Děda Zdravíčko
Jan Morávek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52057/bmid_deda-zdravicko-2qM-52057.jpg
3
8
8
Povídka z 20. let 20. století vypráví o strastech a radostech prostých chudých lidí, žijících v pražském Povltaví.
Přidat komentář
Pěkná hubená knížka vypráví o dědečkovi, který opustí svoji rodnou zem a s rodinou se nastěhují do Prady. Tam v Povltaví přetváří kus pozemku ke kráse, sází stromy, stará se o půdu květiny a přitom se věnuje převážení lidí přes řeku. Knížka přibližuje osud stařečka, jeho vnuka, který s ním prožívá různé příhody na loďce ale také ukazuje, jaká byla tehdy bída a jak se lidé museli snažit otáčet a přivydělat čímkoliv. Na konci knížky se dozvíte, že tam kde kdysi stařeček bydlel je pastouška, jeho paní již dávno zemřela a nakonec i on v příběhu umírá stářím. Knížka je věnová jeho památce, a proto je i trochu smutná. Člověk musí mít náladu si tuto knížku přečíst.
Autorovy další knížky
| 1965 |  Plavci na Sázavě |
| 1988 |  Formani – vandrovníci – voraři |
| 1988 | Byl na Sázavě přívoz |
| 1977 | Zpáteční voda |
| 1970 | Lidé od vody |
Moc milá knížka o tom, jak to bývalo kdysi – na vesnici i ve městě, na Sázavě, ale i v Praze na Vltavě. Řeka – to není jen voda, ryby a další vodní život. To jsou i lidé kolem vody, mnohdy velmi zajímavé charaktery a osudy. Jakoby řeka lidi sbližovala... alespoň takový pocit budete mít po přečtení této knížky... Oceňuji na ní hlavně realistické líčení života prostých lidí v době 1. světové války a za 1. republiky – nebyla to procházka růžovým sadem, museli se pořádně otáčet od rána do večera. Ale přece byl čas i na odpočinek ve stínu stromů a na popovídání... a hlavně zanechat za sebou hodnoty, které ocenily i další generace, třeba právě ty stromy.
Mám pocit, že dnešnímu světu se bohužel nedostává dost lidí jako je hlavní hrdina knihy, "děda Zdravíčko", anebo jeho zeť Josef Pejša. Myslím, že z dnešní doby, kdy kdekdo dělá poradce, manažera nebo aspoň úředníky, by se lidem z počátku 20. století musela točit hlava – a to vesměs pamatovali byrokracii C.k. Rakouska.
Moc se mi líbily i ilustrace. V textu jsem občas měla pocit, že se autor trochu zamotal do některých detailů (např. nejdřív píše, jak Pejša pronajal za pár zlatých pozemek "na Špičce", ale později se dozvídáme, že Pejša dle úřadů nepronajal zatím nic a děda k tomu poznamenává, že se mu na úřadech nepovedlo nic vyřídit. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla v roce autorovy smrti, tedy ji zjevně psal na sklonku života, je možné, že již po sobě text nestihl pečlivě projít, anebo již nebyl schopen v něm drobnosti odhalit. Sohledem na to zamhuřuji nad drobnostmi oko a dávám pět hvězdiček :-).