Dcera sochaře / Fair play
Tove Jansson
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485382/bmid_dcera-sochare-fair-play-FVj-485382.jpg
4
33
33
Tove Janssonovou není třeba dlouze představovat, její muminní dobrodružství zná snad každý. V tomto svazku však přinášíme dvě prózy určené nikoli dětem, ale dospělým. Ač mají obě autobiografický nádech, perspektivou se dozajista liší – Dcera sochaře popisuje kouzelné dětství prožívané v kruhu rodinném, zatímco Fair play míří spíš k opačnému konci života a líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň. Přesto mají hodně společného – umělecké prostředí v Helsinkách, okouzlení magickou severskou přírodou a mořem a také přátelství, laskavost i lásku. Tove Janssonová (1914–2001) byla finská, švédsky píšící spisovatelka, malířka, ilustrátorka a autorka komiksů. Narodila se do umělecké rodiny sochaře Viktora Janssona a grafičky a ilustrátorky Signe Hammarstenové-Janssonové. Světové proslulosti dosáhla svými dětskými příběhy o šťastné rodině muminků, které začala psát ve už 40. letech a široké oblibě dětí i dospělých se těší dodnes. Neměli bychom však pomíjet ani její tvorbu pro dospělé, jež čítá tucet svazků, ale čeští čtenáři zatím měli možnost přečíst si pouhé tři. Rozsahem spíše kratší, intimní a často autobiografická díla nezapřou Janssonové poetickou duši, víru v důležitost umění ani lásku k přírodě.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Bildhuggarens dotter / Rent spel, 1989
více info...
Přidat komentář
Kniha Scera sochaře nás přivede do spletitého autorčiného dětství, kde figuruje známy tatínek jako umělecky bohém a velmi (na tu dobu) emancipovaná maminka. Možná díky takto silným rodičovský charakterům šlo z knihy cítit určitý melancholicky nádech z autorčiné strany. Pro dítě to místo muselo být velmi nelehké ale zároveň zajímavé a vzrušující. Mělo to krásný poetický nádech a příjemné vykreslenou přírodu a finsky venkov, tak jak si ho autorka pamatovala, nebo snad chtěla pamatovat.
Fair play nás zase posune o něco dal v čase, kdy 2 ženy ve středním věku žijí na odlehlé místě, kde mohou svobodně tvořit. Jejich vztah mezi sebou byl poněkud chaoticky, občas bylo cítít značně napětí. Líbilo se mi, jak měla každá úplně jiný pohled na život a jinou osobnost,
Celkové za mě moc hezky, poetický a provedený autobiografický příběh oblíbené autorky Mumínků
Trochu autobiografie a hodně, hodně fantazie. Někomu bude víc sedět vyprávění o dvou starých dámách, jinému vzpomínky na autorčino dětství. Možná podle toho, k čemu má čtenář zrovna teď blíž. Nebo právě naopak.
Tove Jansson je u nás v oblasti prózy pro dospělé bohužel zatím málo objevenou autorkou. Její knihy jsou přitom velmi osobité, poetické i trochu drsné zároveň, nesou v sobě odraz Muminků i vlastní bohaté vzpomínky. Dcera sochaře mě uchvátila, četla se krásně, lehce, hodně se podobala autorčině Knize léta. Fair play na mě navzdory odlehčenějším kapitolám působilo víc ponuře, mezi hrdinkami visí mnoho nevyřčeného, určité napětí je skoro všudypřítomné. I to je ale zajímavá sonda do života dvou umělkyň.
Muminky milovali mí synové a má kolegyně. Po knize jsem sáhla, když jsem viděla ukázky z filmu dle ní natočený. Taky recenze mě zlákaly, ale trochu jsem byla zklamaná. Víc se mi líbila poetická část o dětství spisovatelky. Jsou to střípky vzpomínek, které vás vtáhnou do Finska na začátku století. Druhá část je o životě dvou umělkyň, přítelkyň, takový poklidný bohémský život.
Ukamenujte mě, ale já jsem mumínky nepolíbená, proto jsem neměla ani ponětí o tom, kdo Tove Jansson byla. Když jsem si ale někde přečetla úryvek z Dcery sochaře, okamžitě mě zaujal její poetický styl. Obě prózy jsou tvořeny epizodními krátkými povídkami a doporučila bych je číst hezky v klidu a pomalu, klidně jimi prokládat čtení nějaké jiné knihy. Texty jsou si totiž svým způsobem dost podobné a při kontinuálnějším čtení jsem měla pocit, že se tak nějak vytrácí to kouzlo poetiky a krásných popisů krajiny a lásky k přírodě i lidem, kteří jí prošli životem. Toto dvojdílo moc a moc doporučuji všem, kdo upřednostňují styl psaní autora nad dějem i těm, kteří chtějí této výjimečné umělkyni "nahlédnout pod pokličku".
Pohodové čtení, které potěší každého, kdo rád vzpomíná na dětství, stejně jako finská spisovatelka Tove Janssonová. Kniha je rozdělena na dvě části, které se doplňují. V próze Dcera sochaře autorka vzpomíná na nezapomenutelné okamžiky, které prožívala jako malá v rodinném kruhu, a v té druhé, líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň. Obě části byly moc zajímavé, takže doporučuji všem, kteří se potřebují odreagovat od naší mnohdy hektické současnosti.
Tove byla úžasná žena. Doporučuji začít částí - Dcera sochaře a užít si dětství s bohémským otcem a maminkou femme fatale. Druhá kniha jen podtrhne volnost a zaujatost spisovatelky a malířky (byla by radši, kdybych to uváděla naopak).
Miluju citát: “Děláš jen to, na co máš chuť “ “Přirozeně, to se ví.”
PS: Film Tove skvěle dokreslí nedořečené z knih.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství stáří dětství autobiografické prvky Švédsko Helsinky finskošvédská literaturaAutorovy další knížky
| 1990 |  Čarovná zima |
| 2000 | Čarodějův klobouk |
| 1999 | Cesta za tatínkem |
| 2002 | Kometa |
| 2003 | Bláznivé léto |
Tove Jansson je v našich končinách predovšetkým známa ako autorka a ilustrátorka detských knižiek o Mumínkoch. Autorka, ale písala aj pre dospelých, a to konkrétne poviedky. Ja som čítala Cestovat nalehko, ktorú vám vrelo odporúčam!
Preto keď som uvidela, že české vydavateľstvo Argo vydáva jej autobiograficky ladené prózy Dcera sochaře a Fair play, úplne nadšene som kričala. A to ešte v týchto prenádherných obálkach! (Pričom autorom malieb je práve táto nadaná a svojrázna autorka.)
Dcera sochaře je text o detstve, ktorý zažila s excentrickými rodičmi. Život na malom ostrove, neustále plachtenie a chytanie rýb. Tieto motívy sa objavujú u Janssonovej aj v jej ďalších prózach. Tu nám ale dáva nahliadnuť pod pokličku, aké to bolo pre ňu vyrastať a ako rozprávkovo vnímala celé svoje detstvo. V skratke to na mňa pôsobilo čarokrásne akoby som čítala knihu o Anne Shirleyovej.
Fair play sa zasa odohráva o niekoľko desaťročí neskôr, cca v 80.r. 20.st. Hlavnými hrdinkami je Mari a Jonna- pseudonymy pre Tove a jej partnerku. Obe sú umelkyne a my zase nahliadame pod pokličku ich partnerského spolužitia a trampot, ktoré každý normálny vzťah obklopujú. Zároveň sa dozvedáme, akým spôsobom tvorili, čo ich inšpirovalo a nebola by to Tove, keby sme sa opäť nevydali často člnkovať a chytať ryby.
V Janssonovej dielach často na lodiarov padá hmla uprostred mora. Ale ona, či je mladá alebo staršia, nad tým nestresuje, počká kým hmla zasa ustúpi a ona môže ďalej pokračovať vo svojej ceste.
Za mňa príjemné dielko, ale čakala som trošku väčší zážitok, aký som napríklad zažila v knihe Cestovat nalehko. Rozhodne ma však od čítania ďalších jej diel neodradila a budem sa tešiť, ak ku mne zavíta ďalšie jej dielo...