Děda
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497916/bmid_deda-q7n-497916.jpg
4
131
131
V románu Děda nabízí Jan Novák další příběh spojený s vlastní rodinou; jak naznačuje lapidární název, vyprávění se tentokrát točí kolem autorova dědečka, středočeského zemědělce, jehož semlely dějiny i zvůle komunistické moci a jenž svého vnuka fascinuje i děsí zároveň. Kniha je vystavěna s typicky novákovským švihem: sled krátkých, ostře vypointovaných kapitol postupně skládá působivý obraz „dědy betonového srdce“, „babičky kobry královské“ a dalších členů autorovy rodiny i jejich sousedů a známých, a přitom ukazuje střet „velkých“ a „malých“ dějin v kulisách polabské vesnice během násilné kolektivizace v padesátých letech minulého století. Literární kvality textu a autorovo vypravěčské mistrovství vyzdvihla i odborná porota, jež Janu Novákovi za román Děda udělila prestižní Cenu Josefa Škvoreckého.... celý text
Přidat komentář
Děda neměl jednoduchý život. V mládí se vše snáší lépe než ve stáří. A na závěr života člověka doprovázejí vzpomínky a uvědomění si,jak to všechno rychle uběhlo. Mládí, starosti, strach. Člověk toho zvládne a vydrží mnoho. A nakonec se ptá: "Kolik je hodin?" ... Díky za knihu.
Kniha mě zaujala asi v polovině.Do té doby to bylo, takové od všeho něco. Ale pak už to frčelo.Když se kniha začala zaměřovat, jen na dědu.Jsem z vesnice a děda byl sedlák.Sedláky o všechno obral stát, a to na čem celé generace pracovali,šlo organizováně do kopru. Jo děda v knize byl borec stál si za svým a pečoval nadále s láskou na svém zabraném gruntu.Asi by o tom měla dnešní generace vědět víc.Ale bohužel, dnešní mladí nevědí ani zda jsou kluk holka, nebo ono.
Příběh o autorově rodině i lidech kolem ní. Jak už název napovídá, hlavním hrdinou je děda, zemědělec, který v rámci kolektivizace přišel o vše. Je tu ukázána historie padesátých let 20. století, život na venkově i na malém městě.
Jednotlivé kapitoly jsou různé útržky, příběhy a vzpomínky, která dávají dohromady rodinnou historii, ale i sousedské vztahy. Zabrousíme i do větší hloubky v rodině, podíváme se do dědova dětství a je tu i trochu naznačena budoucnost.
Kniha je skvěle napsaná. Užívala jsem si každou větu, každou stránku. Autor nádherně kouzlí s textem. Najdete tu životní pravdy i krásné myšlenky. Je to zčásti vyprávěno dětskýma očima, ale zároveň i s určitým dospěláckým nadhledem.
Vidíme tu porovnání mládí a stáří, ale i ženy a muže a celkově vidíme, jak to, hlavně na vesnici, kdysi chodilo.
Ač se ze začátku zdálo, že to bude takové poklidné vyprávění, tak nakonec v příběhu byly nečekané situace, chvílemi jsem četla se zatajeným dechem a chtěla jsem vědět, jak to bude dál.
Výborná knížka rozhodně si od autora přečtu i něco dalšího.
Rodinná historie vyprávěná v době kolektivizace vesnice, dětství jako veliké dobrodružství, svérázný děda a jeho lidský boj s blbostí. Zážitek.
Vyprávění z autorova dětství čtenáře zavede do životů zemědělců v polabské vesnici v době, kdy svou rudou prackou KSČ násilím kolektivizovala v zájmu soudružského dobra vše, co jí přišlo do cesty. Velmi emotivní příběh o chlapcově dědovi, který musí přihlížet, jak se jeho hospodářství pod vedením nekompetentních rudých tupounů postupně rozpadá, pole nejsou správně obstarávána a jeho zvířata jsou odváděna na porážku. K tomu samozřejmě neodmyslitelně patří patřičná pochvala za to, jací jsou soudruzi kabrňáci a jak jim vše jde více než dobře od ruky. Člověku je úzko z představy, že se celý život dře a stará se o hospodářství, jak nejlépe umí, a pak přijde nějaký soudruh, aby mu vše sebral a ještě se k němu chová jako k úplné nule, které může kdykoliv ještě více osolit už tak těžký život. Poslouchala jsem jako četbu na pokračování.
Knížku jsem poslouchala v rozhlase a bavilo mě to rodinné vyprávění, i když mám zase problém s tím slovem líbilo se mi, když je to z doby, která se mi rozhodně nelíbila.
Dobré to bylo. Tyhle rodiné kroniky na pozadí historie mají něco do sebe. Vtáhnou a nepustí.
ČRo za 1.
Poslouchala jsem na ČR 2 8 při žehlení a nemohla se odtrhnout. Podobné příběhy prožívalo v 50tých letech mnoho českých a moravských rodin. Sílu příběhů umocňoval pohled malého kluka. Líbila se mi smyšlená jména členů rodiny. I členů představenstva JZD. Ta byla vtipná. Jediné jméno, které bylo zřejmě zapsáno v křestním listu bylo Josef.
Určitě to není poslední kniha od pana Nováka.
Stručně: výborné. I lidech, jejich osudech a síle, kterou v sobě kdo a chce najít, i tom, jaké příběhy v sobě skrýváme.
Slyšeno na ČRo.
Poslechnuto v aplikaci Českého rozhlasu.
Výborně napsaná kniha o osudech sedlácké rodiny v bouřlivých dobách dvacátého století, ještě povznesená skvělým přednesem Michala Pavlaty.
Poslechnuto jedním dechem. Doporučuji.
Audiokniha na ČRo
Někdo nemá rád knížky popisující válečné období, na mě ještě hůř působí to co přišlo pak. Sotva skončila válka, lidi na vesnicích se najednou museli vyrovnávat s dalším zlem- kolektivizací. Skoro mi připadá, jakoby jsem tu bezmoc těch lidí cítila. I tady v té knížce, ve které je děda - betonové srdce. Příběh vypráví o něm, vrací se do jeho mládí, vypráví o babičce, jeho dětech, vnukovi,. .. vypráví o těžkém životě, o nutnosti smířit se s životem tak jak přichází. Ale není to žádná depka. Občas jsou tam i vtipné momenty. ...Děda, co chodí v noci dělat ducha a straší družstevniky,... atd.
Moc hezky se to poslouchalo.
Oproti Zatím dobrý je toto sice stále dobrý, ale v něčem trochu protáhnutý pochoďák.
Krásná kniha poeticky vyprávějící o komunistické zvůli, tyranii a hlouposti. Nádherná čeština,dojemné vyprávění. Není co dodat.
Moc hezká kniha. Příběh o útrapách rodiny viděný očima malého kluka je psaný mile a lehce a díky tomu má takovou zvláštní atmosféru. Vyprávění o silné osobnosti dědečka, který bojuje s nespravedlností a lidskou hloupostí po svém, mě bavilo a naprosto pohltilo.
Tato kniha mě dostala jak svou hrůznou realitou popsanou malým klukem, tak bravurním přednesem v podání Michala Pavlaty. Naprosto jsem se vžila do příběhu, jen jsem si pomyslně změnila lokalitu a to na jedno místo tady na Moravě, protože se i tam odehrávaly velmi podobné příběhy, které jsem jako holka nechápala a chtěla pochopit. Poslouchala jsem knihu dvakrát, aby mi nic neuniklo z mysli malého kluka, který mistrně navnímal všechny dospěláky a nelehké situace řešil po svém. Děda mi z tohoto příběhu vyšel jako hrdina, protože tolik nespravedlnosti snad nejde ani přežít. Sice jsem se usmívala nad jeho pomstou, přesto mi na konci knihy srdce krvácelo nad tím, jak ho nakonec události přece jenom zlomily. Jak se takové věci mohly vůbec dít? Díky ČRo!
[četba ČRo]
"Budu se holt muset, co nejdřív nějak vypořádat s tím, že žádné spravedlnosti se dneska nedomůžu a nebo brzo skončím v dětském domově a tam mě to naučí po zlém. A další věc, kterou si nutně musím uvědomit je, že mám moc velké oči ..... protože naše rodina není žádný von, my jsme odjakživa tak akorát sůl země. A tím to hasne!"
Naprosto fascinující útržkovitá mozaika historie jedné rodiny z českého Polabí, kde není slovo navíc a přesto tam autor dostal komplexní českou realitu rodin v poválečné kolektivizaci v obrovských souvislostech!
Všechno očima malýho kluka, takže daleko stravitelněji než jakékoli "dospělé" vyprávění.
Osobnosti i figurky tehdejší truchlohry jsou vykreslené naprosto dokonale.
Obrovská pocta dědečkovi spolu s milým humorem.
Smekám.
"Účetní strávil zbytek té noci s lahví teplé vodky, bubínkovým revorverem a šesti náboji. Je možné, že společnost mu dělal i ďábel. Celá pradědečkova rodina byla pobožná a kdo ví, jakou podobu na sebe bralo zlo v mysli jejich nejmladšího syna, ale patrně to nebylo nic originálního."
Michal Pavlata je skvěle vybraný interpret audiopodoby.
7/7
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
Neurazilo ani nenadchlo, neboť sloh byl jakýsi kostrbatý, autor odbíhal od toho daného děje, místa a času někam jinam. Nato,že on sám je mj. i autorem scénářů, tak toto dílo je po stránce zpracování divné. Jsou daleko lepší autoři.