Dcery Habsburků na cizích trůnech
Friedrich Weissensteiner
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12707/bmid_dcery-habsburku-na-cizich-trunech-37I-12707.jpg
4
23
23
Pět medailonů habsburských princezen, které více či méně prokázaly politický talent a zasáhly do světových dějin. Jsou to: Markéta Parmská (nemanželská dcera Karla V. a pozdější místodržitelka Nizozemí), Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie) a její osud za Velké francouzské revoluce, Marie Louisa, dcera Františka II. a manželka Napoleona Bonaparta, dále její mladší sestra Leopolda, brazilská císařovna, která se všemi silami zasadila o odpoutání Brazílie od Portugalska, a konečně Marie Leopolda, bavorská kurfiřtka, která zachránila Wittelsbachům trůn. Osudy těchto pěti žen líčí autor čtivě (někdy mírně sentimentálně) a na jejich příbězích zároveň popisuje dobu a světovou nebo evropskou politiku. Připojen rodokmen Habsburků, dále výběr literatury ke každé z těchto osobností a jmenný rejstřík.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2001 , Ikar (ČR)Originální název:
Habsburgerinnen auf fremden Thronen, 2000
více info...
Přidat komentář
velmi čtivé, zdařilé charakteristiky vybraných habsburských princezen. Knížka tak na dvě odpoledne, ve které se dozvíte zajímavé i dobře známé informace o těchto dámách, které měly to štěstí (nebo možná smůlu), že se narodily v dané době do této rodiny...
Člověk se nejen poučí o několika více i méně známých ženách historie, ale zamyslí se i nad tím, jaké má vlastně asi štěstí, že žije v době, v jaké žijeme...
Ač z urozeného rodu, tak složité a někdy hodně smutné osudy... Příběhy žen, které o sobě nemohly rozhodovat...
Víc takových knih! Když si to tak vezmete, výuka (vlastně nejen) dějepisu je jedna velká dědkologie. Takže jsem se velmi ráda konečně dozvěděla také něco o významných a přitom málo známých ženách z Habsburského domu. Tuto charakteristiku narušuje vlastně jen Marie Antoinetta, místo které bych možná klidně zařadila nějakou méně známou princeznu (ačkoli mám Toničku ráda). Nebudu ale lhát, i o ní jsem se dozvěděla něco, co jsem nevěděla. Vlastně nedokážu říct, kterou z žen jsem si oblíbila nejvíc. Co si ale autor mohl odpustit, byly dokola se opakující fráze, kterým jsem se při každém dalším setkání s nimi musela pousmát. Nicméně neubraly knize na čtivosti a faktičnosti, takže jsem velmi spokojená a podobné knihy budu vyhledávat častěji.