Dcery Nipponu

02.06.2018

Krátká knížka o 84 stranách, která přibližuje běžné japonsko v první polovině 20. století, se zaměřením na postavení žen. Celkově není na knize nic mimořádného, ale rozhodně ji doporučuji k přečtení všem, kteří četli jakoukoliv snůžku nesmyslů o Japonsku a japonkách od Hlouchy, Lotiho, Nováka či jiných. Tato kniha by sama o sobě nebyla ničím mimořádným, mimořádnou jí činí právě mizerná úroveň většiny ostatních dobových knih o japonsku, které jsou zcela mimo realitu, co se žen v Japonsku týče.

Velmi mě potěšilo, že autorka jednoznačně dementuje existenci tzv. Japonských manželství, jak je líčí Loti, Hloucha a další, a jasně uvádí na pravou míru, že jde čistě o zištné prodejné společnice z okraje společnosti, jaké najdete po celém světě. A celkem dobře reálně líčí podstatu gejš. Jinak se samozřejmě věnuje z vělké většiny běžným ženám, ať již chudým či bohatým.

Kniha obsahuje dost informací o japonskách ženských hnutích, a něktreré věci jsou viděny z jejich pohledu, ale není to nijak zkreslující realitu.

Soudobou společnost japonska v knize autorka prezentuje velmi přesně, trochu horší je to tam, kde se zmiňuje o minulosti, kdy vychází z různých pramenů, často i oficiálních, a může to být poplatné tehdejšímu oficiálnímu státnímu výkladu dějin. To se týká zejména revoluce meiji a postavení císaře, který je prezentován jako moudrý vládce, který se při revoluci meiji ujmul znovu vlády, která mu patří. Jednak lze vidět revoluci meiji i v méně růžových barvách, a jednak dnes se naopak prezentuje, že císař byl jen nastrčenou loutkou bez skutečné moci, aby nebyl odpovědný za WWII. Tehdejší nekriticky přejatý oficiální pohled se tak dostává do rosporu s dnešním oficiálním pohledem.
Je tam jedna jasná faktická chyba - je tam tvrzeno, že Edo (tokyo) bylo před revolucí jen šogunovým hradem a císař po revoluci přesunul své sídlo z Kyota do Eda (které přejměnoval na tokyo) a založil tam moderní město. Ve skutečnosti mělo město Edo obklopující hrad šhoguna již o sto let dříve přes milion obyvatel. Císař město akorát přejmenoval a nastěhoval se do šhogunova sídla.

Ale to jsou všechno okrajové věci, které se netýkají tématu knihy - co se týče postavení japonských žen na začátku 20. století, je to dobrá kniha, bez nesmyslů a rozhodně stojí za přečtení.