Dcéra Sparty
Claire M. Andrews
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491953/bmid_dcera-sparty-7AV-491953.jpg
4
50
50
Dcera Sparty / Dcéra Sparty série
1. díl
Sparta z nej vykovala smrteľnú zbraň. Bohovia teraz chcú, aby zachránila svet! Sedemnásťročná Dafne je bojovníčka telom i dušou, odhodlaná spraviť všetko pre to, aby sa stala rovnocennou v očiach obyvateľov slávnej Sparty, mesta, v ktorom vyrástla a naučila sa ho milovať. Nečakané stretnutie s bohyňou Artemidou – ktorá má v rukách osud jej brata – prevráti jej život naruby. Niekto ukradol deväť záhadných predmetov z hory Olymp, a ak ich Dafne nenájde, slabnúca moc bohov zmizne úplne, svet smrteľníkov sa ocitne v chaose a jej brat zomrie. Dafne a jej sprievodcu na cestách, ktorým nie je nik iný ako príťažlivý a neuveriteľne suverénny boh Apolón, zavedie putovanie do Minotaurovho labyrintu, za Sfingou a jej hádankami, cestou spojí sily s legendárnym hrdinom Teseom či s Hippolytou z kmeňa Amazoniek a napokon bude musieť čeliť aj samotným bohom.... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno: 2022 , Slovart (SK)Originální název:
Daughter of Sparta, 2021
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Na knihu som sa tešila, lebo milujem príbehy odohrávajúce sa v antickom prostredí s gréckou mytológiou. A ženským hrdinkám vždy fandím.
(No táto sa zdá byť byť prekvapená z vlastnej krásy a príťazlivosti... ok, ale až toľkokrát? A keď už je na výprave týkajúcej sa záchrany celého sveta, naozaj k tomu treba primiešať romantiku?)
Bohovia, ktorí slabnú, keď sa v nich neverí, je motív nekonečnekrát obohraný. Lokálpatriotizmus, resp. sebaobetovanie sa pre vyššie dobro a záchranu milovanej vlasti, kde ťa aj tak nikdy nebudú brať ako plnohodnotného člena, je tiež silná vec, ale zase sa to opakuje.
V knihe Dcéra Sparty je to celé v červeno-zlatom odtieni.
Silná ženská hrdinka s nie úplne pozemským pôvodom vyhrá nad mužmi, nad bohmi, nad príšerami, nad niektorými sa aj zľutuje, a tak sa občas zaviažu, že jej prídu na pomoc, keď to bude potrebovať. Asi v druhom dieli, keď vyjde. Toľko k deju. Veď akčné je to dostatočne, krátke tiež, takže mi prečítanie trvalo len nejaké slabé dve hodinky... ale nejako som si to neužila, dej bol predvídateľný, lebo aj nepriatelia boli tí klasickí, čo by ste predpokladali...
Deje sa jej toľko vecí, že jedna by sa aj zbláznila (premeny milovaných na zvieratá, spolupráca s bohom lásky, vyhrážky, úteky, bitky a výhry), proste Dafné si nemá kedy ani vydýchnuť... koná neuveriteľne impulzívne, nespolupracuje, aj keď sa to neuveriteľne často zdôrazňuje, aké je to potrebné... No just nie. Jednoducho všetko kĺže len po povrchu. Niektoré veci sú nekonzistentné - dokonca aj taká obyčajná vec, ako putovanie je raz božsky jednoduché, inokedy im trvá týždne, liečenie a kúzlenie detto.
Tak nízko položenú latku (leží v prachu na zemi, vlastne sa len okrajom dotýka sandálov), čo sa týka gréckej mytológie, som už dávno nevidela. Žiadne poučenie, alebo hlbší význam, keď sa jej niečo podarilo, keď dosiahla nejaký míľnik.
Akoby som čítala tínedžerskú fanfikciu, kde sa autorka nedrží predlohy, lebo sa jej nechce a len matne okolo nej lavíruje. A áno, aby to dávalo zmysel, ešte si to okomentuje a ospravedlní aj v predhovore. Nie, nevadí mi, že nechala umrieť postavy inak ako je v klasických gréckych bájach a povestiach (Tézeus, Sfinga, Minotaurus), ale vadí mi nulový vývoj hlavných postáv (Dafné a Apolón majú iný príbeh v predlohe) a áno, je tu aj vlk... klasický YA zaláskovaný trojuholník, len bez upírov a vlkolakov, aj keď teda trochu nadprirodzena a bĺch tu je. Okrem spaľujúcich pohľadov sa tu koná len samá akcia a preskakovanie v deji, vláčenie sa krížom cez mapu (inak, tá aj so slovníkom sú fajn bonusmi tejto knihy). Niektoré veci sú nedoriešené (Tébsky mor), iné len naznačené (rodičia), niekde sa preskočí celá časť, ostane len putovanie a horúce dotyky. Nie, neslintajte, naozaj ide len o dotyky a horúcu pokožku. Občas aj krv a ichor. Vlastne, miestami som mala pocit, akoby som hrala Assassin's Creed Odyssey - čo misia, to nová lokácia, postup v hre deji a následné získanie ocenenia od spolupútnika Apolóna/oslobodenie múz = získanie bodov a skúseností... Dokonca aj bonusy sú akoby z nejakej hry - či už ide o zázračné vyliečenie smrteľných zranená, samomysliaca ochrana (midasov dotyk), zbrane s neskutočným potenciálom.
Ale aby som len nekritizovala. Najviac z celej knihy sa mi páčila Kréta a jej vládca. Tak má vyzerať pravý tyranský panovník. Aj keď bol tiež vlastne len takou jednostranne vykreslenou postavou, pripadal mi asi najľudskejšie a hlavne v tom svojom presvedčení zotrval.
Prečítajte si, ak chcete, ale ak nie, tak nie. Neprídete o veľa.
Mě to rozhodně neurazilo. Mýty miluji, takže mě to vtáhlo dovnitř. Je to rozhodně klasické YA. Tak jsem je knize přistupovala, takže mě nic nepřekvapilo.
Pokud si chcete večer odpočinout ve světě legend, mýtů, bohů a hrdinů..směle do toho. Svoje místo na trhu určitě má.
Takový průměr, neurazí, ale ani nenadchne. Postavy nejsou kdo ví jak propracované a v ději jsou občas trochu zmatky, ale jinak je to klasické young adult fantasy. Existují na tohle téma mnohem lépe zpracované knihy (třeba od Madeline Miller), ale nakonec jsem vlastně byla spokojená. Hodnotím 3,5*/5. Pokračování si ráda přečtu.
Měla jsem příliš velké očekávání, to byla moje chyba. Řekla jsem si, že s touto tématikou to nemůže být špatné - a bylo. Ačkoliv téma je velmi čtivé a všeobecně oblíbené, dlouho jsem se nesetkala s takhle nesympatickými postavami, především hlavní hrdinkou. Začala jako nafoukaná sebestředná femme fatale a s postupem příběhu se to jenom zhoršovalo. Vlastně mě kvůli tomu kniha ani nebavila a nutila jsem se jí dočíst. Příběh nebyl zdaleka tak propracovaný, jak bych očekávala. Nevím co dalšího říct - budoucí pokračování číst nebudu.
(SPOILER)
!!!POZOR SPOILER!!!
Tak tohle bylo velký špatný. Jako asi většinu mě nalákala anotace a krásná obálka. Slibovali nádherný příběh z řeckých mýtů. Mé oblíbené téma. Takže jsem si myslela, že kniha bude přímo pro mě. Bohužel se tak nestalo.
Příběh sám o sobě byl velice jednoduchý. To by mi ani tak nevadilo. To jsem dokonce i čekala. Ale co mě dostalo, bylo to množství nelogičností, co se v příběhu nacházeli. Nevím jestli to nebylo jenom překladem, ale autorka jednou řekla, že platí tohle a hned druhou větou to prostě neplatilo.
Strašně špatně jsem se u ní orientovala v prostoru. Jednou je potok daleko od koní. Ani ne za tři věty se v něm ty koně pomalu koupou. Jednou je úzký ohraničený prostor a o tři slova dál je zase obrovský.
Také jsem měla problém s tím, že autorka nakousla myšlenku nebo nějakou akci, pak jakoby vynechala odstavec či dva a pokračovala v příběhu. Nehledě nato, že se snažila nacpat do příběhu tolik akce, že nedala možnost rozvinout nějak charaktery postav.
Postavy jsou kapitola sama o sobě. Dafné je nesnesitelná, namyšlená a přesvědčená o své důležitosti. Mary Sue jak vyšitá. Na začátku knihy jsem si říkala, že takhle začíná hodně hrdinek, že se určitě během cesty alespoň trochu zlepší. Bohužel jsem byla vedle jak ta jedle. Nejenže se její charakter nezměnil. Ale měla jsem pocit, že je sebestřednější ještě mnohem více než na začátku.
Apollón byl přesně takový jakého jsem si představovala. Trochu namyšlený, okouzlující bůh. Jediná postava s kterou jsem v knize neměla problém.
Lyku mi byl sympatický pouze jako vlk. Jeho lidská podoba mi k němu vůbec neseděla.
Théseus byla postava o ničem. Autorka ho tam dala jenom proto, aby na něj mohl Apollón žárlit. Jiný důvod pro něj nebyl. Když ho autorka zabila, tak na setinu sekundy mi ho bylo líto, ale autorka jela v příběhu tak moc rychle, že nikdo neměl ani čas nad ním truchlit.
Záporák byl jasný. Kdo zradil Olymp? Hádat můžete hned a jako u většiny příběhů s touto tématikou to byl Arés a bohyně Nyx. Kdo mě trochu překvapil, to uznávám, že se k nim přidal byl Hermés. Ale jako všechno ostatní v příběhu dostali tak málo prostoru, že je člověk nemohl ani začít nenávidět, ani pochopit jejich důvody k tomu proč udělali, to co udělali.
Jediný důvod proč si někdy přečtu další díl, pokud u nás vyjde, bude má touha se dozvědět, kdo je otcem hlavní hrdinky. A taky trochu zvědavost, jestli se autorka ve svém psaní zlepšila nebo to bude pořád sfouknuté horkou jehlou.
Žiaľ, Dcerá sparty mi vôbec nesadla. Kniha sa začala sľubne, ale pomerne rýchlo moje nadšenie opadalo. Veľký problém pre mňa predstavuje samotná hlavná hrdinka. Tak sebavedomú a arogantnú hlavnú postavu som v knihe hádam ešte nezažil. Strašne nesympatická postava a tým, že autorka z nej tak trochu urobila Semira z Kobri 11, ktorý prežije všetko, tak aj neuveriteľná. Neviem či je odvaha alebo hlúposť vyhrážať sa nebezpečnej príšere, ktorá vás má v hrsti, že ju zabijete. Skrátka som to autorke „nežral“. O hlavnom záporákovi a jeho motívoch sme sa nič nedozvedeli. Táto postava je proste zlá, lebo sa tak autorka rozhodla...
Toto by ale nebol hlavný kameň úrazu. Najväčší problém knihy sú podľa mňa nezmysli, ktoré sa v nej nachádzajú. Tým myslím napríklad, oslovenie Lord a Lady v antickom Grécku, Kalyptra na hlave mladej nevydatej princeznej Ariadné, červený/čierny ichor... Nestačil som sa diviť a pretáčať očami ako mohla autorka takto odignorovať historické reálie a pôvodné mýty.
Veľká perla sa ukrýva na konci knihy, v poznámkach od autorky. Citujem: „Študenti a odborníci na antické Grécko si asi budú žmoliť ruky, vzdychať a možno aj prevracať oči, keď budú sledovať Dafninu cestu. Za to však nebudem ospravedlňovať, poviem len, že históriu často píšu víťazi, zvyčajne muži, no tento boj vyhrala Dafne.“
Čo na toto povedať ? Nie som odborník na antické Grécko, ale tento výrok považujem za výsmech čitateľov. Akoby povedala „napísala som hlúposť, viem o tom, ale mne sa to páči a vy ostatní si trhnite nohou...“
Kniha má, ale ja svoje pozitíva. Číta sa naozaj ľahko, plynulo, dej je plný akcie, takže ak vám nevadí, že je to plytké, nepresné a nemáte chuť dať Dafne zopár faciek, môžete si knihu užiť ako ľahké letné čítanie. Na trhu však nájdete oveľa kvalitnejšie knihy s touto témou.
Další kniha s tématikou řecké mytologie.
Kniha zaujme již svou obálkou a děj hezky plyne nic se nejeví navíc a zbytečně. Chování postav odpovídá věku a co se týče jejich charakteru Dafne není žádná ufňukaná slečinka ale holka co problémům staví čelem Apolon je sice na začátku namyšlený ale v průběhu knihy ho poznáváme blíž. V knize jsou samozřejmě i mytologicke bytosti a pár napinavych scén. Za mě celkem průměr Kniha nenadchne ale ani neurazí a pro fanoušky řecké mytologie bude poutavým příspěvkem na rozšíření obzoru
Autorka Claire M. Adrews čitateľom predstavuje bohatý svet gréckej mytológie. Hlavnými postavami sú Dafne a Apolón, no nedá sa povedať, že by išlo o prerozprávanie príbehu o nymfe a odhodlanom božstve. V deji sa okrem týchto dvoch vystriedajú aj iní známi či trochu zabudnutí antickí aktéri.
Na stránkach sa teda objavuje nielen Minotaurus, ale napríklad aj múzy, Sfinga, Fobos a Deimos alebo Hippolyta. Všetko za účelom vybudovania sveta, v ktorom kráčajú poverčivosť a mágia ruku v ruke. To čiastočne vytvára obraz dobového myslenia. Ľudia sa tu riadia rôznymi obradmi a skláňajú hlavu v mene prežitia. Bohovia sú tu totiž fyzicky prítomní a vždy pripravení zasiahnuť do životov smrteľníkov. Navyše je možné vidieť obrysy viacerých nielen odlišných, ale aj príbuzných kultúr.
Príbeh je väčšmi než na protagonistov orientovaný na dej. Dafne, Apolón a ostatné postavy dostávajú dostatok priestoru. Ich motivácia a vzťahy tak ostávajú v uveriteľnej rovine. Dôležitá je však samotná cesta – obdoba nebezpečnej dobrodružnej honby za pokladom, ktorý môže zachrániť svet. Toto zabezpečuje výbornú dynamiku a čitateľ nemá čas nudiť sa. Napriek tomu tí, ktorí sa lepšie vyznajú v mytológii a dávajú dobrý pozor, odhalia mnohé zvraty dávno predtým, než sa objavia.
Celkovo sa teda dá tvrdiť, že textu dominuje ľahkosť. Od začiatku je jasné, že príbeh ráta s mladším publikom. Prejavuje sa to najmä v správaní sa postáv a v o čosi menšej miere v jednotlivých zápletkách. Na začiatku sa síce objaví manipulatívna Artemis, ale neskôr čitateľ sleduje hormonálne výlevy jej brata Apolóna.
Ako typickí pubertiaci sa teda na stránkach nesprávajú len smrteľníci, ale aj bohovia. Mnohým čitateľom môže byť takéto prispôsobovanie cieľovej skupine tŕňom v oku. No v kontexte celej knihy ide o dobré rozhodnutie. Vďaka nemu sa do textu prepašoval aj pocit blízkosti. Osoby z mýtov sa jednoducho správajú nedokonalo a trpia mnohými slabosťami.
Takisto je vidieť, že autorka má postavy, prostredie i samotné dianie pevne v rukách. Všetky scény majú svoje miesto a svoj význam. Podobne protagonisti sa tak či onak správajú z nejakého dôvodu. Zápletky sú postupom stránok rozsiahlejšie a zložitejšie. Napätie krásne graduje. Z knihy napriek tomu celkovo vytŕča, že ide o zamýšľaný úvod k ďalším udalostiam. Samozrejme, mnohé otázky ostávajú nezodpovedané.
Kniha Dcéra Sparty predstavuje ľahkú dobrodružnú honbu za pokladom. Dej nikdy nestráca dych a postavy prechádzajú z jednej krízy do ďalšej. Putovanie často prerušujú drsné bojové sekvencie. Svet je vystavaný na mnohých známejších i menej známych mýtoch. Väčšina zápletiek má uspokojivé riešenie. Udalosti posledných kapitol však dávajú tušiť, že Andrews má s Dafne ešte veľké plány.
Tato kniha se mi moc líbila ale nemyslím že tato kniha je vhodná pro jedenáctiletou holku jakou jsem já, protože tam byly milostné scény, ve kterých hlavní postava s děním nesouhlasila, ale pak se jí to zase líbilo. Bylo tam mnoho cizích slov, ale byl slovníček, takže jsem věděla, co znamenají