Dcerka
Tamara Duda
Román o životech, které válka roztříštila na malinké kousky. Hlavní hrdinka se po přestěhování do Doněcku najde v kreativní tvorbě — vytváří úchvatné vitráže, lustry a další luxusní výrobky ze skla a navzdory svému prozápadnímu smýšlení dokáže v místním mafiánském prostředí vybudovat úspěšnou firmu. Pak ovšem přichází rok 2014, který celý její svět převrátí vzhůru nohama. Dcerka tak musí své síly napnout jiným směrem. Bez váhání se zapojí do skupiny odporu proti proruským separatistům a věcně, mnohdy s překvapující ironií i humorem, sleduje dění kolem sebe i sebe samu. Shání základní vybavení pro vojáky ukrajinské armády, zakládá sbírky a neúnavně pomáhá lidem v nouzi. Nachází nové přátele, je však také svědkem toho, jak se letité sousedské svazky lusknutím prstu změní v krveprolití. Román je založený na příbězích, které autorka, jež se sama jako dobrovolnice aktivně zapojovala do pomoci ukrajinské armádě ve válce na Donbase, sesbírala v letech 2014-2016.... celý text
Přidat komentář
Tak toto jsem nečekala.
Myslela jsem, že to bude příběh o dívce, která se živí vitrážemi, lustry a lampami. To byl, ale pouhý začátek.
To co nám následně autorka předkládá co vše se dělo v Doněcku v letech 2014-2016 je prostě šílené.
Autorka se sama účastnila dobrovolnické pomoci a svým způsobem je tento příběh z první ruky.
Kniha je sama o sobě opravdu zajímavá a o to více pokud si člověk uvědomí, že to co popisuje je skutečnost, že se to opravdu stalo. Hodně často mi běhal mráz po zádech.
I tak se v knize objeví několik náznaků na humor, protože bez něj by to asi nešlo v žádné době.
Na konci knihy v jedné kapitole jsou chronologicky seřazené události a nechybí ani slovníček pojmů.
Válka na Ukrajinském Donbasu v letech 2014 až 2022. Zajímavé je, že jsem o tom nevěděla. Tato válka skončila až Invazí Ruska na Ukrajinu. V Doněcku vznikli v březnu 2014 proruské demonstrace.
Autorka vypráví příběh Dcerky, která se na východ Ukrajiny stěhuje za babičkou a našla se ve vyrábění a tavení skla. Vyrábí lustry, okna z vytráží, velmi se jí daří, zakládá společnost i se svými zaměstnanci.
Má odbyt a práce jí naplňuje. Pořizuje si drahé stroje…pak přichází jaro 2014 a válka. Náhle jde vše stranou. Nyní jde jen o to přežít. Babička se nikam nehne, chce zůstat tady. V Doněcku a Dcerka nakonec taky.
Válka je krutá, ať je kdekoliv. A samozřejmě trpí ti,.co s tím mají nejméně co dočinění. Spolu s kolegy z práce, kteří se stali i jejími přáteli se snaží pomáhat Ukrajinským vojákům s dovozem jídla, základního vybavení nebo zbraní.
Ze začátku to vypadalo, že jí se nic stát nemůže, zakládá sbírky přes Fb a pomáhá jak se dá. Seznámí se s ženy, jejichž osud byl v tu chvíli horší než její. Pomohla jim najít naději dál žít.
Je to dojemné čtení, které i když nechcete číst dál, tak musite. Je to popis války ve 21. století. Je to jiné, je internet, sociální sítě, přesto je to boj o přežití. Informace zkreslené. Jen kdo to prožil, tak ví jak to bylo. Kniha podle skutečných událostí.
Válka semele každého a žije se jen ze dne na den. Jen přežít dnešek…zítřek… Je to moc dobře napsaný a tak nějak čtenář pochopí situaci, která nastala v roce 2022. Na konci je doslov autorky, slovníček ukrajinských pokrmů i některých slov.
Ahojte
"Román o životech, které válka roztříštila na malinké kousky"
"V lednici zela díra. Hrbolaté okraje se odchlíply, světlo baterky zachytilo střep přiškvařený ke stěně. Pod nohama skřípalo rozbité sklo, seshora stékala voda a na místě, kde dřív byla kuchyňská linka, ležela kupa ocelových tyčí a betonu..."
Tak týmito vetami začala svoj debut Dcerka, ukrajinská autorka Tamara Duda, pochádzajúca z Kyjeva.Jedného dňa sa otec mladej slečny, ktorej nepovie inak ako" dcérka" rozhodne, že predá svoj byt, kde bývali spolu s dcérou. O svojej mame vie, len, že sa volala Marija a že zomrela mladá.Do týždňa sa mu padarilo predať ich byt, vybavil si poľské vízum a objednal si minibus do Přemyslu.Dcerku poslal svojej mame Olhe Ivanivne, ktorú nevidel dobrých desať rokov, ktorá bývala v Doněcku v Kyjevské štvrti, v chruščovke, v starom sovietskom paneláku.Hneď v prvý týždeň si zohnala prácu v supermarkete ako pokladnička, po niekoľkých mesiacoch ju povýšili na vedúcu zmeny a za ďalší rok sa jej podarilo stať sa manažérkou predajne.Všetko sa však zmenilo 18.novembra 2007 o tretej ráno, keď ticho prehlušil zvuk sirény.V bani v Zasjaďkove došlo k výbuchu, zo 400 ľudí prežilo 300, zbytok baníkov zostalo pod zemou. Spolu s babkou pomáhali pozostalím.Jedného dňa dostala nápad, zobrala všetky peniaze a vydala sa do obchodu s výtváraními pomôckami, keď prišla domov. Farby, ktoré sa jej podarilo kúpiť, vytlačila na tanierik a začala maľovať na okno.Keď im dochádzali peniaze, rozhodla sa svoje diela, ktoré už vytvorila predávať.Postupne sa jej podarilo vybudovať úspešnú firmu, ktorá vytvára vitráže, lustre a iné luxusné výrobky zo skla.Všetko sa však zmení príchodom roka 2014,keď sa rozhodne pomôcť ľuďom v núdzi, ktorí sa stali obeťami vojny na Donbase v rokoch 2014-2016.Páčilo sa mi, že autorka Nás v príbehu postupne zoznamuje s postavami a s ich osudmi, ktorým Dcerka pomohla spolu aj s jej priateľmi. Ani chvíľku nepremýšla ak má niekomu pomôcť pre mňa je veľkou hrdinkou.
Za mňa je veľké plus poznámky pod čiarou a samozrejme slovník slov, ktoré sú v knihe použité.
@hostbrno
Aktuální, velmi čtivé, mrazivé, šokující a vlastně nepřekvapivé... o banalitě zla, které je i kolem nás a jak znepokojivě lehce se iluze míru mění v realitu války. Ideální pro toho, kdo by se rád dozvěděl víc o událostech posledních let, ale raději beletrií než zprávami v televizi. Na konci knihy shrnutí historických okolností zhruba od 2012.
Tu pôjdem proti prúdu. Cieľom knihy nebolo poskytnúť beletristické veľdielo, ale skôr poskytnúť informáciu o živote Ukrajincov po obsadení Donecka povstalcami v roku 2014. Ide o veľmi živé, akčné, ľahké čítanie o zložitých problémoch a tragických udalostiach. Na druhú stranu som všetky udalosti v knihe vnímal skôr ako sériu neskutočných dobrodružstiev, pri ktorých hlavná hrdinka vychádza ako superčlovek.