není pozitivní...chápu, že paní měla a má nějaké trauma z dětství, ale mi přijde, že se s tím neumí do dneška vyrovnat. Četla už jsem hodně knih na podobné téma, ale tahle mi přišla opravdu hodně deprimující.
Až při čtení této knihy jsem si uvědomila, že jsem i v rozhlase slyšela autorku svůj příběh vyprávět. Já se ztotožňuji s komentářem pode mnou. Kniha psaná spíše kvůli ní samotné, velice nečtivé, působí tak, že ač sama psycholog, není vyrovnaná se svou minulostí, je to výkřik zoufalých pocitů stále dokola...nepříjemné a myslím i nevypovídací, i když je to velmi těžké soudit.
Přestože mě problematika duševních nemocí a opuštěných dětí zajímá, tato kniha mě nezaujala a ač je útlá, těšila jsem se, až ji dočtu. Celou dobu jsem měla pocit,že prioritou autorky nebylo psát pro čtenáře, ale především sama pro sebe - jako by se chtěla vypsat ze všech traumat, která dle mého stále ještě nemá překonaná. Nebo alespoň v době psaní knihy neměla. Opakované nářky, otázky, obraty, hovory s již nežijícími, rozpolcení vlastní osobnosti a stálé opakování týchž problémů, které dle anotace autorka překonala. Nepůsobí to tak. Je mi líto. Pokud měla kniha naznačit cestu, nevím, zda tento úkol splnila. Dle mého nikoli. Možná je to i tím, že není epická, tedy nepopisuje příběh, ale pocity.
Nedalo se to dočíst! Pořád dokola bolestínské a patetické nářky, výlevy plné nevděčnosti, sebestřednost a sobectví. Tolik dětí vyrůstá v dětských domovech a jsou v postoji k životu většinou pozitivní. Autorka se babrá a utápí v křivdách, život ostatních (pravých rodičů, adoptivních, spolužáků, okolních lidí) posuzuje jen ve vztahu k sobě, chybí jí altruismus. Obtížná, nepříjemná pacientka s psychózou, která nyní sama léčí! Děs! M.
Velmi smutná kniha, kterou jsem nedokázala číst od začátku do konce a najednou, skákala jsem z místa na místo, vracela jsem se, odkládala a zase se k ní vracela. Rozlítostňovala mě, vnitřně znepokojovala a přišla mně jak z jiného světa. Je mi líto, čím si někdo musí projít. Obdivuji sílu, se kterou byla tato autobiografie napsaná.
Štítky knihy
sebevražda adopce anorexie sebepoškozování dětské domovy
Dcera padajícího listí: Příběh o duši, která přežila díky lásce
Hutná zpověď (všemi) opuštěného dítěte, která mi místy rozvibrovala struny mých dětských zranění.